Jak byste popsala svůj hudební styl?
Ráda píšu písně o vztahu s Bohem a písně určené přímo Bohu, chvály, které spojují lidi a pomáhají jim Boha chválit. Hudebně na mě má vliv hodně různých stylů: jazz, gospel, soul… Můj hudební styl je tedy dost eklektický, vybírám si od každého něco. Je to docela živé, temperamentní.
Jaký máte názor na současnou křesťanskou hudební scénu? Mnoho kapel napodobuje tvorbu Hillsong, vy jdete jinou cestou…
Existuje spousta skvělé worshipové hudby. Myslím, že je zde ale určitě prostor pro originalitu. Zdá se mi, že občas trochu zapomínáme na hudbu a zavíráme se do jednoho stylu psaní písní, přitom je v uctívání prostor pro rozmanitost a autentické vyjádření jedince a jeho cesty s Bohem. Worshipová hudba je rozmanitá, ale mohla by být mnohem víc.
Jak jste začala psát vlastní písně? Mohla byste nám povědět o svých začátcích?
Písně jsem začala psát v šestnácti. Nedostaly se ven z mého pokoje, nechtěla jsem, aby je kdokoli slyšel. Psaní pro mě bylo jen způsob, jak vyjádřit své emoce a myšlenky a jak upřímně mluvit s Bohem. V průběhu let mě ale přátelé donutili, abych jim své písně zahrála. Líbily se jim a ptali se mě: „Mohla bys zahrát na mé narozeninové oslavě?“ nebo „Mohla bys mi zahrát na svatbě?“ Postupně jsem tedy své písně začala hrát i před širším publikem. Dost jsem se zdráhala, nikdy jsem netoužila zpívat před lidmi, ale postupně se to tak vyvinulo a vydala jsem svoje první EP. Už je to tuším šest let. Lidé za mnou chodili a říkali: „Moc se mi ta píseň líbí, chtěla bych ji poslouchat v autě!“ Tak jsem nahrála EP a postupně to rostlo a rostlo… Pochopila jsem, že se tomu mám věnovat, je to moje povolání.
Byla za tím vaše nejistota?
Ano, určitě. Psaní písní pro mě byla činnost, při které jsem mohla být opravdu upřímná, v jiných oblastech to pro mě bylo obtížné. Tvořivost, umění je obrovský dar od Boha. Cítím v něm bezpečí, které necítím asi nikde jinde.
Snažíme se, aby naše hudba byla co nejlepší
Co byste řekla lidem, kteří se cítí nejistě a mají o sobě pochybnosti?
Řekla bych: Vítej mezi lidmi! Je úplně normální cítit nejistotu a pochybovat. Určitě nejste sami. V Bibli ale stojí, že Ježíš zemřel, aby nás osvobodil. To nejlepší, co tedy můžeme udělat, je přinést své pochybnosti a nejistotu Bohu, být k němu opravdu upřímný. Pravděpodobně nebudete okamžitě uzdraveni, možná to bude trvat roky. Stále to ale musíme přinášet Ježíši k nohám, žádat Boha o pomoc a o milost a projít s ním tou nejistotou.
Kam chcete při uctívání lidi dovést, co je vaším cílem?
Rozhodně chci vždycky vytvořit jednotu – aby lidi Boha uctívali společně, a ne jako jednotlivci. Myslím, že cílem našeho života je přiblížit se k Ježíši. V třetí kapitole Filipským se píše „Chci Boha stále víc poznávat“. Myslím si, že na tom bychom měli pracovat každý den. A právě uctívání je skvělý prostor, kdy se můžeme k Bohu přiblížit. Byla bych ráda, aby při uctívání, které vedu, lidé cítili, že se přibližují k Bohu.
Je podle vás důležitější způsob uctívání, nebo to, co je v srdci?
Myslím, že důležité je obojí. Když jsem s chválami začínala, šlo mi především o srdce, o duchovní stránku věci. Srdce je jádrem uctívání, hraje zásadní roli. Když jde chvála ze srdce, je upřímná – myslím, že to je to, co Bůh chce. Také nám ale dává hudbu a tvořivost, abychom z ní měli radost a bavili se, abychom prožívali krásu. S mojí kapelou proto pracujeme tvrdě na tom, aby naše hudba byla co nejlepší. Protože to je taky součást uctívání – máme zdokonalovat své hudební schopnosti a talenty, které nám Bůh dal, aby byl výsledek opravdu vynikající. Není to buď–anebo. Důležité je obojí.
Pořád s Bohem mluvím
Vedení chval je vaším zaměstnáním na plný úvazek. Jsou někdy chvíle, kdy se vám nechce jít na pódium a Boha uctívat?
Budu upřímná. Dnes ráno to tak bylo. Když jsem se probudila, bolelo mě v krku a cítila jsem se tak unavená… Říkala jsem své kapele, jak by bylo skvělé, kdybych dneska hrála jen pantomimu a nemusela zpívat. Modlím se: „Ježíši, já jsem slabá, ale ty jsi silný.“ I když se necítím dobře, Bůh si to může použít. Není to tak, že když můj hlas nebude dobře znít, celé uctívání nebude dobré. Ve chvílích, kdy se cítím slabá nebo necítím spojení s Bohem, modlím se: „Pomoz mi prosím být sama sebou, být upřímná, chci ti sloužit, Pane, přinést ti to, co dnes prožívám. Věřím, že si to použiješ.“ A Bůh je věrný. Pokaždé jedná.
Co děláte pro to, abyste udržela svůj vztah s Bohem živý?
Hodně věcí. Absolutně klíčové je pro mě pravidelné čtení Bible. Skrze Bibli poznávám, jaký Bůh je. Bible je takový „zapsaný Boží charakter“. Čtu ji hodně. Neustále se modlím, snažím se s Bohem pořád mluvit a ptám se ho, co si o věcech myslí. Žádám ho, aby mě vedl a ukazoval mi směr. Spojení s Bohem cítím hlavně v přírodě, takže často chodím na procházky. Mluvím s ním, užívám si přírodu a právě tehdy nejvíc cítím, že ke mně mluví. Také trávím čas s přáteli, kteří milují Ježíše, a navzájem se inspirujeme. Je toho hodně, ale obecně se dá říct, že jde o to, mít srdce otevřené a toužit Boha víc poznávat. Tím to začíná. A pak už si můžete najít vlastní způsob, jak se s Bohem setkávat. Každý to má trochu jinak.
V jedné z vašich písní zpíváte o obrech, které můžeme s Bohem porazit. Jaké obry jste s ním porazila vy?
Jedním z obrů, kterému jsem se musela postavit, je strach. Stále s ním bojuji. Když jsem začínala s psaním písní a zpíváním, měla jsem v sobě spoustu pochybností, bála jsem se vyjít na pódium a své písně sdílet s lidmi. Jsem ve svých písních velmi upřímná, a tak jsem se neustále bála toho, že mě lidé budou soudit a kritizovat, že se jim písně nebudou líbit. Proti tomu jsem musela bojovat a Bůh mi s tím opravdu pomohl. Teď už se toho nebojím, nebo aspoň ne moc často.
Je pro vás důležité, jak se na pódium oblékáte? Máte nějaká pravidla, co byste si na sebe nevzala?
Mám ráda módu. Ráda nosím věci, ve kterých se cítím pohodlně a jistě a… zkrátka dobře. Myslím, že je to důležité. Vybírám si oblečení, ve kterém se cítím sebejistě.