„Polykám prášek za práškem a čekám, až přestanu cítit bolest, kterou už nejde vydržet.“ „Stojím u kolejí a přemýšlím, jestli skončím, nebo ne. Budu mít sílu ještě dál žít?“ „Cítím se sám. Nikdo mi nerozumí.“ „Každou chvíli se dívám na mobil, pořád neodepsal. Nikdo mě nemá rád.“ Podobných vět slýcháme ve svých pracovnách každý týden řadu. Bolest, strach a samota přicházejí do života dospívajících častěji, než by se mohlo zdát. Můžeme jim nějak pomoci?
Co můžete dělat, pokud zjistíte, že někdo ve vašem okolí má sebevražedné myšlenky? Zde je pár praktických rad:
1. Buďte s ním, v této situaci je základem blízkost. Pokud můžete, člověku, který o těchto věcech mluví a přemýšlí, nabídněte svůj čas a energii. Zároveň jej podpořte v tom, aby nezůstával sám, ale držel se mezi lidmi. Mohou to být přátelé, rodina, kazatel, vedoucí mládeže.
2. Podpořte ho ve vyhledání odborné pomoci. Psychiatr mu může předepsat léky na uklidnění (prvotně může také obvodní lékař), psychoterapeut dokáže pomoci nalézt příčinu potíží, naučit člověka pracovat s tím, co k těmto myšlenkám vede, a nabídnout stabilizační techniky.
3. Nepodceňujte to, co vám říká. Společně hledejte zdroje a opěrné body, které v životě dané osoby dávají smysl – co mu v jeho situaci může pomoci, a co naopak nepomáhá.
4. Připravte společně krizový plán s informacemi o tom, komu může zavolat či kam dojít. Člověk, který uvažuje o sebevraždě, bude hledat východisko, proto mu pomozte najít takové, které jej ochrání. Lze využít krizové linky nebo centra, kontakt s lékařem či psychiatrem, přáteli a blízkými, formou pomoci je i linka 155, jejíž pracovníci fungují velice efektivně.
5. Modlete se za Boží ochranu daného člověka. Často žasneme nad Božími cestami, kdy si Bůh použil různé detaily, aby člověka ochránil od toho posledního kroku.
To jsou základní oblasti, kterým je dobré věnovat pozornost. Nic z toho nezaručuje, že osoba sebevraždu nespáchá. Přesto mohou rozhodnutí vzít si život odvrátit a také vám dávají do rukou určitou možnost, jak danému člověku pomoci.
Autoři: Andrea Jarošová, Kateřina Caklová a Petr Fulier
Úvodní foto: Toa Heftiba (Unsplash)
Proč mladí lidé ztrácejí půdu pod nohama a propadají pocitům bezmoci? Co vede k tomu, že začnou uvažovat o sebevraždě, nebo se o ni dokonce pokusí? Kde hledat své vnitřní zdroje? A co když spáchal sebevraždu blízký člověk? O tom a mnohém dalším se dočtete v článku v zářijovém čísle měsíčníku Život víry.
Aktuální číslo se věnuje tématu péče o stvoření. Nakolik víra ovlivňuje náš životní styl? Souvisí ekologie s misií? Má evangelium význam nejen pro lidi, ale i pro zbytek stvoření? Budou zvířata v nebi? Odpovědi na otázky hledají Pavel Černý, Petr Raus a Jiří Bukovský. Mozaiku názorů doplňuje anketa mezi křesťany z různých denominací.
Tématu se věnuje také rozhovor s pastorem a ekologem Davem Booklessem, který se začal o téma vztahu křesťanů ke stvoření víc zajímat až poté, co k němu Pán Bůh nečekaně promluvil u smetiště na jednom malém ostrově…
V časopise dále najdete vzpomínku na Ludmilu Hallerovou nebo příběh čtenářky, kterou Pán Bůh místo do Francie poslal mezi žižkovské děti z problematických rodin.
V reportážích vás autoři zavedou na misijní výjezd do Ugandy a Jižního Súdánu, na festival chval na budapešťském stadionu nebo na letošní Křesťanskou konferenci.
Nechybí opět ani virtuální historický rozhovor, tentokrát s W. J. Seymourem, jedním z otců moderního letničního hnutí.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.