Za známým projektem Andělský strom, díky kterému dostávají děti odsouzených rodičů dárky k Vánocům, stojí spolek Mezinárodní vězeňské společenství. Andělský strom ovšem není zdaleka jediný projekt, kterému se věnuje. Jedná se o křesťanskou organizaci, jejíž cílem kromě praktické pomoci těm, kteří se ocitli na sociálním a finančním dně, je předat poselství o Boží lásce a naději. Na otázky Světa víry odpovídala hlavní koordinátorka programů pro rodiny a děti odsouzených Žaneta Dvořáčková.
V ČR žije na 40 tisíc dětí, které mají jednoho z rodičů ve vězení. V jakých podmínkách tyto děti žijí? Co jim nejvíce chybí – ať už materiálně, sociálně nebo emocionálně?
Mnoho z těchto dětí žije na hranici chudoby. Jakmile se jeden z rodičů ocitne ve vězení, rodina přichází o finanční příjem a tím se propadá. Kromě finančního propadu se mění role v rodině, ve většině případů odchází muž a žena musí zastoupit muže nejen v jeho roli otce, ale i v roli živitele rodiny. Pro zůstávajícího rodiče je to velká tíha, kterou bez pomoci těžko zvládá. Pokud nemá podporu širší rodiny, jsou časté psychické problémy (deprese, úzkosti, paniky).
Ne všechny děti mají to štěstí, že mohou zůstat s matkou či otcem, a jsou svěřeny do pěstounské péče, případně do ústavní výchovy. Prožívají stud, obavy a strach o vězněného rodiče, o sebe a svůj život. Trpí odloučením od vězněného rodiče, trpí materiálně, bývají sociálně vylučovány (ostatní se jim posmívají, šikanují je) a často si nevědí rady se svými emocemi. Je u nich i větší pravděpodobnost, že v dospělosti sami skončí ve vězení.
Mohla byste to přiblížit na příběhu konkrétního dítěte?
David a Karolína, kteří s námi byli na Andělském kempu (jména změněna), mají už 2,5 roku mámu ve vězení. Než ji zatkli, žili z jejich pohledu jako normální a spokojená rodina. Máma jednou odešla vyzvednout brášku do školky, a už se nevrátila. Policie přivedla brášku domů a řekla jim, že mámu zatkli. Nikdo to nechápal. Za pár dní přišel rodině od mámy z vazby dopis. Popsala v něm dětem několikaletou trestnou činnost podvodů, díky kterým mohli dovolit jezdit na dovolené, chodit do kroužků a mít všechno, co potřebovali.
Kromě Davida a Karolíny jsou v rodině další tři sourozenci. Máma všem hodně chybí – byla to ona, kdo rodinu „držel“. Táta situaci přestal zvládat, doma se hodně hádají, a protože je vlastním tátou jenom dvěma dětem, chce dát ostatní sourozence do dětského domova (vlastní otec o ně nejeví zájem). David má problémy ve škole, často se do nočních hodin toulá venku. Říká, že je to proto, že ho táta nesnáší. Karolína se bojí, že budou muset do dětského domova. Finančně se rodina propadla na dno a ještě dlouho budou splácet dluhy. Děti nemohou pokračovat v kroužcích a sportech, na které chodily. Ve škole se jim posmívají. Na začátku školního roku jsme jim finančně pomohli s nákupem školních potřeb. Matka ve věznici pravidelně dochází na naši skupinku, prožila setkání s Kristem a my věříme, že má život její i jejích dětí naději.
Aby mohli být prostě dětmi
Již podeváté letos před Vánoci probíhá známý projekt Andělský strom, v létě jste ale pro tyto děti pořádali např. i Andělský kemp. Jak tento kemp vypadá? Jaká témata s dětmi probíráte? Jaké dovednosti a vlastnosti se v nich snažíte podpořit a rozvíjet?
