Která písnička vám pomohla v těžkých chvílích? Jakou melodii si vybavíte, když si vzpomenete na seznámení s láskou svého života? Které album nesmí chybět v autě, když jedete na dovolenou? Co rádi posloucháte při práci? Bez jaké písně si nedokážete představit Vánoce?
Myslím, že jsem jel tehdy autem do práce, byl to obyčejný den. A někdy mezi událostmi a dopravním zpravodajstvím se z rádia ozvalo něco neočekávaného: Zachraň mě, jsem ztracený / Ó Pane, na tebe očekávám / Dám vše, co mám / Zbav mě mých nejistot / Ukaž mi to, co hledám (Carolina Liar: Show Me What I’m Looking For). Zajímavé, říkal jsem si, text o pokání a hledání odpovědí u Boha – od kapely, která rozhodně nepatří mezi „křesťanské“.
Nedlouho potom jsem z éteru slyšel falzetto: Věřím v tebe / Ty znáš dveře do mé pravé duše / Jsi světlo v mé nejhlubší, nejtemnější hodině / Jsi můj zachránce, když spadnu. Ani tohle nebyl text nové křesťanské písně. Jde o úryvek z písně How Deep is Your Love (Jak hluboká je tvá láska) od kapely Bee Gees z roku 1977.
Začal jsem si všímat, že je toho více. Aktuální hit Holy Water od švédské kapely Normandie obsahuje obrazy z oblasti letničního křesťanství (mluvení v jazycích) a modlitebního hnutí: Budu se za tebe modlit / Když temnota přichází a nikdo není po tvém boku. Nedávno svět obletěla zpráva, že se zpěvák Justin Bieber nechal pokřtít. O Velikonocích pak vydal ryze křesťanské album Justice (Spravedlnost). Úspěšný rapper Kanye West zase natočil desku s přímočarým názvem Jesus Is King (Ježíš je Král) a pořádá gospelové bohoslužby.
Vypadá to, že do populární hudby se vrací křesťanská víra. Jak kdysi napsal Slávek Klecandr: „Na to, aby se člověk obracel k Bohu, ještě nemusí být křesťan.“ Tady je další příklad: Jsem zlomený a krvácím / Prosím o pomoc / Žádám tě, Ježíši, zjev se mi / Jestli jsem ztracený, jak se mám najít? (The 1975: If I Believe You; Jestli ti uvěřím)
Továrna na křesťanské umění
Jako křesťané máme zvyk věci oddělovat. Jedno je dobré, druhé zlé. Zvláště v oblasti hudby se pak setkáváme se zvláštní dichotomií: jedno je profánní, světské, přízemní, zatímco druhé je svaté, vyvolené. Jedno promlouvá k hříšné lidské podstatě – někteří dokonce říkají, že k pudům – druhé je naopak duchovní a povznášející. Je tady hranice. Spíše zeď. Zajímavé je, že s tímto tříděním hudby na církevní a světskou přišla církev.
Když se ale na téma podíváme pohledem Bible, nemůžeme ignorovat základní pravdu, kterou Bůh deklaruje v knize Jób: Pod celým nebem všechno je mé (41,3). V 70. letech písničkář Larry Norman trefně poznamenal: „Proč by měla veškerá dobrá hudba patřit Ďáblu?“ Neomezujeme tím prostor, na který může mít Bůh v našich životech vliv?
Já už jsem pravdu poznal / Ano, spatřil jsem světlo a změnil své cesty / A na konci našich dnů, až budeš osamělý a ustrašený, budu připraven / Snad máš strach, co by řekli tví přátelé – kdyby věděli, že věříš v Boha / Dříve, než začnou kritizovat, měli by poznat, že Bůh je jedinou cestou k lásce. (Black Sabbath: After Forever; Po věčnosti)
Postupem času vznikl tzv. křesťanský hudební průmysl. Tvorba umělců, kteří jsou v něm zapojení, se dá jednoduše rozdělit na dva hlavní směry: hudbu církevní a obecně křesťanskou.
V této oblasti se pohybuji více než 30 let. Viděl a slyšel jsem stovky křesťanských kapel a mohu říct, že nálepka „křesťanská“ anebo „chvály“ rozhodně není garancí, že tito umělci myslí svou věc vážně. Bohužel. Členové kapel i vedoucí chval se nevyhnuli morálním pochybením, přetvářce či pokrytectví. Netvrdím, že je současná křesťanská hudební scéna prolezlá tím nejhorším, ale hřích je součástí lidské přirozenosti a ne vždy se nám daří vyhrávat. Potřebuji dávku lásky / potřebuji injekci lásky. (Bob Dylan: Shot of Love)
Církevní hudba (moderně pak chvály nebo worship) je komponovaná primárně jako komunikační nástroj, skrze který posluchač hovoří s Bohem, připojuje se ke zpívané modlitbě. Často slouží v církvi jako doprovod bohoslužby. Skladby mají obvykle formu milostné písně anebo vítězného chorálu. Vedoucí chval často mluví o tom, že nás má hlavně „dostat do Boží přítomnosti“. Si všemocný, pravdivý, záhadný, krutý / si cesta, si nádej, si vesmír pre ľudí / si otec, si kráľ, ktorého sa nedá chytiť… (Rytmus: Kráľ).
