Rozbal to!

Téměř mládežnický název 35. Křesťanské konference má ukazovat k osvěžujícímu proudění Ducha svatého, kterému je trojdenní konference na samém počátku prázdnin věnována. Jejími hlavními tematickými okruhy jsou duchovní dary, misie a vyhoření.

„Nové nadechnutí“ bylo duchovní oázou

„…Seminář „Důvěra silnější než úzkost“ přinesl na pozadí Ježíšova zápasu v Getsemane osm zastavení, jak k úzkosti přistupovat. Mimo jiné zde zaznělo, že „úzkost nevylučuje víru a víra nevylučuje úzkost“. Řešení přináší hledání vztahu – se sebou, s Bohem, s druhými lidmi. Na odpolední seminář „Dobrodružná cesta k odpuštění“ Dalimil Staněk ženy vyzbrojil pracovními listy doplněnými obrazy deseti různých míst v krajině – např. místo křivdy, rozcestník rozhodnutí, pustina důsledků, hora nadhledu, zahrada odpuštění.“

Modlitební skupinka v práci

Modlitební skupinky mohou být skvělým způsobem, jak kolegové mohou sdílet svou víru a přimlouvat se za ostatní kolegy. Za svou pracovní kariéru jsem se v obou firmách, kde jsem pracoval, potkával s kolegy jednou týdně na modlitební půlhodinku před začátkem práce. Pátek byl ideální.

Setkání s Duchem svatým

Současné Křesťanské konference jsou sice svou účastí na přibližně pětinovém počtu těch v minulosti největších, ale stále jsou jedinečné svou atmosférou. Scházejí se na nich lidé, kterým jde o spolupráci, počítají s jednáním Ducha svatého a počítají s celkem církve, s univerzálním Kristovým tělem. Ať už jsou na akci poprvé, nebo třeba podvacáté, něco z této jedinečné atmosféry nasají.

Jenda, Jindra a Vincent

„Ty jo, to bych teda neměla odvahu, rande naslepo…“ Tak aby bylo jasno, na rande naslepo bych v životě nešla, nejsem blbá…! To přece není žádné rande, jen se jdu podívat, s kým jsem si to včera celý den psala. Rande, a ještě s nějakým cizím klukem! Ani náhodou!

Když Bůh a nebe křičí „yes“

Na začátku jsem si myslel, že Bůh mi svůj obraz o mojí budoucnosti předá prostřednictvím nějakého vnuknutí či vidění (nakonec, vidění a vize jsou synonyma). On mě ale jednoduše vedl k tomu, abych se s ním podíval na oblasti, o kterých jsem dosud moc nepřemýšlel, ale pro Boží nasměrování jsou klíčové.

Pokusila jsem se předávkovat prášky

Měla jsem pocit, že po přijímačkách se všechno zlepší a polovina mých problémů se vyřeší. Nevyřešila – i dva týdny po přijímačkách jsem stále nemohla spát a strach z přijímaček vyměnil strach z nové školy. Ačkoliv jsem se na školu dostala, pocity, že jsem neschopná, hloupá a zbytečná, stále přetrvávaly.