„Poslal jsem tě na TikTok“

Moje dobrodružná cesta služby na sociálních sítích začala v malém neuklizeném pokoji, ve chvíli, kdy jsem si za zvuků nudné on-line hodiny stáhla aplikaci TikTok. To je nová sociální síť, na které je možné sledovat krátká videa do 60 sekund. Lidé zde sdílejí téměř cokoli – vtipy, videa o knížkách a filmech, tance, dokonce i své traumatické zážitky. 

Aplikace mi připadala zábavná a také jsem si sama chtěla natáčení vyzkoušet. Rozhodně jsem neplánovala, že se stanu křesťanskou tiktokerkou (už jen tohle spojení slov je humorné). Začalo to videem, kde jsem vtipně ztvárnila jeden biblický verš. Za hodinu mělo video dva tisíce zhlédnutí (kdybych to tušila, aspoň bych si oblékla stejně barevné ponožky). Od svých patnácti let jsem měla touhu mluvit o Bohu na sociálních sítích, takže když jsem viděla, že na TikToku to lidi zajímá, rozhodla jsem se do toho jít. Ještě jsem neměla dost odvahy o tom ve videích mluvit, a tak jsem udělala sérii videí, ve kterých kreslím obrázky do Bible. Ta vyvolala spoustu zajímavých konverzací. 

Když se evangelium stane virálním

Postupně jsem na TikToku začala i mluvit a těšilo mě, že se v komentářích objevovaly hezké zprávy i od nevěřících uživatelů. Nejen to, lidé mi začali psát, protože se chtěli někomu svěřit, potřebovali odpovědět na otázky týkající se víry nebo prosili o modlitbu. Jedna slečna mi třeba napsala, že měla problém se sebepoškozováním a depresemi. Nevěřila, že Bůh tu pro ni doopravdy je. Viděla jsem, jak Duch svatý v jejím životě jedná a jak ji uzdravuje. Má sice před sebou dlouhou cestu, ale je na tom mnohem líp. Nebo jsem se modlila s dětmi, které spadly do okultismu a nevěděly, jak se z toho dostat. 

Protože to s mým působením na TikToku začínalo vypadat vážně, konečně jsem to tajemství vyklopila mamce. Ta sice moc nechápala, co jí ukazuju, a bylo vidět, že jí to přijde dost uhozené, ale vzala to vážně a řekla, že jestli chci bojovat tenhle duchovní boj, tak si musím sehnat nějaké modlitebníky. Od táty se mi taky dostalo podpory, dokonce si na nějakou dobu TikTok taky stáhl. 

První virální (spontánně šířené) video bylo o tom, jak se dostat do nebe, ve kterém sdílím evangelium. Nasbíralo 270 tisíc zhlédnutí a 52 tisíc lajků. Byla jsem vděčná, že mohlo tolik lidí slyšet o tom, že za ně Ježíš zemřel a vzal na sebe jejich hříchy, aby oni mohli žít. 

Mám radost ze spolupráce s webovým projektem Hledám Boha. Zájemcům jsem posílala odkazy na Bible zdarma, které tato organizace rozesílá. Jedna slečna se se mnou sdílela, že je to pro ni vyslyšená modlitba – neměla totiž dost peněz, tak prosila Boha, aby jí tu Bibli nějak zařídil. Také mi psali sledující, jejichž rodiče je nepodporují ve víře a peníze na Bibli by jim nedali. Těchto odkazů jsem poslala přes 200. 

„Kam jsi mě povolal?“

Zatímco se tohle všechno dělo, procházela jsem si různými osobními zkouškami a zmatky. Od každodenních pochybností přes prohrané bitvy s pokušením nebo leností až po odchod z vysoké školy a práce a přípravu na další přijímací zkoušky. Chvílemi jsem se radovala ze zpráv, kde mi někdo líčil, jak se díky mým videím vrátil k Bohu, a za pár minut jsem s pláčem ležela na podlaze, protože jsem byla přesvědčená, že jsem si to všechno vymyslela a že jsem blázen. Zoufale jsem toužila dostat od Boha potvrzení, že jdu správně: „Bože, potřebuju, abys mluvil. No tak kam jsi mě povolal?“ Po tvářích se mi kutálely slzy. Odpověď přišla: „Poslal jsem tě na TikTok.“ A mě zaplavil zvláštní pokoj.

Chci Bohu za tuhle karanténu poděkovat. Sice jsem ztratila svoje jistoty, ale Bůh si mě k sobě přivedl blíž než kdy dřív, tolik mě toho naučil a hlavně mi dal možnost se podílet na budování jeho království. Je nádherné slyšet od lidí jejich svědectví a někdy být i jejich součástí. Jsem vděčná, že jsem mohla objevit svoje obdarování a vydat se za Bohem, ať už to bude znamenat cokoli.

Text: Kateřina Řezníčková
Úvodní foto: Solen Feyissa (Unsplash)

---

Život víry: Ztracený rok?

Článek vyšel v červnovém čísle měsíčníku Život víry. Toto číslo se ohlíží za uplynulým „ztraceným“(?) rokem poznamenaným epidemií koronaviru. Byl Duch svatý v uplynulém roce taky v karanténě? Co nám může zkušenost z pandemie dát dobrého? Jak naše reakce na společenské krize vysvětlují věřící psychologové? Co nám může pomoct přežít těžké časy? A nebude se nám ještě po lockdownu stýskat? I nad těmito otázkami přemýšlejí Pavel Černý, Andrea Jarošová, Ludmila Pohanková, Jana Frantíková nebo Tomáš Coufal. K tématu přispělo i několik dalších křesťanů z různých míst Česka, kteří během lockdownu začali dělat něco nového, zapojili se do služby nebo čas jinak dobře využili.

V časopise najdete také rozhovor s ředitelem NF KMS Michalem Klesnilem. Mluví v něm o službě bezdomovcům, mládeži, podpoře českých misionářů a psaní „sherlockovských“ povídek. Číslo přináší článek Tomáše Dittricha věnovaný 400. výročí od popravy 27 českých pánů, zamyšlení Dalimila Staňka nad vírou a zbožností zakoušenou tělesnými smysly či vzpomínku na kazatele Stanislava Kaczmarczyka. Nechybí recenze a zprávy o církvi u nás i v zahraničí.

Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.

---