Křesťanská hudba je pak tvorba, v níž věřící křesťané reflektují zkušenosti na své cestě víry: vyprávějí příběhy a zážitky s Bohem, vyjadřují svůj vztah ke Kristu, neoslovují Boha v písních v pátém pádu. Tyto písně nejsou primárně napsané k tomu, aby se k nim lidé aktivně připojovali během bohoslužeb.
Jaká hudba je „Boží“?
Musím se přiznat, že jsem jeden čas byl „odborníkem“ na to, jaké umění má větší potenciál oslovovat svým poselstvím. Ne že by snad byla jedna hudba lepší a jiná horší, ale prostě mi připadalo jednodušší zaměřovat se na tvorbu, která v sobě díky víře tvůrců nesla přímočařejší odpovědi podle křesťanských měřítek. Protože mě to více oslovovalo a také potvrzovalo můj světonázor. Až nyní si uvědomuji, že tento úzký pohled ze mě dělal zákoníka.
Byl jsem schopný vysypat z rukávu hned několik křesťanských alternativ k téměř libovolnému umělci ze světa, ale v podstatě jsem se moc o jinou než křesťanskou hudbu nezajímal. Chtělo to čas, abych mohl dát Bohu i v této oblasti prostor. Potřeboval jsem se naučit dívat na věc i jinýma očima. Přišlo ráno jako to první ráno / Kos zazpíval jako první pták / Chválím za zpěv, chválím za ráno / Chvála za ně pramení ze Slova. (Cat Stevens: Morning Has Broken)
Občas dostanu příležitost mluvit o hudbě s mladými lidmi, středoškoláky i vysokoškoláky. A kromě aktuálního přehledu zajímavé křesťanské tvorby s oblibou zařazuji také přemýšlení nad texty písní. Polovinu textů vyberu od věřících autorů, druhá část je z druhé strany barikády. Ještě nikdy nikdo neurčil správně, co napsal kdo. Obě skupiny Boha hledají poctivě, autenticky. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce. (1S 16,7)
Jsme ochotni si připustit, že Bohu opravdu patří všechno? Vedl jsem kdysi zajímavou debatu s mládežníky na Valašsku. Dostali jsme se k tvrdší hudbě a jeden mladík přišel s úvahou: Může si Bůh použít i hudbu, kterou my nazýváme ďábelskou? I když to možná znělo jako provokace, ve skutečnosti to byl výborný postřeh. Otázka není, proč by mohl, ale spíše, co mu brání, aby si ji použil. Dospěli jsme k názoru, že nic.
Jak to známe z Písma, Bůh často boří hranice našich představ. Protože mu na nás záleží. Jde nám naproti. Hříchu navzdory. Na začátku jsem byl jen stín / Na začátku jsem byl sám / Na začátku jsem byl slepý / Pak jsem tě zavolal z temnot, kde se ukrývám / Jsem stvořen z tebe. (Alice Cooper: I Am Made of You) Bono z kapely U2 ve skladbě Magnificent (Vyvýšený) zpívá: Narodil jsem se, abych ti zpíval / Nemám jinou možnost než tě vyvyšovat / A zpívat jakoukoli píseň chceš / Vracím ti zpět svůj hlas. Buďte připraveni naslouchat Božímu hlasu i v místech, kde ho možná nečekáte. Protože Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí (Žalm 24,1). Poslouchejte dobrou hudbu. Špatnou nechte Ďáblu.
Úvodní foto: Daniel Schludi (Unsplash)
Život víry: Prázdninové dvojčíslo
Článek vyšel v prázdninovém dvojčísle časopisu Život víry. Některé články se zde věnují problematice homosexuality – a tomu, jakou zvěst vlastně církev LGBT komunitě nabízí. Věřící gay Keifer Lucchi vypráví svůj příběh o tom, proč a jak se oženil, a svůj pohled popsala i jeho manželka Caitlyn. A Dana Staňková zase nabízí pár rad, jak zareagovat, pokud vás vaše dospívající dítě zaskočí prohlášením, že ho přitahuje stejné pohlaví.
Časopis přináší také rozhovor s hasičem a vedoucím chval Jakubem Pípalem, který v něm mluví o tom, proč se nestal profesionálním hudebníkem, o zkušenostech z vedení mládeže, o tom, jak muslimům ve Francii pouštěl film Umučení Krista nebo o náhlém odchodu tatínka po onemocnění covidem.
V časopise dále najdete rozhovor s novým synodním seniorem ČCE Pavlem Pokorným, článek tureckého křesťana o tom, jak se žije věřícím v této „zapomenuté biblické zemi“ nebo strhující virtuální rozhovor se špičkovým hráčem kriketu a misionářem Charlesem T. Studdem. Nechybí ani komentář Michala Klesnila o tom, jestli je možné vnějšími příkazy porazit rasismus a diskriminaci, praktické tipy rodičům, kteří si nevědí rady se zlobícími dětmi, nebo povídka Tomáše Coufala o manželské krizi. Číslo doplňují zamyšlení nad Biblí, článek o výtvarném umění, osobní svědectví čtenářů, zprávy o církvi u nás i ve světě, kreslené vtipy Pavla Bosmana nebo křížovka se soutěží o ceny.
Kromě papírové verze časopis lze Život víry koupit či předplatit i elektronicky ve formátu PDF a ve zvukové podobě. Více informací na www.zivotviry.cz.