První adventní víkend před námi. Za okny blikají světýlka, v rádiu hrají veselé koledy, lidé nakupují mouku na vánoční cukroví. Nejkrásnější čas v roce… tak nějak se adventu říká, ne?
Jiné roky možná, letos si ale připadám prázdný. Sám. Plný chladu a beznaděje. Cítím se jako studená místnost, kterou kdysi někdo narychlo opustil a už se nevrátil. Zbyl jen prach na podlaze a ticho mezi čtyřmi omšelými zdmi. Perníčky, barevné ozdobičky ani šťastné konce pohádek tu prázdnotu zaplnit nedokážou. Má vůbec ještě někdo od toho pokoje klíč?
Ale ano, něco hmatatelného přeci jen zůstalo. Naděje.
Dokonce i v té nejzpustošenější místnosti se může narodit Bůh.
Video: Message CZ
Úvodní foto: Hans Eiskonen (Unsplash)