Talent, zdraví, rodina… Proč Bůh dává někomu více a někomu méně?

4.6
(13)

V jedné pasáži Formanova filmu Amadeus přichází Mozartův největší oponent Salieri k Mozartově ženě Konstanci a prosí ji, aby mu v manželově nepřítomnosti ukázala záznamy Amadeových partitur. Zde je jejich rozhovor:

Salieri: To jsou originální partitury?
Konstance: Ano pane, Wolfgang nedělá kopie…
S (velmi udiveně): Toto jsou originály?
K: Ano.
S (vnitřní monolog při prohlížení partitur): Úžasné…to bylo prostě neuvěřitelné. Byly to první a jediné koncepty. Nikde ani jediný škrt. Prostě jen přepisoval hudbu, kterou měl už hotovou… v hlavě! Stránku za stránkou, jako by mu to někdo diktoval. A hudbu tak hotovou, jak většina hudby nikdy hotová není. Přehoďte notu a ono to ztratí na významu. Přehoďte frázi a celá struktura se zhroutí. Bylo mi jasné, že to, co jsem slyšel v arcibiskupově paláci, nebyla žádná náhoda. Opět to byl opravdový Boží hlas. Skrz mřížky těch pečlivě napsaných not jsem vyjeveně civěl na absolutní krásu. (noty padají Salierimu z rukou)
K: Není to dobré?
S: Je to… zázračné.
K: Ano… je na svoji práci hodně hrdý. Takže nám pomůžete?

Po této sekvenci následuje střih, kdy Saliery sedí sám a vede vnitřní monolog/dialog s Bohem: „Od nynějška jsme nepřátelé, ty a já! Protože sis za svůj nástroj vybral toho nafoukaného, chlípného, oplzlého, dětinského kluka… a mně jsi dal jen schopnost rozpoznat vtělení. Jsi nespravedlivý… nečestný… bezcitný! Budu ti stát v cestě. To přísahám. Jak jen budu moci, budu tady na zemi tvému stvoření škodit a klást mu do cesty překážky. Zničím tvé vtělení!“

Salieri bere krucifix a hází ho do ohně. Celý život (alespoň dle filmového zpracování) potom Salieri zasvěcuje snaze Mozarta zničit. Salieri totiž viděl v Mozartově dokonalosti Boží záblesk. Zničit Mozarta pro Salieriho znamenalo zničit Boha.

Foto: agnessatalalaev0 (Pixabay)

Nářek hladového srdce

Abychom znali kontext Salieriho vzteku, musíme jít na začátek filmu. Salieri ještě jako chlapec prosí Boha, aby se mohl stát jeho nástrojem a aby mu za to Bůh dal nesmrtelnost ve smyslu hudby, kterou bude skládat. Na oplátku za to Salieri Bohu slibuje, že bude mravný, pilný, čestný… Přes Salieriho snahu jeho hudba zůstane v porovnání s hudbou Mozartovou jen průměrnou. Pro Salieriho je velmi těžké pochopit, že Mozart, který podle něj žije tak lehkomyslně, je Bohem nadpřirozeně obdarován, a Salieri, který se tolik snaží, zůstane se svojí hudbou vždy až druhý.

Pokud uvažujeme čistě logicky, podle zákona „má dáti – dal“, potom musíme se Salierim souhlasit. Proč Bůh obdaroval Mozarta, který žil nevázaným životem? Proč Bůh obdarovává lidi, kteří si to nezaslouží? V tom přece není žádná logika! Pokud známe Mozartův život, potom vidíme, že to tak jednoduché nebylo a že Mozart už od pěti let jezdil po evropských dvorech a předváděl svoje umění. Od dětství tedy dřel, přesto je jisté, že měl nadpřirozený talent, určitě mnohem větší než Salieri (a asi než většina z vás, kteří tento příspěvek čtete).

V souvislosti s otázkou, proč Bůh někomu něco dá a někomu ne, mne napadají slova H. Nouwena, který komentuje podobenství o marnotratném synu (Lukáš 15), konkrétně vztek staršího syna, který zůstal doma: „Ve slovech staršího syna (a musíme dodat, i Salieriho) je nářek, který vychází ze srdce, které cítí, že nikdy nedostalo to, co si zasloužilo. Je to nářek, který tvoří kolébku lidské zášti. Tolik jsem se snažil, tak dlouho jsem pracoval, tolik jsem toho udělal, a přece jsem nedostal to, co jiní dostali tak snadno. Proč mi lidé neděkují, proč mne lidé nezvou, nehrají si se mnou, nemají ke mně úctu, zatímco se tolik točí kolem lidí, kteří život přijímají tak lehce a samozřejmě?“ (H. Nouwen, Návrat ztraceného syna, Paulínky, Praha 2001, str. 79)

Můžeme jít dál a položit si další otázku: Proč Bůh obdaroval třeba Šalomouna na základě jedné jeho moudré odpovědi, když Šalomoun svoje bohatství nakonec promarnil, a proč dal třeba Saulovi v porovnání se Šalomounem tak tvrdé výchozí podmínky? Možná že i někteří z vás máte mnohem tvrdší život než jiní nebo naopak máte štěstí (nebo spíše Boží milost?), že vaše rodina byla harmonická, máte dobré zdraví atd.

Foto: coyot (Pixabay)

Vděčnost, nebo hořkost

Bůh obdarovává lidi, kteří si to nezaslouží. Zároveň neobdarovává jiné, přestože si to zaslouží. Jsi zdravý, chytrý, nadaný? Potom to skutečně není proto, že si to zasloužíš a že Bohu prostě nezbylo nic jiného než tě ohodnotit. Pokud trpíš pocitem, že je k tobě život nespravedlivý, potom to není proto, že se ti Bůh mstí. Prostě je to tak, že Bůh dává každému jinak. Někomu více, někomu méně. Z lidského pohledu v tom nikdy nemůžeme najít logiku. Jeden můj syn měl během prvních pěti let života pět operací s celkovou narkózou, druhý ani jednu. Je to spravedlivé?

Naučil jsem se, že to není správně položená otázka. Správně položená otázka je: Co s tím, co jsi mi, Bože, dal, mám dělat? Mozartovi nakonec jeho obdarování nepomohlo a přes fantastické dílo, které vytvořil, svůj život v mnoha ohledech promarnil. Stejně tak staršímu synovi z podobenství nepomohlo, že žil v blízkosti otce – to, co o něm víme, je, že byl plný zášti a vzteku. Stejně tak Šalomounův hřích dává rozhodující podnět k rozdělení království. Všichni tři dostali dar, ale ani jeden z nich se svým darem nejednal jako s darem.

Život je dar

Když přemýšlím nad tím, co je vlastně podstata křesťanství, potom mi vycházejí tři slova: „život jako dar“. Život je něco nezaslouženého a nesamozřejmého. Pokud jsme neztratili soudnost, potom zajisté vidíme desítky oblastí, které jsme si nezasloužili, které jsme si dokonce ani nekoupili, a přesto je máme. Přesně zde se dostáváme k výsostné kategorii křesťanství, kdy to, co mění život, není (na rozdíl od antiky) lepší poučení nebo hlubší poznání, ale odpuštění a s ním související milost a vděčnost.

Přiznám se, že jsem (i v církvi) viděl hodně zatrpklých a smutných lidí. Lidí s pocitem, že se jim nedostalo, co by si zasloužili. Snad měli i pravdu, na druhou stranu zapomněli, v čem byli obdarováni, a soustředili se na to, co neměli. Proto se jejich život stal zatrpklým a smutným.

Filmový Salieri hodil krucifix s Kristem do ohně se slovy: „Od teď jsme nepřátelé.“ Mnoho lidí udělalo – i když třeba jen obrazně – to samé. Celý život s Bohem válčili, protože nikdy nedokázali přijmout skandál milosti. Skandál, že Bůh někomu dal více a někomu méně. A přesto dal každému dost k tomu, aby mohl vyznat: „Život je dar…“

Zdroj: časopis Život víry
Úvodní foto: kinobox.cz

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.6 / 5. 13

Napsat komentář