V pátek 6. října ve věku 88 let zemřel Loren Duane Cunningham, zakladatel mezinárodního křesťanského hnutí Youth With A Mission (Mládež s posláním, YWAM) a Univerzity národů (University of the Nations). Jako vzpomínku na něj přinášíme plné znění rozhovoru, který vyšel v červnovém Životě víry v roce 2020.
Světoběžník Loren Cunningham je charismatickou legendou. Zažil úžasné příběhy vedení Duchem svatým. Byl snad u všeho, co se v charismatickém hnutí v posledních 60 letech dělo. V jeho vzpomínkách na slavné lidi a události není ani kousek samolibosti, to jsem v osobním kontaktu vnímal snáze, než kdybych rozhovor četl. Ani v číslech, které si skvěle pamatuje (jen jednu biblickou citaci jsem musel dohledat a opravit), jsem necítil nic z Davidovy ambice sečíst Izraelce. Starý bojovník se ohlíží do minulosti, raduje se z dobrých věcí a mluví o tom, co je pro něj v životě cenné, i o tom, jak nenápadně dál měnit svět.
Fascinuje mě tradice vaší rodiny: dědeček kazatelem, otec kazatelem. Podobné je to s rodinou vaší ženy. Co to pro vás znamená?
Jsem přesvědčen, že si stojíme na ramenou. Ježíš řekl: „Budete činit větší věci než já.“ Tím nemyslel, že můžeme zemřít za hříchy světa – mluvil o veřejné službě. S Reinhardem Bonnkem jsem byl v Nigérii na jeho poslední evangelizační kampani, kde se loučil. Účastnil jsem se i jiných jeho kampaní a taky jsem na některých kázal. Jeho kampaně mívaly jeden až dva miliony účastníků. Viděl jsem veliké zázraky. Tisíce zázraků. To jsou ty „větší věci“. Jako by Ježíš říkal: „Stojíte na mých ramenou a na ramenou těch, kteří byli před vámi.“
Jak se to projevilo u vás?
Když se podíváte na Mládež s misií, mohli byste tam najít vlivy, které přišly prostřednictvím mého dědečka Nicolsona, otce mé matky. Začínal v krytém voze taženém párem koní. Měl pět dětí, které v tom voze žily s ním a s jeho manželkou. Cestovali od města k městu v oblasti Texasu, Arkansasu, Nového Mexika nebo Oklahomy, to je flák světa. Mohu přijít do města a navštívit různé sbory, třeba sbor v Arp v Texasu. V tom sboru je dnes možná 800 lidí. Byl založen otcem mé matky. Začínali zpěvem v ulicích. Dědeček hrál na kytaru, zpívali… Maminka moc nekázala a neuměla zpívat, ale byla to přímluvkyně. Působili v ulicích a ona se modlila. Všichni ostatní sourozenci byli muzikální a byli to kazatelé. Maminka na ulici kázala poprvé ve dvanácti letech a já ve třinácti. Billy Graham kázal prvně v šestnácti. Jeho kázání trvalo osm minut, zatímco moje deset (úsměv).
A co dědeček z otcovy strany?
Můj dědeček Cunningham měl přezdívku Chodící Bible. Bibli si s sebou na kazatelnu nikdy nebral. Uměl z ní mnoho pasáží zpaměti, celé kapitoly. Jako dítě jsem s ním spal v jednom pokoji. Když jsem se v noci probudil, často ještě četl Bibli.
Bible na různý způsob
Jak se to projevilo v Mládeži s misií?
Měli jsme mnoho biblických kurzů. Jeden z nich se jmenoval Slovo zpaměti. Učili jsme se, jak se naučit zpaměti celé evangelium a jak ho přednášet a dramatizovat. Začínali jsme s Holanďanem Brucem Kuhnem. Je to herec. Zvládal celá evangelia a prezentoval je na Broadwayi. Vedl nás k tomu, abychom se neučili zpaměti tím, že budeme text opakovat pořád dokola. Radil nám: „Začněte příběhem. Očima své mysli pozorujte Ježíšův obličej, třeba když řekl: ,Dej mi napít.‘ Pak se podívejte na obličej té ženy, když od Ježíše slyšela, že nabízí vodu, které když se kdokoli napije, už nikdy nedostane žízeň.“ Tak se to slovo mladým lidem stává životem. Omývá jim mysl od pornografie. Když se naučí zpaměti evangelium, zamilují se do Ježíše. Ten kurz byl úžasný. Trval tři měsíce. To, co se účastníci naučili, si vzájemně přednášeli. Po skončení kurzu mohli dramatizací evangelia způsobit, že lidé na ulicích zírali, když sledovali, jak představují jednotlivé osoby.
