Kůži si lidé tetovali od nepaměti, tetovaný byl údajně i Ötzi – muž zamrzlý v ledu v Alpách. Ještě ve 20. století bylo tetování spíše okrajovým jevem se specifickými významy – např. u námořníků a vězňů. Dnes má v některých zemích tetování údajně až třetina dospělých.
Principem tetování je vnesení barviva do hlubších vrstev kůže jehlou. Je tetování bezpečné, nebo má i rizika?
Zdravotní rizika
Přenos infekce (běžných kožních infekcí, ale také např. žloutenky typu C a HIV). Toto je obecně známo a nikdo „normální“ se dnes již nenechá tetovat jinde než v salónu dodržujícím hygienické standardy (dezinfekce, nástroje na jedno použití).
Barviva se z kůže mízními cestami dostávají do spádových mízních uzlin, kde zůstávají – uzliny jsou pak zbarvené a chronicky zvětšené. Zda je to rizikové, např. z hlediska vzniku nádorů, není známo. Vzhledem k tomu, že barviva nejsou standardizována ani nikým kontrolována (kdo ověří, že tatér nepoužije barvu do tiskáren?) a obsahují karcinogenní prvky (Ni, Cr, Mn, Co, Ti), nelze riziko vyloučit; bude ale velmi malé.
Alergická reakce, granulomy (uzlíky) nebo keloidy (výrazné vystouplé jizvy) kolem tetovacího inkoustu. Nicméně podíváme-li se kolem sebe, mnoho jich na lidech nevidíme.
Lze tedy uzavřít, že zdravotní rizika tetování jsou malá.
Duchovní rizika
V Bibli je tetování zmíněno ve Třetí Mojžíšově 19,28: Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování si nedávejte na sebe.O tom, zda jde o zákaz univerzální, nebo podmíněný, by asi bylo možno diskutovat. Dovolím si nicméně několik osobních názorů:
Bůh nám dal tělesné a duchovní bariéry, které nás chrání před okolním přirozeným prostředím a před duchovním světem. Stejně jako při hypnóze opovážlivě pouštíme z rukou veškerou ochranu své duše, při tetování dovolujeme prolamovat přirozenou ochranu své kůže.
Tetování je trvalé – až do smrti se tedy označujeme motivy, které mohou mít duchovní význam a dopad na náš život.
Touhu nechat se tetovat chápu – chceme se líbit, odlišovat a také hledáme životní výzvy. A tetování je bolestivý a drahý rituál, kterým se člověk viditelně přiřazuje k „výjimečné“ skupině. Kéž by se křesťanství u nás stalo životní výzvou, před kterou tetování vybledne jako světlo svíčky na přímém slunci.
Autor: MUDr. Vít Šmajstrla
Úvodní foto: Med Badr Chemmaoui (Unsplash)
Článek původně vyšel v časopisu Život víry (2018/12).
K tématu tetování si přečtěte také: