Přežil jsem šikanu

5
(5)

Nebyla to „oblíbená dětská hra na šest“, ale krutá, ohavná, mrzačící zkušenost, jejíž následky si nesu dodnes. Křesťanská víra hrála ústřední roli jak při jejím vzniku, tak v procesu porozumění a uzdravení, kterým procházím posledních 22 let. 

Vyrostl jsem těsně po revoluci v církevním rekreačním domě, kde byl můj otec správcem. Dům stál stranou obce a skoro nikdo tam nejezdil na rekreaci déle než na týden, a tak se samota uprostřed davů stala převažující zkušeností mého dětství. Od dětství jsem chodil do CB Děčín, kde jsem v nedělní škole slýchal: „Nehledej si kamarády mezi nevěřícími, aby tě svět nepohltil.“ (Čti: … abys nefetoval, nekouřil, měl věřící partnerku…) A taky: „Jako správný křesťan nastavuj druhou tvář.“

V roce 1997 rodiče správně pochopili, že se doba změnila a že s bratrem potřebujeme lepší vzdělání, než můžou Sudety dát, a rozhodli se odstěhovat do Prahy. Do čtvrté třídy jsem nastoupil na ZŠ v Praze 2, protože do ní chodili bratranec, sestřenice a ještě jeden chlapec z CB. Zdálo se to jako dobrý nápad. Byl jsem chudé, brýlaté, obézní, vesnické křesťanské dítě. Byl jsem nadaný, fyzicky silný, ale společensky velmi slabý. Později jsem se dozvěděl, že v té třídě už šikana byla.

Našel jsem si nového (nevěřícího) kamaráda. Za půl roku se jeho rodiče rozvedli a můj kamarád se spolu s obézním chlapcem, kterého třída šikanovala před mým příchodem, stali vůdci mého pronásledování. Začal jsem ze školy nosit natržené batohy, zlámaná pravítka a modřiny. Nejprve se mě stranili a pomlouvali mě, pak mi začali nadávat, později mě téměř denně skupinově bili. Několikrát jsem jim utekl jen těsně. Bylo mi deset let, když jsem si do školy donesl lovecký nůž s patnácticentimetrovou čepelí. Na obranu. Naštěstí zůstal na dně batohu, jinak bych se dostal do novin. Bratranec se sestřenicí se stali němými svědky a nemocí vztahů se nakazil i sborový dorost. Autority neslyšely nebo nevěděly. Byl jsem sám.

Vysvobodil mě až odchod na gymnázium. I když jsem se na přijímačky nijak nepřipravoval, uspěl jsem. Trvalo další čtyři roky, než jsem uvěřil Bohu, že mě má bezpodmínečně rád. Zlomil v mojí duši lež, že jsem si týrání zasloužil. Díky víře jsem nespáchal sebevraždu, přestože jsem o ní občas přemýšlel, a ačkoliv to hrozilo, neskončil jsem se školami. Díky Bohu jsem atestovaný lékař a mám krásnou rodinu. Přestože jizvy stále cítím, díky němu jsem mohl odpustit a začít se uzdravovat…

Co dělat, když se setkáme s šikanou?

Rady dětem:

  1. Nikdo nemá právo ti ubližovat.
  2. Svůj život utváříš s Bohem ty, jiní nemají určovat, za kolik stojíš, čím budeš a kdo jsi.
  3. Tvůj život se může změnit, škola tě může začít bavit a ostatní tě mohou mít rádi.
  4. Počítej s tím, že změna může vyžadovat úsilí.
  5. Sám to nikdo nezvládne. Hledej pomoc dospělých. Mohou to být rodiče, vedoucí, učitel, kazatel. Můžeš zavolat na Linku bezpečí, napsat na web Nenech to být (www.upozorneni.nntb.cz)
  6. Když to jinak nejde, uteč. Řekni rodičům, že chceš změnit školu. Zkus týden nejít do školy a uvidíš, kolik dospělých se o tebe najednou začne zajímat.
  7. Jsi-li svědkem šikany, buď dobrým kamarádem a nemlč. Nebojuj ale sám, řekni to dospělým. Buď Batman nebo Batwoman třídy, dorostu nebo mládeže. Uvědom si, že pravidla hry porušili agresoři, ne ty. 
  8. Pokud ti ubližují, a jsi na to přesto sám, napiš mi zprávu prostřednictvím info@svetviry.cz.

Autor: Daniel Suk
Úvodní foto: mali desha (Unsplash)


ZV 2023_01

Jak se rodí šikana? Je mé dítě ohrožené? Co dělat, když se setkáme s šikanou? Je možné uzdravení? Odpovědi na tyto otázky, rady rodičům a těm, kteří ve svém okolí zaznamenají šikanu, najdete v článku, který vyšel v lednovém čísle Života víry.

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. 

Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Pokud byste měli zájem o spolupráci s autorem (hledá animátora a zvukaře pro tvorbu videí na téma šikany), napište na info@svetviry.cz.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 5

Napsat komentář