Své smutky jsem řešila sexem

5
(3)

Od dětství nebyl můj život moc jednoduchý ani radostný. Odmalička jsem byla sexuálně zneužívaná. Čím horší věci se mi děly, tím více jsem se uzavírala do vlastního světa. Od velmi útlého věku jsem všechny své bolesti a smutky řešila sexem a sebepoškozováním. Okolo jedenáctého roku jsem poznala svět internetové pornografie a brzy jsem na ní byla zcela závislá. Už na základce jsem chodila „za školu“ k počítači. Začalo to obrázky a erotickými povídkami, ale nestačilo to dlouho, přešla jsem na videa s čím dál tvrdší a perverznější tematikou. V té době jsem žila sexuálně, ale nebylo to příliš dobrovolné.

Od videí jsem postoupila k on-line sexu na erotických chatech. Muži se chtěli scházet osobně, já jsem nějakou dobu odolávala, ale když začali nabízet peníze, řekla jsem si, proč si nevydělat, úctu ke svému tělu jsem dávno ztratila, pokud jsem někdy něco takového měla. Začala jsem se s muži scházet a brát za sex peníze. Někdy to bylo hezké, ale většinou spíš děsivé, ale to mě neodradilo.

Odháněla jsem od sebe každého, kdo se chtěl dostat blíž

Mezi tím vším jsem se ale setkala s křesťany, pozvali mě na kurzy Alfa. Odchodila jsem celý kurz a byla jsem fascinována lidmi, kteří byli jiní, zajímali se o můj život a měli mě rádi. Proto jsem s nimi chtěla být i dál. Pozvali mě na mládež a do církve a já jsem tam začala chodit. Byla jsem podezíravá, plná pochybností a odháněla jsem od sebe každého, kdo se chtěl dostat blíž a odhalit moje tajemství. Modlila jsem se s nimi a přijala Ježíše jako svého Pána a Spasitele i přesto, že jsem nevěřila, že by to všechno mohla být pravda. Nevěděla jsem ani jak, ale zkrátka jsem nějaký čas po té neměla vůbec potřebu hřešit. Byla jsem závislá na sexu, na pornografii, sebepoškozování, dost jsem pila a experimentovala s různými látkami, ale jako by to odešlo… na chvíli…

Po počáteční euforii přišly první pochybnosti, nedůvěra, další porno, další tabletky, další řezné rány, byl to kolotoč. Lidé v církvi se o mě starali, a mě bylo ještě hůř. Něco ve mně probudili a já jsem z toho měla strach. Odmaturovala jsem a oni mi navrhli jít na křesťanskou školu do Prahy. Ale Praha je pro člověka z maloměsta „velkej svět“. Všechno je k dostání a mužů, kteří jsou ochotní platit si mladou holku, je tu bezpočet, a tak jsem se do všeho ponořila ještě víc – víc peněz, větší deprese a myšlenky na smrt.

Foto: Karla Alexander (Unsplash), upraveno

V době, kdy to se mnou bylo nejhorší, jsem se setkala s Janem Eriksenem, který slouží v cizině prostitutkám a pasákům. Mluvili jsme spolu a on se za mě modlil. Potom jsem odjela do svého sboru a svěřila pastorovi, co vše se v mém životě děje. Nejspíš dobře věděli, jak moc jsem na ně fixovaná, a neměli na mě jiné páky, a tak přišlo ultimátum: Buď se půjdu léčit, nebo mě vyloučí ze sboru. Pro mě to byla jasná volba, a tak jsem dva týdny po Janově modlitbě nastoupila do Teen Challenge. Po nějaké době v Teen Challenge jsem zjistila, že Jan Eriksen také programem prošel. Nevěděla jsem, za co se modlil, ale vím, že jeho modlitba byla vyslyšena.

Vrátit se do běžného života bylo hodně těžké

Program Teen Challenge byl hodně náročný, hodně jsem se vztekala, hodně jsem plakala, bojovala jsem s hněvem, s nedůvěrou, s neposlušností a různými pokušeními. Ale Bůh se mě dotýkal, nedovolil mi odejít a chránil mě přede mnou. Došla jsem až na konec programu, Bůh mě vysvobodil ze spousty věcí. Jsem za program Teen Challenge moc vděčná, ale něco zůstalo a musím na tom dál pracovat. Nějakou dobu jsem v Teen Challenge zůstala sloužit a pak jsem se vrátila do Prahy.

Vrátit se do běžného života bylo hodně těžké, navíc jsem několik měsíců bydlela úplně sama. Několikrát jsem „upadla“ – někdy u počítače, jednou s mužem, kterého jsem znala od vidění, nebo jsem si vzala něco, abych se cítila líp. Ale po tom svém pádu s tím mužem jsem poprvé opravdu prohlédla. Bůh mi ukázal svou milost, svou lásku i svou spravedlnost. Dal mi poznat rozměr hříchu a odpuštění a ukázal mi svoji vůli ohledně sexu. Nesla jsem důsledky svého pádu, ale byla jsem víc než kdy jindy přesvědčená o jeho odpuštění a o tom, že jsem čistá. Měla jsem obrovskou radost a pokoj.

Dodělala jsem školu a našla práci, kterou miluju. Zapojila jsem se do služby v církvi, a i když někdy padám (ne tak závažně) nebo jsou rozbolavělé staré jizvy, tak vím, komu patřím, vím, kdo jsem a kam směřuju. Myslím, že i přes těžkosti života a občasné ataky deprese můžu říct, že jsem šťastná, miluju život a Ježíše, který mě zachránil.

Jméno autorky bylo změněno.
Zdroj: Život víry
Úvodní foto: Naomi August (Unsplash)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 3

Napsat komentář