Manželství nestačí „přežít“ (to se vlastně, prakticky řečeno, ještě nikomu nepovedlo), je třeba „si ho užít“. Teprve když partnera vnímáme pozitivně a jsme s ním (aspoň někdy) rádi, můžeme ve vztahu růst. Co pro to můžeme prakticky udělat?
Sněmovna v posledních měsících řeší, co označovat slovem „manželství“. Je to jen svazek muže a ženy, nebo to má být i vztah lidí téhož pohlaví? Hlasování probíhá napříč politickými kluby, na rozdíl od jednání o většině jiných zákonů. Otázky kolem LGBT+ nerozdělují jen sněmovnu, ale i lidi, kteří se hlásí ke křesťanství.
Obecný seznam „nezávadných“ děl sestavit nelze. Každá rodina má hranice nastavené jinak – pro někoho jsou nepřijatelné večerníčky s vodníky, jiní křesťané konzumují filmy s mnohem kontroverznějšími prvky. Záleží přitom nejen na věku a vyspělosti dětí, ale také na míře jejich mediální gramotnosti a na celkovém přístupu k výchově. Vždy je tedy nutné nechat se vést Duchem svatým a jednat v souladu se svým svědomím.
„…Seminář „Důvěra silnější než úzkost“ přinesl na pozadí Ježíšova zápasu v Getsemane osm zastavení, jak k úzkosti přistupovat. Mimo jiné zde zaznělo, že „úzkost nevylučuje víru a víra nevylučuje úzkost“. Řešení přináší hledání vztahu – se sebou, s Bohem, s druhými lidmi. Na odpolední seminář „Dobrodružná cesta k odpuštění“ Dalimil Staněk ženy vyzbrojil pracovními listy doplněnými obrazy deseti různých míst v krajině – např. místo křivdy, rozcestník rozhodnutí, pustina důsledků, hora nadhledu, zahrada odpuštění.“
„Ty jo, to bych teda neměla odvahu, rande naslepo…“ Tak aby bylo jasno, na rande naslepo bych v životě nešla, nejsem blbá…! To přece není žádné rande, jen se jdu podívat, s kým jsem si to včera celý den psala. Rande, a ještě s nějakým cizím klukem! Ani náhodou!
My ženy máme hluboko v sobě zakódovanou potřebu, aby za nás někdo bojoval, aby nás zachránil, když už nám docházejí síly, a odvezl nás do bezpečí; někdo, kdo nás vidí takové, jaké jsme, a kdo nás miluje. Jak tuto potřebu naplnit?
„Kdybych tak mohla svým dětem zprostředkovat trochu Boží přítomnosti v jejím životě, aby se všeho pořád tolik nebála!“ povzdechla si kamarádka. Ale pak jsme se obě nad tímto tématem začaly vážně zamýšlet. „Myslíš si, že je to vůbec možné?“ ptala se. „A jak to mám dělat?“
Krize nastala v roce 2002, kdy se ze dne na den objevily sebevražedné a vražedné tendence. Bojoval jsem s myšlenkami, že se zblázním a nebudu mít svoje jednání pod kontrolou. O to to bylo horší: Navenek jsme byli krásná rodina, a já jsem skoro denně bojoval s těmito myšlenkami.
Naše myšlenky skutečně mají velikou moc nad našimi pocity a chováním – a tudíž i nad věcmi, které se odehrávají v našem životě. Pokud jste tedy svobodní a frustruje vás to, uvádím zde několik myšlenkových pastí, kterým byste se měli vyhnout.
Akce Pražský hub se koná na přibližně jednou za čtvrt roku již od roku 1990 (s výjimkou covidové pauzy) a každoročně se při něm spojí desítky mládežníků ze sborů Církve bratrské z celé Prahy. Lze ho doporučit každému studentovi nebo mladému pracujícímu, který touží navázat nová přátelství s křesťanskými vrstevníky a nabrat povzbuzení do každodenního křesťanského života.