Pavel Hošek: Ženy ve vedení? Církev je na křižovatce

4.8
(6)

Patří podle vás ženy do vedení církve?
Moje nejupřímnější, nejkratší a taky nejtřaskavější odpověď je ano. V Bibli čteme o situacích, kdy Pán Bůh povolává prorokyni Debóru, prorokyni Chuldu, povolává vynikající ženy i do role vedení církve. Zároveň je zřejmé, že obvyklejším a standardnějším typem vedení je, když vedoucím je muž. Podle některých vykladačů to souvisí se stvořitelskými řády a s odlišnými obdarováními, kterými Pán Bůh zahrnul na jedné straně muže a na druhé straně ženy, a proto mají muži pro vedení lepší dispozice. S touto argumentací mám trochu problém…

… ale zdá se, že třeba apoštol Pavel právě tyto argumenty používá.
Ano. Pán Bůh ale někdy ženu do vedoucí role evidentně povolává. To se dělo nejen v biblických dobách, ale i dnes, třeba na misijním poli, kde na řadě míst působí ženy. Někdy to je tak, že žádní muži nejsou k dispozici, a tak je to nakonec misionářka, kdo musí křtít, vést vznikající sbor a dělat v podstatě všechno, nejen tzv. ženské služby.

Na to by se ovšem dalo říct, že je to specifická situace, řešení v nouzi. Když se pak objeví nějaký muž, žena mu může vedení předat a stáhnout se do pozadí. Nebo ne?
Nevím. Kdybych byl žena, tak by mi tahle logika trochu vadila. Nejsem si jist, že to takhle v Novém zákoně je. Tam je na několika místech služba v církvi „na plný úvazek“ (jak bychom to řekli dnes) svěřena ženám. Není tam nikde natvrdo řečeno, že žena je jen nouzová výpomoc, dokud se nenajde chlap.

V První Timoteovi ale Pavel píše, že žena učit nemá, protože může být snáze svedena, stejně jako byla první v ráji svedena k hříchu Eva, ne Adam…
Pavel se snaží ukázat, jak je to s růzností mužských a ženských obdarování. Ta určitě existuje. Nebudeme přece popírat ani anatomické rozdíly, ani jiné odlišnosti mezi muži a ženami. Bůh má zalíbení v rozmanitosti a úžasná dvoupólovost lidského pokolení, tedy to, že se nerozmnožujeme dělením, ale je k tomu potřeba muže a ženy, je jistě součástí Božího řádu i jeho umělecké představivosti. Nezapomeňme se z toho taky radovat. Když už se kvůli tomu tak často hádáme (úsměv).
Se zmíněnou růzností obdarování souvisí i různost křehkosti. Jsou-li tu určité dary, odpovídá jim i určitý druh zranitelnosti. Muži jsou v některých věcech otřesně zranitelní. Ženy zase v jiných, nepochybně. A neřekl bych, že slabin a zranitelností mužů v roli vedoucího je málo. Dějiny jsou plné otřesných příkladů toho, co dokáže předvést chlap ve vedoucí pozici – a právě proto, že je chlap, a z typicky chlapských důvodů.

Profesor Pavel Hošek (foto: Tomáš Coufal)

Hlavně se nerozhádat

Na jiném místě v Bibli čteme „Ženy ať ve shromáždění mlčí“. To zní dost ultimativně…
Myslím, že nejdůležitějším komentářem k této větě z Prvního listu Korintským je sám První list Korintským. Tam se píše mj. o tom, jak to má vypadat, když žena ve shromáždění nahlas prorokuje. Když o dvě kapitoly dále apoštol Pavel říká, že má žena mlčet, asi jde o nějaký jiný problém. Jeden z možných výkladů je, že šlo o reakci na situaci sboru, kde byl synagogální zasedací pořádek, ženy seděly na jedné straně a muži na druhé, takovou praxi z historie rané církve známe, a že se ženy svých manželů (kteří ovšem neseděli vedle nich) během bohoslužeb na něco vyptávaly a tím vyrušovaly. To by vysvětlovalo, proč Pavel pokračuje: „… ať se svého manžela zeptá doma“.
Ale není to úplně jasné, nevíme. Chci být poctivý a slyšet Bibli i tam, kde mi její skutečný význam není nejsympatičtější. Musíme ty texty brát vážně. Nemyslím si, že bychom měli biblické výpovědi z těch či oněch ušlechtilých důvodů umlčet a rozhodnout se, že už pro nás nejsou bernou mincí. Jak to hezky říká papež František v souvislosti s Večeří Páně: „Studujme, modleme se, hledejme, ptejme se a věřme, že nám Pán Bůh ukáže, jak je to správně.“

Troufnete si odhadnout další vývoj v církvi?
Myslím si, že církev je v této věci na křižovatce. Věřím, že ji Duch svatý vede a že není všechno jednou provždy definitivně hotové. Pán Bůh svou církev mnoho staletí vyváděl z řady věcí, které byly v prvním století běžné a byly považovány za slučitelné s křesťanstvím, a přesto to tak z dnešního hlediska určitě nebylo – třeba z otrokářství nebo z nepřátelství vůči židům. Nevím, jak to v této věci dopadne. Nechtěl bych být ani revolucionář, ani konzervativec za každou cenu. Věřím, že Pán Bůh má prostředky, jak církvi ukázat správnou cestu, která nebude vůči ženám nespravedlivá a nebude uhašovat Ducha svatého v jejich četných obdarováních. Ta se zatím leckde neměla šanci projevit jen proto, že jediné, co se ženám dovolilo, bylo, aby vyučovaly jiné sestry. 

Předpokládáte tedy, že žen ve vedení církve bude přibývat?
Ano. Ale uvidíme, jak to dopadne. Církev je v pohybu. To, že se o této otázce v současné době diskutuje od církve katolické až po letniční, je dobré. Hlavně se kvůli tomu jako církev nesmíme rozhádat a rozdělit, to bychom prohráli všichni. Je namístě se za to modlit a očekávat, že nám Pán Bůh ukáže směr.

Mají ženy stát ve vedoucích pozicích v církvi? Časopis Život víry v lednovém čísle nabízí argumenty pro a proti i pohledy některých žen-vedoucích. K tématu dále přispěli např. Ján Henžel, Lukáš Targosz nebo Jiří Bukovský.
K dostání je v papírovédigitální i audio verzi.

Dále číslo nabízí velký rozhovor s pastorem a autorem chval Karlem Řežábkem, ohlédnutí za životem evangelisty Reinharda Bonnkeho, příběh čtenářky, virtuální historický rozhovor s evangelistkou Kathryn J. Kuhlmanovou, zprávy, recenze, kalendář křesťanských akcí a mnoho dalšího. Více na www.zivotviry.cz.

Úvodní foto: Engin_Akyurt, Pixabay

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.8 / 5. 6

Napsat komentář