Právě jste vydal nové album s názvem Iron Lung (Železná plíce). Mohl byste nám ho představit?
Hlavním tématem desky je dech – Boží dech, který může vdechnout život. Inspirovala mě 37. kapitola proroka Ezechiele, kde suché kosti přicházejí k životu.
Titulní píseň vypráví váš osobní příběh…
Moje matka mi nedávno vyprávěla o tom, jak jsem jako dítě málem umřel. Vzali mě do nemocnice, kde mě napojili na umělý zdroj kyslíku. Nevypadlo to dobře, bojoval jsem o život a moji rodiče se modlili úžasnou modlitbu: „Pokud mu, Pane, navrátíš dech a hlas, bude patřit tobě.“ A přesně to se stalo.
Proč jste tuto píseň nenapsal dřív?
Protože jsem na ten příběh úplně zapomněl. Až asi před rokem mi o tom napsala moje mamka, vyprávěla mi celý ten příběh a mě napadlo, že by to mohla být skvělá píseň.
Jsou ostatní písně na albu také inspirované vaším dětstvím?
Ne. Jsou tam také chvály – např. Exalt. Nebo Fire’s Gonna Fall – tato píseň mě napadla, když jsem byl v Izraeli, na hoře Karmelu. Vzpomněl jsem si tam na to, jak Eliáš přivolával oheň z nebe.
Líbí se mi, že z té desky je cítit Boží přítomnost, a přesto nezní jako typické worshipové album.
Všichni jsme poničení
Když stojíte na pódiu a zpíváte tyto písně, jak byste chtěl, aby se lidé cítili? Kam je chcete vést?
Chci, aby cítili Boží přítomnost, nějakým jedinečným způsobem. Aby cítili naději a Ducha svatého.
Jedna z vašich písní se jmenuje „Everybody is broken“ (Každý je rozbitý/poničený). Je vůbec možné v době Facebooku, Instagramu a dalších podobných věcí nebýt rozbitý?
(smích) Na to se mě ještě nikdo nezeptal. Skvělá otázka. Jsme pouze lidské bytosti, každý z nás je nějak rozbitý, poškozený. A právě na tato místa přichází Bůh. Léčí, sbírá kousky našeho života a slepuje je zpátky k sobě. Děje se to díky kříži, je to součást spasení. Proto je konec toho příběhu dobrý.
Co konkrétně bylo ve vašem životě nějak rozbito a Pán Bůh to opravil?
V podstatě jsme opravováni neustále, od narození až do smrti. Pořád jsou v našich životech věci, které je potřeba vylepšit, potřebujeme v různých oblastech života uzdravit. Je to upřímná píseň, která přiznává, že jsme v tom všichni společně, všichni jsme poničení. To je na Ježíši to nádherné – že přichází a dotýká se těchto věcí. Je to lékař. Ta píseň skvěle graduje – všichni tvoříme Boží armádu. Nejsme dokonalí, ale tak to má být.
Měl byste příklad ze svého života?
Něco tvořit – to je docela boj. Máte hlavu plnou tvůrčích nápadů, a zároveň se snažíte žít „normální“ život. To je vždycky obtížné. Jsem pyšný na to, že jsem už 25 let ženatý. To je něco, na čem se musí průběžně pracovat. Díky Boží milosti se to daří.
Když skládáte písně, vypadá ten proces stejně jako třeba před 10 lety? Nebo se něco změnilo?
Myslím, že k nějakému posunu došlo. Miluji hudbu a skládání písní. Ten pocit, když lidé zpívají to, co jste složil, se vám nikdy neomrzí. Jsem za to velmi vděčný.
Hrají s vámi někdy i vaše děti?
Moje dcera Elle se mnou zpívá. Můj syn hraje na bicí. Všichni se nějak věnují hudbě, ale většinou pracují na svých projektech.
Sbor jako záchranná síť
Jaké to bylo, po letech strávených s kapelou Delirious? začít vlastní sólovou dráhu?
Zvláštní. Úplně odlišná cesta, skromnější a pomalejší. Ale užívám si to, protože nejsem tolik zaneprázdněný. Pro moje děti to bylo skvělé. Nelituji toho.
Hodně cestujete, určitě jste i teď dost zaneprázdněný. Máte nějakou radu pro podobně zaneprázdněné lidi, jak rodinu udržet?
Oženil jsem se s Annou, je to úžasná žena. Máme šest dětí, tři z nich už odešly z domova, takže je to o hodně jednodušší než dřív. Víte, když někoho milujete, zkusíte všechno, co můžete, abyste to udržel pohromadě. O to jsme se snažili. Nebyl to jednoduchý život. Nikdy to není jednoduché, když se snažíte sloužit Bohu a dělat velké věci. Vždycky vás to bude něco stát, vždycky to bude chaotické. Ale naše děti milují Boha, jdou svojí vlastní cestou a je skvělé to pozorovat. Jsem si jistý tím, že i jejich život bude chaotický – byly tak vychované. Je skvělé mít sbor, společenství přátel a dalších lidí, je to taková záchranná síť. Myslím, že když se snažíte žít sami, skončí to katastrofou.
Které místo na světě máte nejraději?
Kromě České republiky? (úsměv) Moje nejoblíbenější město na světě, kam bych vzal na víkend svoji ženu, je Stockholm. Máme to tam opravdu rádi. Je krásné. Ale každá země má něco jedinečného, a to se mi líbí.
Vytvořeno ve spolupráci s Rádiem 7 a Radiem Proglas na festivalu UNITED ve Vsetíně.
Foto: Lucie Vlasáková
Přečtěte si také starší rozhovor s Martinem Smithem nebo reportáž z festivalu UNITED 2019.