6 způsobů, jak radosti zaručeně nedosáhnout

5
(7)

Apoštol Pavel Filipským napsal: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: Radujte se!(Fp 4,4) Nutit se do radosti ale zřejmě není správnou odpovědí na otázku, jak to Pavel myslel. Jaké jsou nelegitimní (a k neúspěchu odsouzené) způsoby, jak se snažit získat Pavlem doporučovanou stálou radost?

První NE: Křečovité pozitivní myšlení

Usmívat se za každou cenu, když mi zrovna do smíchu není, je křečovité a nepřirozené. Lidé vyznávající tzv. pozitivní myšlení jsou chudáci. Občas mi přijde do ordinace muž či žena (někdy i křesťané) s úsměvem na rtech, přičemž při dalším rozhovoru vyplyne, že jim právě umřeli rodiče, opustil je partner a dítě začalo brát drogy. Oni jsou ale pod vlivem knih o pozitivním myšlení (event. bludných křesťanských příruček) přesvědčeni, že své bolesti nebo frustraci nesmějí dát průchod a křečovitě lpějí na své póze.

Pro tyto lidi je velkou úlevou, když jim řeknu, že na přirozeném smutku není nic špatného, že zkrátka mohou být nešťastní a plakat. Dávám jim za příklad Ježíše, který byl pozitivnímu myšlení na hony vzdálen. Byl vším, jen ne stále se usmívajícím vyrovnaným šťastným a spokojeným člověkem nad věcí. Možná by se z hlediska těchto vyznavačů dalo říci, že byl zmítán emocemi – prožíval nejen radost, ale i zlost, hněv, snad i vztek, smutek, stavy slabosti, pochybností a zoufalství. Musel vynaložit veškerou energii na to, aby naplnil svěřený úkol.

Druhé NE: Emocionální nedotknutelnost

Podobně jako vyznavači pozitivního myšlení působí někdy vyznavači východních náboženství, hlavně buddhismu. Jejich vyrovnaná spokojenost může být při rozhovoru pro křesťana deprimující – také proto, že takto „vyrovnanému“ člověku, jehož „zbroj nemá trhliny,“ nemáme co nabídnout.

Takový apoštol Pavel, bojující s okolnostmi navenek a s úzkostmi uvnitř (2. Korintským 7,5), nevyspalý po bezesných nocích plných starostí (2. Korintským 6,5), se průměrnému buddhistovi musí jevit jako emocionálně nevyrovnaný ubožák, kterého není radno „se dotknout ani klacíkem“. Nic však není vzdálenější pravdě – Pavel byl zcela výjimečně silnou osobností.

Cílem není být emocionálně nedotknutelný a povznesený nad okolnosti. Naše každodenní boje na mnoha frontách – o svatý život, o svěřené ovce, o rodinu, práci, církev – jsou legitimní a správné, i když radost je nám při nich někdy vzdálena na hony daleko.

Třetí NE: Nadbytečná rozkoš

V Bibli vidíme, že existuje radost tělesná, která je přirozená a správná. Bůh nás stvořil tak, že některé činnosti jsou nám příjemné. Jsou to jídlo (Kazatel 5,17), manželský sex (5. Mojžíšova 24,5; Přísloví 5,18), fyzická práce a odpočinek. (Pokus pro fyziology-amatéry: Zkuste si vyrazit na horskou túru. Po namáhavém výstupu si sedněte na trávu a rozbalte svačinu. Pozorujte stav své duše a zapište si, co prožíváte. Řešení: Prožíváte euforii – jen tak blaženě sedíte a pociťujete vlny všeobjímající radosti. Námaha a jídlo způsobily vyplavení tzv. vnitřních opiátů.)

Sedmý den a svátky jsou také určeny k naší radosti (5. Mojžíšova 16,15). Bůh lidem tímto způsobem učinil život na padlé zemi snesitelným. Navíc nám Bůh ve své milosti poskytl víno – určitý urychlovač, katalyzátor radosti. (Opakovaně mě udivuje, že Ježíš tak problematickou věc jako alkohol legitimizoval. Uvědomíme-li si, jaké škody alkohol dokáže působit a jakou může být metlou pro celé národy, je to zvláštní. Snad je to proto, že určitý příliv radosti je pro náš život v padlém světě nezbytný. A to i za cenu možného zneužití. Naproti tomu Bůh nelegitimizoval jiné drogy – ty jsou nedovolenou zkratkou k radosti.)

Všechny tyto věci ale musejí být používány „podle Božího návodu k použití“ – jejich zneužívání vede ke katastrofě. Ale i při jejich legitimním užívání je zjevné, že nelze takto radost udržovat stále. Lidé (včetně křesťanů), jejichž celý život se redukoval na udržování radosti stálým jídlem, prací, sportem, alkoholem nebo sexem, se začínají podobat zvířátkům.

Nehledě k tomu, že to takto ani „nefunguje“. Jídlo nám přinese radost po práci, ale v nadbytečném množství nám škodí. Sklenka vína vypitá s manželkou v sobotu večer je fajn, ale denní udržování euforie alkoholem vede do pekla. Podobně sex se může stát posedlostí, sport nebo práce závislostí apod. Tudy tedy cesta k trvalé radosti také nevede.

Čtvrté NE: Bohatství

Vyplývá to z Ježíšových slov o bohatém muži, který si po zbohatnutí liboval: A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se. (Lukáš 12,19) Onen nešťastník chtěl zjevně docílit trvalé radosti materiálním zajištěním. Ježíš to vzápětí hodnotí jako nesmyslnou myšlenku hodnou blázna: Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši…

Páté NE: Cizí neštěstí

Není přípustné se radovat ze zlých věcí (Ester 5,9; Přísloví 2,14). Když soused nabourá nový mercedes nebo se sousednímu pastorovi rozpadne sbor, jistě to v nás může způsobit určité libé pocity… ale velké běda nám, kdybychom s nimi okamžitě tvrdě nezatočili.

Poslední NE: Duchovní moc

Vyplývá to z Ježíšových slov: Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové… (Lukáš 10,20)
Duchovní moc je dobrá a církev je jí vybavena, ale Ježíš tuto moc nevidí jako důvod k oné trvalé radosti, po které pátráme. Sebevětší úspěchy ve službě, dokonce ani to, že si nás Pán zjevně nadpřirozeně používá, by neměly být tím, na čem chceme svou radost postavit. Kdyby učedníci svou radost opírali pouze o tento zážitek ze svého „prvního samostatného misijního výjezdu“, jak by obstáli v pozdějších těžkých dobách?

Přečtěte si, jak trvalé radosti naopak dosáhnout – psali jsme o tom ZDE.

Autor: MUDr. Vít Šmajstrla, starší KS Ostrava, lékař
Zdroj: Život víry

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 7

Napsat komentář