Máme dva hlavní cíle: Jedním z nich je vytvořit pro děti bezpečné prostředí, kde mohou být prostě dětmi a zapomenout na svá trápení a těžkosti, ve kterých každodenně žijí. Druhým cílem je prakticky a srozumitelně jim předat, že je Bůh miluje a má pro jejich život naději. Na kempu probíráme témata jako důvěra, přátelství, odvaha nebo sebevědomí. Snažíme se jim ukázat, že nejsou méněcenní, nemusejí se za sebe stydět a mají naději na dobrý život. Skrze programy a aktivity chceme posilovat jejich komunikační dovednosti, učíme je řešit konflikty, sdílet své myšlenky a emoce takovým způsobem, aby to bylo pro všechny přínosné.
Jak děti na kempu reagují jeden na druhého?
Navzájem se podporují a povzbuzují. Je pro ně osvobozující být mezi dětmi, které mají podobnou zkušenost, a jsou si navzájem oporou a pomocí. Jedna z dívek na kempu prožívala hluboký smutek nad tím, že má oba rodiče ve výkonu trestu. Vyjadřovala svou osamocenost a otázky nad tím, jestli ji vůbec mají rodiče rádi a záleží jim na ní, když páchali trestnou činnost a nedomysleli, co to pro ni bude znamenat. Děti kolem ní ji spontánně objaly a vyjadřovaly účast, přestože jí nedokázaly odpovědět. Nakonec jsme rozhovor končili modlitbou a ujištěním, že Bůh nás má rád, nikdy nás neopustí a vždy pro nás zamýšlí jen dobro.
Mluvíte tedy s dětmi otevřeně o Kristu? Setkaly se s ním některé děti osobně?
Všichni rodiče vědí, že jsme křesťané, a souhlasí s tím, aby se děti o křesťanství a Bohu dověděli více. Na večerních programech otevřeně mluvíme o naději v Kristu, sdílíme svá svědectví a učíme děti křesťanské písničky. Jsme si vědomi toho, že prahnou po pozornosti a lásce, a nechceme, aby se cítily jakkoliv tlačené nebo manipulované. Zároveň věříme, že jediný, kdo může změnit jejich život je Ježíš Kristus, a to se jim snažíme citlivě předat.
Na letošním kempu si mohly děti mimo jiné zvolit workshop „Život s Bohem“. Přišlo 10 dětí z 30, což jsme nečekali. Bylo úžasné s nimi probírat základy čtení Bible a představit jim evangelium. Sedm dětí chtělo vstoupit na cestu s Ježíšem. Dostaly Bible a nabídli jsme jim, že s námi mohou být nadále v kontaktu. Děti jsou z celé České republiky, a tak je těžké s nimi udržovat osobní kontakty, ačkoli bychom si to přáli.
Zdá se nemožné všem pomoci
S jak starými dětmi pracujete?
Kemp je pro děti od 7 do 14 let. Letos s námi byla i patnáctiletá dívka jako pomocná vedoucí. Byla moc ráda, že jsme jí svěřili určitou zodpovědnost, a viditelně povyrostla.
Daří se vám získat dárce, potřebné pomocníky a vedoucí?
Díky Bohu, který nám posílá ochotné dárce i dobrovolníky, můžeme svou službu dělat. Každý rok je to však velké dobrodružství, protože stále přibývá potřebných dětí a lidsky se zdá nemožné všem pomoci. Jen dárky pro projekt Andělský strom stály minulý rok přes 600 000 Kč a obdarováno bylo 1 140 dětí.
Na kemp jsme měli více než stovku zájemců, a vybrat jsme mohli jen 30 z nich. Byli bychom moc rádi, kdyby mohlo být více kempů pro více dětí na různých místech republiky – tak aby se i po kempu děti mohly s vedoucími vídat, mít možnost začlenit se do církve… Modlíme se za další vedoucí, kteří by vedli další kempy.
Jsou všichni vedoucí na kempu křesťané?
Ano. Víme, že pro rodiny odsouzených má obrovskou cenu jakákoliv pomoc, bez sdílení evangelia je to ale pro nás málo. Proto je pro nás důležité, aby vedoucí byli aktivní křesťané, kteří se chtějí nechat Bohem použít a jsou ochotni pro to něco obětovat.
