Projevy nemoci ulcerózní kolitida, tedy zánětu tlustého střeva, jsem poprvé prožil jako 12letý kluk. Projevuje se to hlavně častou krvavou stolicí. Tenkrát jsem se z toho dostával tři roky, ale první měsíce to vypadalo, že umřu. V té době totiž nebyla tato nemoc tak častá, a než se přišlo na způsob léčby, dost jsem zhubl.
Když se nemoc povedlo zaléčit, myslel jsem si, že je po všem. Do 19 let jsem bral léky, které udržovaly moje střeva v pořádku. Pak jsem je sám vysadil, aniž bych to projednal s doktory. Cítil jsem se dobře a tento stav vydržel několik let.
Letos na konci ledna jsme přišli s mojí ženou domů ze skupinky a já jsem cítil, že mi není úplně dobře. Po psychické ani po fyzické stránce. Ráno jsem se probudil s krvavou stolicí a velice oslabeným tělem. Když jsem to řešil se svou praktickou lékařkou, poslala mě na odběry, kde se potvrdil zánět. Dostal jsem antibiotika přímo na střeva a byl jsem poslán domů.
Doma jsem byl tři týdny, kdy jsem postupně ztrácel chuť k jídlu i pití a měl jsem horečky přes 39°C, v lepším případě 38°C. Normální léky postupně přestaly zabírat. Za tyto tři týdny jsem zhubl 15 kg. Nevím, jak bych to zvládl, nebýt mé úžasné ženy, která se o mě starala. Během těch tří týdnů mi byla tou největší oporou, a to i přes to, že byla právě v polovině těhotenství.
Po třech týdnech jsem se dostal do stavu, kdy jsem nemohl přijímat žádné jídlo ani pití a byl jsem velmi dehydrovaný. Po konzultaci s doktorem se moje žena i přes mé obavy rozhodla zavolat sanitku, která mě odvezla na kapačky do Nemocnice Na Bulovce.
Mým největším strašákem bylo vyšetření gastroskopie, které jsem doufal, že nebudu muset podstoupit. Po čtyřech hodinách v nemocnici jsem ale šel právě na toto vyšetření, kde se zjistilo, že mám žaludek úplně v pořádku. (Když mě přijali na Bulovku, ležel vedle mě pacient s akutními problémy žaludku. Po třech dnech po gastroskopii mě čekala kolonoskopie, kterou mi dělal stejný doktor jako gastroskopii. „Jé, dobrý den pane doktore, vy jste mi dělal to vyšetření krkem že? – „Dobrý den pane Krajník, ano to jsem já – stala se malá chybička, popletly se nám karty pacientů a vy jste šel na gastroskopii místo pána, co měl akutní problémy se žaludkem.“ Vše jsem vzal až nadpřirozeně s humorem a dokázal jsem se nad to povznést. Tato událost přece jen k něčemu byla: Zbavila mě strachu z vyšetření.)
„Jak je možný, že jsem tady, Bože?“
Ten večer, kdy jsem byl na lůžku, jsem měl hodně času přemýšlet. (Jelikož Bulovka nemá na pokojích TV, neměl jsem příležitost sledovat kraviny.) V tu chvíli ke mně promluvil Bůh a řekl mi: „Máš možnost si stěžovat, litovat se a být naštvaný.“ – „To taky jsem, vždyť jak je možný, že jsem tady, Bože? Nikdy bych netušil, že se mi ten zánět vrátí!“ Bůh ale pokračoval: „No, a pak máš možnost být vděčný. Vděčný za to, že jsi zde, že máš rodinu, že se máš dobře.“
Nemohl jsem usnout a musel nad tím přemýšlet, protože to by pro mě znamenalo neskutečnou dávku pokory. Druhý den jsem se rozhodl naplno vydat Bohu znovu svůj život a řekl jsem mu, že mu věřím a že chci být vděčný za všechno, co mi dává. Vyznal jsem to nahlas v pokoji, kde jsem ležel, a potom jsem to znovu vyznával každý den.
V tu chvíli, kdy jsem to vyznával, začal Bůh měnit mé srdce i přístup k věcem. Měl jsem před sebou další vyšetření, kde jsem tentokrát mohl fakt fyzicky cítit, že Bůh sedí vedle mě a je tam se mnou. Každý večer jsem mohl poslouchat chvály a děkovat Bohu za to, jak mě tím dnem provedl. Jeden večer jsem dokonce jen brečel se zvednutýma rukama k Bohu a děkoval.
Po šesti dnech v nemocnici jsem jel domů. Nyní jsem tři týdny doma a postupně nabírám sílu. Tato událost, která nás s mojí ženou mohla rozdělit, nás naopak velmi sblížila a proměnila. Bůh nám žehná takovým způsobem, že to pořád jen těžko chápeme. Jsme vděční za každou maličkost a za každý den.
Někdy můžeme zažívat věci, které si myslíme, že se nám dějí neprávem a že si je nezasloužíme. Nepíšu tu, že Bůh dává nemoci, ale tvrdím, že si i ty těžké chvíle může skvěle použít. Buďme vděční v malém, protože vděčnost je jedna z nejsilnějších zbraní. Náš život je jedna velká Boží milost, kterou dostáváme každý den.
Úvodní foto: Olga Kononenko (Unsplash)