V minulých letech jsem se několikrát mezi křesťany ohledně politiky setkal s rozdělením. Často mi byla kladena otázka: „Koho volit?“ Byla mi podobně nepříjemná jako dítěti, kterého se při rozvodu rodičů ptají, zda chce jít k mámě, nebo k tátovi.
To, že Bůh nenávidí rozvod, víme. Ale při debatách na téma politiky někdy možná trochu zapomínáme na to, že Bůh udílí požehnání tam, kde bratři (a sestry, abych byl genderově korektní) bydlí svorně. Pohled na politiku by nás rozdělovat neměl. Podobně jako v tomto světě je někdo vyslancem Božího království ve škole, v nemocnici, v médiích nebo u soudu, může Bůh někoho poslat jako poslance do ODS, ANO, SPD nebo do Trikolóry.
Pamatujme na to, že nynější lídři uvedených stran a hnutí je nebudou vést na věky. V případě Trikolóry, kdo dá straně nový směr? Na Slovensku nahradil premiéra Matoviče znovuzrozený křesťan Eduard Heger. Myslíte, že pánové Fiala nebo Okamura jsou nenahraditelní?
Měkký jazyk láme kosti
V církvi je běžné, že někdo má roli pastora, někdo učitele a někdo evangelisty. U hokejového mužstva jsme zvyklí, že někdo je v obraně, někdo na křídle a někdo v útoku. U lidského těla nám také nepřijde divné, že jinou roli má hlava a jinou noha. Proč by to mělo být v politice jiné? Proč by křesťané neměli mít své „agenty“ i jinde než v KDU-ČSL?
Komunisté byli v dobách minulých z jistého pohledu prozíraví jako nepoctivý správce (Lukáš 16,8). Měli své agenty (mimo jiné) u lidovců. Král David měl svého agenta u Abšalóma, demokratické státy dnes vysílají agenty do zemí s autoritářskými režimy a naopak.
Neberte prosím tyto řádky tak, že někoho nabádám k tomu, aby vstoupil do KSČM. Pokud k vám nepřijde anděl od Hospodina a nepromluví k vám dostatečně jasně jako k Josefovi, když měl utéct do Egypta, nechoďte prosím ani k herodům typu Putina nebo Erdogana.
Nabádám ale k tomu, ať se učíme milovat své nepřátele a ke všem lidem mít úctu. Věřím, že když se naučíme říkat nebo psát vlídná slova i poslancům a senátorům, s nimiž v řadě věcí nesouhlasíme, Bůh bude jednat v jejich srdcích. Měkký jazyk láme kosti.
„Zde jsem, pošli mne“
Koho chceme mít v Parlamentu? Nevybírejme z kandidátních listin stran a hnutí (ty ještě nejsou sestavené) ani nečekejme, až listiny sestaví nějací lobbisté. Vyberme osobnosti, které známe ze svého okolí, a spojme síly, aby je strany nebo hnutí na kandidátky obsadily. Představme si, že by nám dal novodobý Mojžíš pokyn: „Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže, a já je učiním vašimi náčelníky.“ (5. Mojžíšova 1,13)
Jakou osobnost ze svého okolí si dovedete představit v roli poslance nebo poslankyně? Pokud neznáme žádného spravedlivého nebo spravedlivou, je pravděpodobné, že i v Poslanecké sněmovně nebo ve vládě bude více svévolníků než spravedlivých. Samozřejmě se modlíme, aby mnozí poslanci, senátoři i ministři přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele, ale věřím, že současně máme hledat ty, kteří s Bohem již ušli kus cesty, a povzbudit je, aby kandidaturu na poslance zvažovali.
I velmi vzdělaní křesťané mají často pocit nedostatečnosti. Říkají si: „Nemám na to kandidovat do Sněmovny, do Senátu nebo na prezidenta republiky.“ Já tvrdím: „Pokud máte delší dobu na srdci změnu v určité oblasti politiky, máte vizi, jak provést reformu vzdělávání, reformu penzí, reformu daňového systému nebo systému sociálních dávek, nečekejte, až budete mít dva tituly před a dva tituly za jménem.“
Za šest let v Senátu jsem poznal řadu obyčejných lidí, senátorů a senátorek, kteří nebyli odborníky na finanční trh, energetiku ani na obranu a bezpečnost, a přitom netrpěli nízkým sebevědomím. Potřebujeme se od svévolníků učit vystupovat s jistotou a přesvědčivě, i když nemáme doktorát na Sorbonně nebo v Oxfordu.
Slyšíte hlas Panovníka: „Koho pošlu (jako poslance) a kdo nám půjde?“ (Izajáš 6,8) Rozhlížíte se po svém okolí a nikoho nevidíte? Potom se prosím podívejte do zrcadla. A pak už jen stačí odpovědět: „Hle, zde jsem, pošli mne!“
Věřím, že srdce českého národa se má pozvednout k Bohu. Nemodlím se tedy proti koalici Pirátů a Starostů, ale připravuji plán, jak „pirátsky“ vzít voliče liberálům a přenést je do bezpečné zóny biblických hodnot.
Úvodní foto: Element5 Digital (Unsplash)
Fiala v ODS nahraditelný je, ale Okamura v SPD ne, stejně tak Babiš v ANO. Sice je nebudou vést na věky, ale pokud by skončili, skonči i jejich strany.
Libore, z tvého pohledu člověka, který byl senátorem, se zapojení do politiky jeví jako možnost, stojící za úvahu, možná dokonce i za ten pohled do zrcadla. Nicméně ani sebehlubší pohled do zrcadla nevypůsobí Boží povolání, pomazání a požehnání. To musí přijít od Boha a třeba i na toho, kdo se do zrcadla raději nedívá, jako např. na Mojžíše, Gedeona, Izaiáše, Jeremiáše, Zorobabela a další, až třeba po Pavla, prvního z hříšníků a nejmenšího ze svatých.
Mám za to, že v dnešní době dává Bůh svým dětem jiné vize a hlavně jednu vizi – vizi Boží ekonomie, Boží správy (Ef 3:9, Ko 1:25, 1Tm 1:4), týkající se budování Božího lidu, Boží Církve, Těla Kristova a ne, jak by měl fungovat tento svět, jemuž se blíží soud a konec. Nemluvím tím proti účasti křesťanů v politice, nýbrž o potřebě rozlišovat cenné od bezcenného, důležité od méně důležitého a zejména o Boží potřebě, ne o potřebách lidí. Tož tak.