Svatojánští broučci

Bylo pozdní odpoledne, když jsme se usadili na zahrádce do křesílek a vesele štěbetali nad koláčem a kávou. Dětem začaly prázdniny a byla na nich vidět úleva. Čas na vlastní plány, beze stresu ze zkoušek. Škola zmizela ze zorného úhlu – a dva měsíce se do něj nedostane ani náhodou.

Většina lidí se to stydí napsat, ale pro rodiče je tohle období časem většího zápřahu. Do práce se musí chodit pořád a navíc po horkých dnech se vracíte domů, kde to žije až do hluboké noci zábavou vašich potomků. Díky Bohu za letní tábory a brigády. Naštěstí jsou tu také krásné společné chvilky na výletech a grilovačkách, jako je třeba právě ta naše dnešní. Ve stínu staré třešně je milo.

Když se však začalo smrákat, začaly se kolem nás rojit takové ty maličkaté mušky, které umí báječně hryzat. Zrovna teď, když skončil denní žár a měl by už být klid, se vyhrne tahle kousavá pakáž a prudí. Nu což, nedáme se na ústup kvůli nějakým muškám. Rozhovory jsou prokládány naším tleskáním a oháněním se. V jednu chvíli to muselo vypadat jako sraz dirigentů.

Když jsme se dosyta vynatleskali a hmyzáci měli plná bříška, ulehli k spánku a dali pokoj.

Už jsme si říkali, že je to dobré, když tu se do nás obula další bojová jednotka. Bylo to jako střídání stráží. Jen co jedni zmizeli, už tu byli další. Tentokrát nastoupili chrousti.

Na jejich obhajobu bych měl poznamenat, že nás nepřišli okusovat, a dokonce se dá říct, že jsme byli úplně mimo jejich zájem. Jenže problém byl v tom, že chroust je dost neohrabaný letec. Celou svoji invenci spotřebuje na to, aby se vůbec dostal do vzduchu. Pak už ho tak nějak osud nese, kdoví, jak moc to má ten nebožák pod kontrolou. Navíc u toho nadělá hlomoz, jako kdyby okolo vás létaly malé holicí strojky z osmdesátých let. Drrrrr… uhání si to zvíře okolo vaší hlavy, ale najednou, když už si myslíte, že vás minul, něco mu napoví a ten mamlas strhne řízení prudce stranou a břinkne vás úplně zbytečně do čela. Tahle jejich nevyzpytatelnost je možná ještě horší, než kdybyste rozpoznali v jejich chování alespoň náznak strategie, náznak jejich záludnosti a touhy po kořisti. Drrrrr… nekoordinovaně se prodírá životem holicí stroječek a těší se, že když ho nic nesezobne, bude mít možná svatbu.

Některým stolovníkům naší trachtace se chroustí námluvy tak hnusily, že už už chtěli večer odpískat. „Fuj, vypadněte, potvory!“ radila jim manželka. „Bléé,“ přidala se dcerka, „blbí tlustí brouci!“

Jako když švihne kouzelným proutkem, náhle zmizeli i bzučiví tlusťoši a byl klid. Slunce žuchlo za obzor, červánky ho zalehly a přes celou krajinu se natáhla tma. Jen svíčky na stole vytvářely romantické osvětlení.

Večer však pro nás přichystal ještě jednu hmyzí návštěvu. Po těch dvou otravných nám na dobrou noc povolal z rybízového houští malá něžná světýlka. „Jé, světlušky!“ radovaly se děti. Začal barokní koncert beze zvuku. Tydli dydli, poskakovaly LEDky okolo rybízu a já jsem si vybavil příběh proroka Elijáše, když se setkává se Všemohoucím u jeskyně na Chorébu. Bouře, zemětřesení, oheň, ale Bůh v tom nebyl. Pak zazněl tichý a jemný hlas: „Co ty tady, Elijáši?“ Ohromné setkání, ohromné povzbuzení a úžasné povolání k posledním úkolům prorokova života.

Co vy tady, rodinko? mohl by se zeptat nás. Radujeme se, že naše děti zvládly další školní rok. Ne všechno se povedlo, ne ve všem jsme zvítězili, ale naše děti i letos obstály. Díky, Bože, že jsme spolu a máme se rádi. V tu chvíli mě naplnil jeho pokoj. Jako by mi řekl: Jděte a po prázdninách se vraťte zpět do všedních dní. Pracujte a buďte pilní ve všem, co vám ukážu. A kdyby vám chyběla naděje, kdyby vás obklopili kousaví nepřátelé nebo tupci bez rozumu, nebojte se. Já jsem vaše světlo v tmách. Jsem vaše vítězství na konci cesty. Ukážu se vám v pravý čas, abych setřel vaše slzy, pot a špínu. Nebojte se, protože když jste moji, obstojíte ve všem…

Autor: Pavel Bosman
Úvodní foto: Tony Phan (Unsplash)