Dokázali se Bibli učit nazpaměť všichni účastníci kurzu?
Zažili jsme, že se Markovo evangelium zpaměti naučilo osmileté dítě.
Jiný kurz se jmenoval Škola biblických studií. Vytvořili ho dva akademici, jeden z nich je Ron Smith. Na tomto devítiměsíčním kurzu se probírá jedině Bible. Každým místem v Bibli na těchto setkáních projdete nejméně pětkrát. Studenti tam objeví stovky námětů na kázání. Bibli se tam opravdu naučí. V současnosti kurz probíhá na stovce míst světa.
Vedoucí této školy požádal jednoho akademického teologa, aby dal studentům test, který používá u studentů na univerzitě v Princetonu. Řekl, že to studenti Mládeže s misií nezvládnou, že i řada jeho studentů musela test opakovat, ale dal ho k dispozici. Na Škole biblických studií studenti test vyplnili za poloviční čas a opakovat ho nemusel nikdo. Mnozí ho složili s vysokým počtem bodů.
Soustředíte se tam víc na poselství, nebo na faktografii?
Na tomhle kurzu se učí obsah Bible. Ale já studentům říkám: „Obsah nestačí! Litera vás zabije. Abyste mohli správně číst Bibli, potřebujete Ducha svatého, aby na vás dechl, jak to ukazuje 2Tm 3,16. Můžete číst Bibli, a může vás to zabít tak jako farizeje.“ Já ale sleduji novou moc, která přichází do církve a která ji uschopní učinit učedníky ze všech národů.
… (hledá v mobilu) Tady je takový dárek – mobilní aplikace SourceView Bible, která umožňuje studovat Bibli z milionu různých úhlů pohledu. Je tam množství možností. Tak třeba tady (ukazuje na displeji mobilu): Žalmy se dají přečíst nahlas za 3 hodiny 36 minut, celá Bible za 72 hodin, druhá Janova za dvě minuty a Jonáš za sedm minut. První týden školy studenti přečtou nahlas celou Bibli, je to šest dnů po dvanácti hodinách. Program SourceView nabízí mnoho dalších informací… Tady jsou nejčastěji používaná slova v biblické knize… Je tu barevné rozlišení, kdo mluví, ale také, pokolikáté v knize mluví Bůh nebo Jonáš.
Tento program existuje jen v angličtině?
SourceView překládáme do dalších jazyků, brzy bude dostupný v 15 jazycích. Je zdarma. Mám ho stažený v mobilu, nejsem závislý na wi-fi. Skýtá množství možností. Bible má mnoho rozměrů a touto cestou se její poselství stává zajímavé pro mladé lidi.
Změny v misijní práci
Letos od vzniku Mládeže s misií oslavíme 60 let. Jak se za tu dobu změnily způsoby misijní práce?
Po druhé světové válce se svět výrazně změnil. Mladší a mladší lidé začali hledat svoje místo. Když chtěl dříve někdo sloužit v církvi, znamenalo to strávit řadu let na biblické škole nebo na teologii. V době, kdy byl člověk takto připraven, aby šel na misii, bylo mu pětatřicet, a jestli měl už tři děti, nemohl jít nikam. Byl často starší než Ježíšovi apoštolové. Misii se do cesty stavělo stále více pravidel a povinností. Když jsme v roce 1960 začínali, narazili jsme na prostředí, které se stavělo proti nám. Říkali nám: „Nemůžete mladé vyzývat k takovým věcem.“
Jak jste na to reagovali?
