Žijeme ve zvláštní době. Po celém světě se děje něco, co tu bylo naposledy před sto lety. Nákaza je v povětří a nikdo přesně neví, jak vznikla, jak působí a kdy skončí. Bude vyvinuta vakcína a lék? Kdy? Jaká bude účinnost a vedlejší účinky? Mám se nechat očkovat, nebo tomu nechat „volný průběh“? Jsem nakažlivý a bez příznaků? Mám jít na testy, nebo ne? Testy také nejsou spolehlivé. Negativita může být falešná. A co roušky?
Lidé bez Boha žijí v nejistotě a bez perspektivy. Máme nyní velmi omezené možnosti zasáhnout je evangeliem. Přesto mohu jako křesťan svým postojem a životem ukazovat na Krista. Modleme se za to, aby se nás naše okolí samo začalo ptát a hledat smysl života, který může být velmi křehký. Lidé se začínají zabývat imunitou, správnou životosprávou, zlepšováním tělesné kondice, apod. Náš organismus pak určitě může lépe odolávat neznámé nákaze. Je to však velmi individuální, neměřitelné a s nejistým výsledkem. Je dokázáno z praxe, že velkou škodu lidem působí stres, obavy, sklíčenost a strach z neznámé nemoci, což působí zpětně na oběhový systém, dýchání. Stav duše ovlivňuje stav těla. Vnějšně zdravý člověk může zkolabovat. Ale je to pořád jen ta pozemská optika.
Mnohem důležitější je duchovní odolnost – imunita. Mohu žít s perspektivou, v mnohých jistotách, s pokojem v srdci. Proč? Protože můj život je skryt s Kristem v Bohu. Mám jistotu, že jsem Boží dítě, a pro zítřky ohromnou naději a perspektivu, že Bůh o mně ví, neztratil nad situací kontrolu a má poslední slovo. Je to úžasná výsada Božích dětí. Mohu mít v srdci ujištění o Boží ochraně. Jsem tady na zemi jen na návštěvě, nechci se tu „zabydlovat“. Mám trvalé bydliště jinde.
A tak se ptám: na které straně jsme? Otázka, která si zaslouží, abychom jí věnovali krátké, ale důležité zamyšlení.
Text: Josef Thál
Video: Petr Šimmer
Úvodní foto: Gabriella Clare Marino (Unsplash)