Prožít den jako rodina
Organizujete také setkání odsouzených rodičů a jejich dětí, tzv. Den s dítětem. Jak tato akce probíhá? Navštěvují děti své rodiče ve vězení i jindy? A jak tyto návštěvy děti prožívají?
Návštěvy ve věznici jsou pro děti často nepříjemným zážitkem. Musejí projít bezpečnostní kontrolou jako na letišti, návštěvní místnosti jsou jim málokdy uzpůsobeny, návštěvy probíhají pod dozorem a jsou hromadné – v místnosti je více odsouzených a jejich návštěvy. Mezi návštěvou a odsouzeným bývá stůl, někdy dokonce i dva stoly, které brání v osobním kontaktu. Maximální délka standardní návštěvy je tři hodiny jednou měsíc.
V čem je Den s dítětem jiný?
Probíhá v přátelském prostředí – na zahradě věznice, někdy dokonce i mimo věznici v prostorách mateřské školy nebo v kulturní místnosti ve věznici, která je vhodně přizpůsobena a vyzdobena. Odsouzení a jejich rodiny se mohou volně pohybovat. Je to celodenní návštěva na 7–8 hodin s programem na podporu rodinných vazeb. Součástí jsou hry a soutěže, společné vyrábění, stolování, pořizování rodinných fotek… Také psaní dopisu „na potom“ – odsouzení píší svým dětem a děti svým rodičům dopis, který si otevřou až večer, kdy budou zase odloučeni. Celým dnem rodiny doprovází tým dobrovolníků, který zajišťuje program, ale i odbornou pomoc v jednotlivých životních situacích rodin. Hlavním cílem je pomoci jim prožít den jako rodina.
Odsouzeným jsou pak nabízeny naše další projekty, do kterých se mohou zapojit ve věznicích – např. Příprava na propuštění a následná péče na svobodě nebo Vězňova cesta – život Ježíše Krista podle Markova evangelia. (Psali jsme také: „Kurz Vězňova cesta dodává naději na nový začátek“)
Role církve je nezastupitelná
S rodinami pracujete dlouhodobě, celoročně, netýká se to jen jednorázových akcí. Co si pod tou celoroční prací můžeme představit?
Rodiny, které potřebují další podporu a pomoc, provázíme podle jejich individuálních potřeb. Některým rodinám pomáháme s návštěvami ve věznicích – přispíváme jim na cestovné, s jednou dívkou jezdí naše dobrovolnice pravidelně do věznice navštívit matku. V případě potřeby přispíváme na nezbytné výdaje – například na boty pro děti, léky, brýle či školní potřeby. Řešíme s nimi jejich finanční situaci nebo výchovné problémy. A pomáháme jim i po propuštění rodiče z vězení. Není jednoduché se po výstupu z výkonu trestu znovu začlenit do rodiny a společnosti…
Snažíme se jim být „profesionálními přáteli“. Ideální je, pokud se nám podaří rodinu zařadit do místního křesťanského společenství tak, aby kolem sebe měla síť lidí, kteří jí v případě potřeby pomohou a ukážou Boží lásku. Role církve je naprosto nezastupitelná a bez mnoha dobrovolníků-křesťanů, kteří s námi slouží, bychom nemohli dělat to, co děláme.
Jak vaše aktivity vnímají sami odsouzení? Záleží jim na dětech, spolupracují?
Do projektů se hlásí a věznicí jsou vybíráni ti odsouzení, kteří mají o své děti zájem a záleží jim na nich. Odsouzení rodiče trpí tím, že působí svým dětem bolest a jsou od sebe odloučeni. Při páchání trestné činnosti jim nedochází, že tím ubližují i své rodině, svým dětem. Jsou velmi vděční za jakoukoliv pomoc. Jsou zvyklí na to, že s nimi okolí zachází neuctivě, většina vnímá, že si pomoc nezaslouží, protože se do problémů dostali sami. O to víc si pomoci váží. Stává se, že ti, kteří jsou zpátky doma se svými rodinami, se zapojí do pomoci těm, kteří jsou ještě ve vězení.
Foto k článku: Mezinárodní vězeňské společenství