V noci 7. března 2010 mezi druhou a třetí hodinou ranní obklíčili muslimští útočníci vesnici Dogo Nahawa ve státě Plateau v Nigerii a obehnali ji sítěmi, do kterých se chytá polní zvěř. Pak na jednom místě zapálili vatru a začali střílet z automatické zbraně. Vyděšení vesničané začali utíkat pryč od místa požáru a střelby. Neměli ani tušení, že vbíhají přímo do nastražených sítí, kde je muslimští útočníci pobíjeli mačetami. Zmasakrováno či upáleno bylo 501 lidí, převážně žen a dětí (muži byli na práci v sousedních městech). Fotografie obětí ukládaných do masového hrobu jsou nezveřejnitelné.
Když jsem místo tragédie o několik týdnů později navštívil, masový hrob již zarůstal křovinami, na kterých se pásla domácí zvířata. Představitelé místního sboru se proto na nás obrátili s prosbou, zda bychom kromě pomoci rodinám pozůstalých také nepřispěli na stavbu pomníku, aby hrob neupadl v zapomnění. O několik měsíců později jsem byl pozván na slavnostní odhalení tohoto „památníku“. Sešlo se tam spousta lidí, mezi nimi byli místní i federální církevní hodnostáři, kongresmani a senátoři.
Tušil jsem, že mne náš nigerijský spolupracovník vyzve, abych pronesl slavnostní řeč a povzbudil pozůstalé Božím slovem. Rychle jsem otevřel text z 2. Korintským 4,8–9, ale nepocítil jsem pokoj z ujištění Ducha svatého, že je to slovo pro danou situaci. Hledal jsem proto dál a Boží Duch mě připomněl pasáž ze Zjevení 6,9–11. Jakmile jsem tento text začal ve svém mobilu číst, zaplavil mé nitro pokoj a ujištění, že se jedná o to pravé slovo. Narychlo jsem si ve své mysli připravil krátké kázání.
Jan viděl v nebi duše mučedníků u podstavce oltáře, na tom nejsvětějším místě, u nohou Kristových. Trpěli kvůli Božímu slovu a svému svědectví věrnosti. Křesťanští mučedníci jsou v nebi v Kristově blízkosti, na tom nejvyšším místě (Zj 6,9)
A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“ (Zjevení 6,10)
Křesťanští mučedníci svěřili svoji záležitost do rukou tomu, jemuž náleží pomsta. Neusilují o pomstu, ale nechávají ji na Pánu. Není správné toužit po vlastní pomstě či odplatě; odplatu je třeba vložit do Božích rukou.
Pro pronásledované je zcela legitimní klást ve své situaci Bohu otázky. Proč, Pane? Nebo: Jak dlouho, Pane? Podobné otázky kladou i mučedníci v nebi. Mimochodem, otázka: „Jak dlouho, Pane?“ se ozývala i z mých úst, když se čas mého pobytu v súdánském vězení přehoupl přes čtyři měsíce.
Jan viděl, jak každý z mučedníků v nebi dostává bílé roucho (Zjevení 6,11). Přijetí u Boha se jim nedostává díky jejich vlastní mučednické smrti, ale díky Kristově oběti. Nevyprali svá roucha ve své vlastní krvi, ale v krvi Beránkově!
… a bylo jim řečeno, ať odpočinou ještě krátký čas, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni. (Zjevení 6,11b)
Bůh stanovil počet křesťanů, kteří se mají stát Božími svědky (mučedníky). V řečtině je pro slovo „svědek“ i „mučedník“ totéž slovo: „martyros“. Jako se naplňuje míra hříchů pronásledovatelů, naplňuje se i počet mučedníků. Až se naplní jejich počet, Bůh na jejich krutých pronásledovatelích vykoná spravedlivou a slavnou pomstu.
Pozůstalým v Dogo Nahawa jsem řekl, že jejich 501 zabitých příbuzných svojí mučednickou smrtí významně přispělo k doplnění tohoto Bohem stanoveného počtu.
Ovce určené na zabití jsou slavnými, dokonalými vítězi (Římanům 8,37).
Poté mi podali nůžky, abych slavnostně přestřihl pásku s balónky, kterou byl celý památník uzavřen, a my jsme mohli zvolna kráčet do jeho středu. Zdálky bylo vidět vyvýšené místo s nějakou deskou. Když jsme se dostali blíže, spatřil jsem na tomto vyvýšeném místě mramorovou desku. K mému nesmírnému a radostnému překvapení jsem zjistil, že na mramorové desce byl text Zjevení 6,9–11.
Přistoupil jsme k mému nigerijskému kolegovi a řekl jsme mu o tom, jak mne Boží Duch vedl při výběru textu kázání. Ani on o tom verši dopředu nevěděl; prý si ho vybrali sami přeživší a pozůstalí z místního sboru. Oni sami dospěli k tomuto porozumění Písmu.
Foto: Petr Jašek
Tématu pronásledovaných křesťanů se bude věnovat dubnové číslo časopisu Život víry, Petr Jašek do něj přispěl článkem Evangelium pronásledování. Časopis si můžete objednat na www.zivotviry.cz.