Odvolával jsem se na Bibli a upozorňoval na Josefa, kterému v době příchodu do Egypta bylo 17. Janu Markovi, když vyrazil s Pavlem a Barnabášem, bylo možná dokonce 13. A také Daniel, Šadrak, Méšak a Abed-nego byli mladí. Bůh nemá předsudky, jde-li o to, jestli vás použije. Když jsme se dotýkali těchto věcí, hráli jsme nejen roli novátorů, ale také rozkolníků – tím mám na mysli, že jsme dělali nové věci novým způsobem. To staré bylo stále přítomno, evangelium, učednictví, zakládání sborů, tomu všemu jsme se také věnovali.
Změnilo se za těch 60 let v Mládeži s misií hodně věcí?
Doufám, že se měníme (smích), protože se mění svět! Se svým trojím posláním, které jsme měli od začátku – evangelizací, přípravou (angl. training) a službou milosrdenství – jsme došli do všech států světa. Podle Marka 16,15 máme nést evangelium každému živému tvoru. Můžeme ho sdílet mnoha různými způsoby, zvláště dnes, kdy jsou k dispozici sociální sítě. K učednictví je ovšem potřeba Bible. Je tak důležitá! Biblické kurzy a vyučování pořádáme ve 163 státech světa. Stálou službu máme v 191 státech.
Jezdíme také na krátkodobé misijní výjezdy. Třeba do Severní Koreje jezdíme od roku 1997. Mládež s misií si tam teď vzala na starost 72 tisíc dětí. Už se to může zveřejňovat, protože se k tomu veřejně vyjádřila i tamní vláda. Máme tam zemědělský dvůr a dvě továrny, jednu na produkci potravin, druhou textilní. Vybudovali jsme tam dva sirotčince.
Jak je vaše organizace financována?
Na ústředí nemáme žádné peníze. Každý člověk v Mládeži s misií je za financování své služby zodpovědný sám, a to se týká i mě.
Myslím, že v našem prostředí nejméně známá oblast působnosti Mládeže s misií je služba milosrdenství…
Ježíš o tom mluví např. u Matouše 6,23. Jde o jídlo, pití, oblečení, přístřeší, péči o zdraví a o navštěvování nemocných. Proto sloužíme ve všech těchto oblastech.
Když po osmdesátce naroste síla
Jak vznikla první škola a první základna Mládeže s misií?
S manželkou jsme se v roce 1969 týden každý sám modlili a postili. Bůh mně i Darlene téhož dne řekl, abychom zamířili do Švýcarska a založili tam školu jiného typu. Ani já, ani Darlene jsme ve Švýcarsku nikoho neznali. Ale Francis Schaeffer (přední americký křesťanský myslitel – pozn. red.) tam bydlel 40 minut od nás ve své komunitě L’Abri a vyučoval u nás.
V roce 1978 jste založili Univerzitu národů. Jak se od té doby rozrostla?
Máme 785 univerzitních středisek, středisko v Koně na Havaji, kde bydlím, je jedno z největších. Tady je auditorium s osmi sty studenty z patnácti zemí… (ukazuje mi obrázky z Kony v mobilu, pak přechází k dalším fotkám:) Tohle je Billy Graham, když jsem ho navštívil. Vkládal na mě ruce. Deset let jsem působil ve správní radě jedné z jeho organizací… Toto je taky můj přítel (ukazuje nám selfie s papežem Františkem) a tohle taky (selfie s Justinem Welbym, hlavou anglikánské církve). Welby je charismatik a Mládež s misií podporuje. Ale i papež nás podporuje. Dal mi zvláštní požehnání, abychom dodali Bibli do každé katolické rodiny, ale i každé pravoslavné a do všech ostatních. S rozdáváním Biblí jsme začali v Norsku, v kraji Finnmark s 32 tisíci domy a byty (dle Wikipedie 76 000 obyvatel – pozn. red.). Teď už to dělají v celém Norsku. Pokračujeme také v Brazílii, zatím to proběhlo v 29 brazilských městech. Když jsem papeže požádal o požehnání, řekl nadšeně: „Ano!“ Dokonce to nechal natočit i na video. Sám jsem Bible roznášel. Jeden člověk mi řekl, že není evangelikál a že to nechce. Tak jsem mu ukázal svou fotku s papežem a on mě hned pozval dál.
Billy Graham nechal vytvořit film o Holanďance Corrie ten Boom, která s vámi hodně spolupracovala…
Když jsem byl u Grahamových na návštěvě, Billy Graham mi řekl, že za natočení filmu „Útočiště“ může jeho žena Ruth.
