Toxické vztahy: Můžu z nich jako křesťan bez výčitek odejít?

4.8
(10)

Toxické vztahy. Už jejich výmluvné pojmenování nám dává tušit, že bychom se jim měli spíše vyhnout. Jak se s nimi ale vypořádat, pokud jsme křesťané a láska k bližnímu by pro nás měla být jednou z nejvyšších hodnot?

Podívejme se nejprve na to, co toxické vztahy vůbec jsou. O žádnou „oficiální“ definici se odborníci zatím zřejmě nepokusili, lze však říci, že toxický vztah je takovým vztahem, který nás připravuje o energii a radost. Ať už se jedná o vztah s někým z rodiny, přítelem, přítelkyní či kamarádem, po nějaké době můžeme mít pocit, že do něj investujeme jen my, a že jen my jsme těmi, kteří dávají, ale na oplátku nic nepřijímají. Po setkání jsme spíše unavení a demotivovaní.

Je pochopitelné, ať už jde o vztah s kýmkoli, že může přijít chvíle, kdy se o nás ten druhý potřebuje opřít a využít naší podpory a lásky. Když však vztah nestojí téměř na ničem jiném než na tom, že si přítel, kamarád či příbuzný soustavně jen na něco stěžuje a my musíme neustále poslouchat o jeho problémech nebo je za něj řešit, přičemž našim problémům je věnována jen minimální pozornost, může se jednat právě o toxický vztah. Otázkou k zamyšlení rovněž je, zda se vůbec jedná o vztah v pravém slova smyslu, když v něm chybí vzájemnost a oboustrannost.

Milovat bližního svého?

Všechny články, ve kterých se můžeme o toxických vztazích dočíst, nám jednoznačně radí, abychom z takového vztahu co nejrychleji a bez jakýchkoliv ohledů odešli. Můžeme si ale stejný postup dovolit i jako křesťané, pro něž by láska k bližnímu měla být jednou z priorit?

V Matouši 22:39 nám Ježíš přikazuje, abychom milovali bližního jako sebe sama. V 18. kapitole ve verších 21-22 jsme zase nabádáni, abychom svému bližnímu odpustili sedmdesátkrát sedmkrát. Jak ale s takovými pokyny naložit v praxi, pokud máme pocit, že jsme se ocitli v toxickém vztahu? Máme člověku, který nás připravuje o veškerou radost a energii, donekonečna odpouštět jeho zahleděnost sama do sebe a nedostatek empatie?

Je zřejmé, že na tuto otázku neexistuje snadná a jednoznačná odpověď a vždy záleží na konkrétní situaci. Obecně lze říci, že jako křesťané bychom měli být k takovým lidem tolerantnější. To ale neznamená, že bychom si měli nechat líbit všechno. Přestože máme ke druhým chovat lásku a odpouštět jim, klíč k takovým situacím lze spatřovat v již zmiňovaném biblickému verši.

V Matouši 22:39 je psáno, že máme bližního svého milovat jako sebe sama, a právě slova „sebe sama“ nám naznačují, že stejně jako o své bližní máme pečovat i sami o sebe. A pokud nás nějaký vztah spíše dlouhodobě vyčerpává, než aby nám něco přinášel, měli bychom si umět nastavit zdravé hranice nebo z takového vztahu bez výčitek dokonce i odejít.  Někdy může i takový krok, společně s láskyplnými modlitbami, dotyčnému pomoci, aby se naučil své problémy samostatně a zodpovědně řešit a neustále s nimi nezatěžovat své okolí.

Úvodní foto: Ian (Unsplash)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.8 / 5. 10

Napsat komentář