Normální neděle, normální bohoslužba. Rozhlížím se kolem sebe a vidím bývalou prostitutku, jak si povídá a pak se modlí s vysokoškolským profesorem. O dva stoly dál se nad kávou směje uklízečka se zubařkou. U dveří starší paní někomu předává velkou tašku, která je až sem cítit propocenými tričky a špinavými ponožkami. Už několikátý týden jí nefunguje pračka, tak se jí o vyprání věcí starají lidé z církve. Ve skupince mužů opodál koluje obálka. Jeden z nich je pár měsíců bez práce a nemá dost peněz na bydlení. V obálce je několik darovaných tisícovek, které mu pomůžou udržet si střechu nad hlavou. Směs hlasů, smíchu, slz, štědrosti, vůní i zápachu dává dohromady společenství.
Jako Společenstvo prstenu?
V Bibli poprvé narazíme na slovo společenství (v originále koinonia) až po letnicích – v novozákonní knize Skutků: „Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství…“ (Skutky 2,42) Společenství křesťanů se narodilo z Ducha svatého a díky němu funguje. A tahle koinonia má širokou paletu významů.
- Držet společnou kasu, aneb Co je moje, to je tvoje. V lidové řeči starověku se koinonia poměrně často točila kolem peněz. Apoštol Pavel sáhne po stejném slovu, když zmiňuje finanční pomoc pro jeruzalémské křesťany: Makedonští a Achajští uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku (koinonia) pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě (Římanům 15,26). Stejným jazykem hovoří i v dalších dopisech, namátkou v Druhé Korintským 8,4 nebo 9,13. Nakonec už ze zmiňovaných Skutků apoštolských je evidentní, že všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetek dělili mezi všechny, jak kdo potřeboval (Skutky 2,44-45).
- Obchodní partneři nebo společníci, kteří usilují o stejný cíl. I takový obrázek si Nový zákon vypůjčil z běžné řečtiny. Jakub, Petr, Jan a pak Barnabáš a Pavel se podobně jako Společenstvo Prstenu vydávají na cestu. V případě Božích služebníků je to však cesta misijní (Galatským 2,9).
- Nikdo z nás to nezvládne sám. V češtině to tolik nevyzní, ale Jan ve svém prvním dopise mluví o sdílení obyčejného, běžného života. „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi.“ (1. Janův 1,3a) A jedním dechem dodává, že toto sdílení všednodenního žití nefunguje jen mezi lidmi, ale také mezi námi a Bohem: „Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1. Janův 1,3b) .
Philip Yancey ve své knize „Proč se obtěžovat s církví“ popisuje, co si uvědomil skrze svého kamaráda, jenž bojuje s alkoholem: „Naučil jsem se, jak je důležitá pokora, naprostá upřímnost a radikální závislost – na Bohu a na společenství soucitných přátel.“
Život víry: Potřebujeme domácí skupinky?
Převzato ze zářijového čísla mezidenominačního časopisu Život víry. Přináší téma „Potřebujeme domácí skupinky?“, nad kterým se zamýšlejí např. Lubomír Ondráček, Jiří Unger a Tomáš Grulich. Dále nabízí ohlédnutí za letošní Křesťanskou konferencí v netradičním on-line pojetí nebo rozhovor s Lorenem Cunnighamem, zakladatelem mezinárodní organizace YWAM (Mládež s misií). V časopise také najdete článek Josefa Potočka o evolucionismu, recenzi knihy Svatý sex nebo zamyšlení nad televizním seriálem Příběh služebnice a nechybí ani příběh čtenářky o tom, jak se vyrovnávala s těžkou nemocí svého malého syna.
Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.
Úvodní foto: Patrick Tomasso (Unsplash)