Corrie učila už ve druhém ročníku naší školy a pak ještě mnohokrát, podobně jako Bratr Ondřej (holandský misionář Anne van der Bijl přezdívaný též „Boží pašerák“, zakladatel organizace Open Doors). Bůh nám dával učitele, kteří to, co učili, také žili. Na tom je závislý úspěch teologických škol. Často tam vyučují to, co nikdy nedělali. V tom není žádná autorita. Získáš mnoho informací, ale to se dá najít i na Googlu. Moc k proměně mladých životů je v tom, když učitelé žijí to, co učí. Mnozí z účastníků našich škol misijní služby DTS říkají, že se jim změnil život.
Jednou mi Corrie ten Boom zatelefonovala a pozvala mě a Darlene na pátek na návštěvu, abychom se za ni pomodlili. Bydleli jsme ve Švýcarsku, ona v Nizozemsku. Řekla mi: „V sobotu mi bude 80 a Pán mi chce dát novou službu.“ Věděla, že věřím ve službu žen. Bůh mi pro ni toho dne dal slovo, že jí dává ještě deset let služby. Zemřela v den svých 90. narozenin.
Jak se to slovo v jejím životě projevilo?
Koupila si nový červený kufr. Po své osmdesátce zasáhla víc lidí než během prvních osmdesáti let svého života, také díky filmu a knize. Když potom onemocněla, Darlene u ní nějakou dobu byla a starala se o ni. Přijel jsem tam jednou za nimi a sedl si k její posteli. Zdálo se, že si mě nevšímá, ale najednou řekla: „Lorene, to jsi ty?! Byla jsem právě s Ježíšem v nebi,“ a začala mi popisovat nebe. Viděla tam děti, myslím i děti, které tam přišly kvůli interrupcím. Velmi živě líčila barvy. Ježíš se jí zeptal: „Corrie, chceš se vrátit, nebo zůstat?“ Odpověděla mu: „Ne, Pane, musím jít, mám ještě spoustu práce.“ Řekla mi: „Pak jsem se probudila, a ty jsi tady.“
S prorokyní v kuchyni
Co pro vás znamená vaše manželka?
Bez Darlene by Mládeže s misií neexistovala. Lidé chtějí spolupracovat, protože ona do toho vnáší pospolitost. Rodina má být pospolitostí. Náš domov! Máme láskyplnou rodinu. A vnoučátka!
Darlene učí pohostinnosti, protože je pohostinná. Ale je lepším mentorem vedoucích než já. To ona byla mentorem všech našich nejvýznamnějších vedoucích.
Kde se jim věnuje?
Vede kurz, kterému dnes říkáme DNA. Trvá jen čtrnáct dní, ale dříve trval tři měsíce pod názvem Škola přípravy vedoucích (Leadership Training School). Učím tam já, ona a David Hamilton. Darlene vyučuje o stromu víry a o přípravě půdy. Jde o to, připravit dobrou půdu. A když jste to udělali, vložíte do té půdy dobré semeno. Semenem je Boží slovo. Jde o kořeny, jde o způsob víry. Pro nás je to Bible a to, kým je Ježíš. Když máte kmen, jde o vaše hodnoty. Ty mají vyrůst z toho, čemu věříte. Pak přicházejí principy toho, co učíte. Vyrůstají z vašich hodnot. A pak to, co prakticky děláte. Z toho pak vyrůstá ovoce. Semeno, z něhož vyrostlo ovoce, bude mít stejnou DNA jako kořeny. Pokud tomu tak není, své vedení či vyučování či šíření evangelia jste násilně narušil.
Darlene je s vedoucími během kurzu v úzkém kontaktu. Tříměsíční Škola přípravy vedoucích mívala i tři sta účastníků. To Mládež s misií proměňovalo, vnášelo tam soudržnost a jednotu, umožňovalo, aby se projevila nejrůznější obdarování, jedinečná u každého jednotlivce. To všechno působila ona. Máme slovo pověření, vizi vln: „Z každého místa na jakékoli místo prostřednictvím množství mladých lidí.“ Naši vedoucí dnes mají pasy 211 států světa. A přitom jsme jednotní. Nikdy jsme nezažili roztržku ani rozdělení, za celých těch 60 let. Jsme osvobozeni naslouchat Bohu a poslouchat ho. Mnozí začali vlastní službu.
Teď jste mluvil o tom, co vaše manželka znamená pro Mládež s misií. Ale co znamená pro vás osobně?
Mít ji za ženu znamená žít s domácí prorokyní. Je to podobné jako s mým synem. Sdělí mi něco důležitého a říká: „Neříkej nic, dokud se nepomodlíš!“ Ve dvanácti nebo třinácti letech mi pověděl, že bude režisérem v Hollywoodu. Nejdřív jsem neříkal nic, protože mi řekl, abych nic neříkal…
Darlene je učitelkou, vyučovala na shromáždění s tisíci účastníky. Já otevírám širokou perspektivu, předávám vizi, dívám se deset let dopředu, ona pracuje teď a tady. Působí doma. Nemůžu to tedy říct tak úplně, protože už navštívila 153 zemí… Já jsem navštívil všechny státy světa.
Jak jste při své vytíženosti zvládali vychovávat děti?
Když jsme začínali, Bůh nám řekl, abychom pět let počkali, než děti povyrostou. Tak jsme se podle toho zařídili. Cestovali jsme spolu do všech světadílů. Nikdy jsme nebyli od sebe déle než den dva. Stali jsme se jednou bytostí. Když se nám narodily děti, a já jsem musel odjet – usiloval jsem o návštěvu Albánie, kde jsem věděl, že můžu přijít o život – odevzdali jsme se společně Pánu a také jsme Pánu odevzdali děti, protože on je otcem sirotků a ochráncem vdov. Návštěva v Albánii mi tehdy nevyšla, ale později jsme tam byli spolu. Společně jsme navštívili všech patnáct republik Sovětského svazu.
Učitelka a režisér
Povíte něco o dětech?
Má dcera učí v mateřské škole. Je misionářkou a jako učitelka v mateřské škole působila v Africe, v Asii a ve východní Evropě. Před lety se rozhodla zůstat svobodná, rozloučila se s mužem, kterého si mohla vzít, a začala pracovat jako misionářka na plný úvazek. Učila tisíce, tisíce dětí, většinou tříletých, někdy čtyřletých. Pro dítě v tomto věku je paní učitelka čtvrtou osobou Trojice. Tomu, co je učí, věří. Doma říkají mamince: „Ne, mami, paní učitelka říkala, že…“ V současné době je ale nucena učit podivné věci, a je to požadováno zákonem.
Váš syn získal pozornost např. svým kontroverzním filmem „Po stopách 11. září“…
David pracuje v Hollywoodu. Každý den ráno se modlí, většinou s jedním z herců. Natáčí filmy pro studia jako Disney, Fox apod. Zpracovává významná témata, např. odpuštění, adopce apod. Používá příběhy a přináší změnu. V Thajsku jsem kázal dvěma tisícům lidí, ale jeho film o odpuštění viděly miliony Thajců.
Před dvěma lety jsme s Darlene byli v Číně v jedné restauraci, kde se scházela podzemní církev. Jeden místní mladý křesťan se mě ptal: „Je to váš syn?“ Viděl jeho film o odpuštění natočený podle skutečného příběhu z koncentračního tábora v Japonsku.
Teď točí film s názvem Go (Jdi). Je to film o Mládeži s misií, o 24 mladých lidech, kteří riskují životy mezi povstaleckými bojovníky v Nigérii. Když jsme tam s Darlene přijeli, jeden z nich právě vedl 900 lidí k Pánu. Ti lidé složili zbraně a opustili guerillu. Tamní vláda prohlásila, že pokud je YWAM zapojí do běžného života, dá jim amnestii. Tak na tom už od roku 2009 pracují. Celkem už složilo zbraně 34 tisíc rebelů. Teď to začíná pod Boko Haram (muslimská teroristická skupina) na severu. O tom moc nemůžu mluvit, ale Bůh tam jedná.
V Nigérii máme také velkou základnu. Dlouhodobě se tam staráme o 6000 vdov, jejichž manžely zavraždili teroristé. Poskytujeme jim bydlení a stravu. Máme tam 700 osiřelých chlapců. Ale nesmím mluvit o všem, co tam děláme…
Jak jste zorganizoval svůj čas, jak jste ho rozdělil mezi práci a rodinu?
To Darlene vychovala naše děti. Já jsem je vychovával také, ale byla to především ona, se svou moudrostí. Když jsem jednou musel cestovat bez rodiny, modlil jsem se: „Pane, povolal jsi mě k národům. Jak mám nést svou zodpovědnost otce a manžela?“ Bůh mi dal biblický verš 1Kr 5,28. Nevěděl jsem, co se tam píše. Podíval jsem se tam: „Posílal jich (tj. mužů vybraných pro nucené práce) na Libanon deset tisíc, po měsíci se střídali. Měsíc byli na Libanonu a dva měsíce byli doma.“ Vyvodil jsem z toho, že nemohu nikdy být mimo rodinu déle než 30 dní, a to jsem dodržoval. A zadruhé, že celkově nemohu být bez rodiny víc než čtyři měsíce za rok. To znamenalo, že jsem je mohl brát i s sebou. Řekl jsem Bohu, aby na to obstaral peníze.
A obstaral je?
Zažil jsem v tom zázraky. Měl jsem kázat pěti tisícům lidí v Sydney v Austrálii. Napadlo mě, že bych s sebou mohl vzít Davida jako dárek k jeho 10. narozeninám. Neměl jsem na to, nevěděl jsem ani, jestli to je dobrý nápad. Když jsem kázal, přišla pod pódium jedna žena a pověděla mi: „Bůh mi řekl, abyste se svým synem udělal to, o čem přemýšlíte.“ Poděkoval jsem jí. Za několik minut ta žena přišla znovu a řekla mi: „Pán mi řekl, abych vám dala tohle. Má to něco společného s vaším synem.“ Byly to peníze, které pokryly jeho cestu. Mám spoustu takových příběhů…
Ale co chci říct? I v době, kdy Darlene učila na školách, přišla domů dřív, než naše děti přijdou ze školy. Deset let jsme bydleli na pozemku školy, v posledním pokoji budovy III. To bylo v naší základně v Koně na Hawaji. Ve Švýcarsku jsme bydleli pět let, nejdřív v jediném pokoji. Když přišly obě děti, pronajali jsme si druhý. Pak jsme měli tři pokoje. Ten náš první pokoj měl tři krát tři metry. Vešly se tam jen dvě postele, všechno ostatní bylo pod nimi. O Vánocích Darlene pořídila krabici a na ni mezi postelemi postavila stromeček a ozdobila ho. Taková je Darlene – z každého místa vytvoří domov.
Autor: Tomáš Dittrich
Úvodní foto: YWAM
Rozhovor byl natočen 3. února 2020 v hotelu na Letišti Václava Havla v Praze, v době, kdy vypukla pandemie covidu-19. Loren Cunningham nám věnoval přes dvě hodiny, třikrát víc času, než bylo původně domluveno. S ohledem na to i na výjimečnost Cunninghamovy osobnosti bylo interview uveřejněno ve dvou částech. V té druhé, která vyšla v září 2020, se Loren Cunningham rozhovořil o duchovním nastavení amerického prezidenta Donalda Trumpa, o proroctví o sedmi horách a o tom, jak mohou křesťané proměňovat společnost.
Loren Duane Cunningham (30. 6. 1935 – 6. 10. 2023) se narodil v Kalifornii v USA do letniční kazatelské rodiny. Vystudoval Central Bible Institute and Seminary ve Springfieldu (Missouri). V roce 1960 založil Mládež s misií (resp. Mládež s posláním, Youth With a Mission, YWAM), dnes jednu z nejvýznamnějších mezinárodních misijních organizací a zároveň jednu z největších neziskových organizací na světě. Má přibližně 20 000 zaměstnanců na plný úvazek, kteří působí ve 171 státech světa. V roce 1978 s Howardem Malmstadtem založili Univerzitu národů (University of the Nations), která dnes má 785 středisek v mnoha zemích světa.
Je autorem několika knih, v češtině vyšel jeho vizionářský příběh o misii „Bože, jsi to ty?“ (KMS 1995).
V roce 1963 se oženil s Darlene. Mají dceru Jill a syna Davida, filmového režiséra.