Na prstech jedné ruky můžete spočítat pořady, kdy mohou protestanti oslovit televizního diváka. Takovou výjimečnou příležitostí je Modlitba za domov, každoročně připravovaná Ekumenickou radou církví na státní svátek 28. října. Letošní téma svobody a sounáležitosti se dotýkalo výročí významných událostí dějin našeho národa – vzniku Československa a sametové revoluce.
Krásné prostředí pražského klimentského kostela ČCE pod gotickými hvězdovými klenbami, skvělí hosté s nesamozřejmými myšlenkami, profesionální i lidsky teplé dokumentární reportáže o organizacích a především o lidech, kteří vydali životy pomoci postiženým… Ty mě opravdu braly za srdce. Veřejnosti neznámé osobnosti, které různé služby postiženým prezentovaly, byly autentické, věrohodné a srozumitelné. Pomalejší průběh hodinu a půl trvajícího pořadu byl dán meditačním zaměřením s výbornou hudbou Slávka Klecandra a Romana Dostála a tanečními kreacemi skupiny Nocturno. Nádherná poslední píseň Evy Henychové o cestě do věčnosti (… smím jen jedenkrát odplout tou lodí…) s neotřelým textem, zpívaná bez pózy, zavlažovala mozkové závity a snad i oči…
Celkový kontext byl povýtce církevnický. Pokud si pořad náhodou pustil sekulární divák, zalapal po dechu nad náboženským způsobem předčítání pasáží z Bible, byť trefně a koncepčně volených. Nepřirozený duchovenský jazyk a přízvuk zazníval z různých stran, i když ne ode všech.
Chybělo poselství o Ježíši Kristu
Obsahovým vyvrcholením bylo osmiminutové kázání profesora Evangelické teologické fakulty UK Pavla Hoška, který vykládal Pavlovu pasáž o svobodě z listu Galatským (5,13). Hošek propojil dnešní zneužívání svobody s obdobím první republiky a se situací dávné církve v Galacii. Zřejmě neuvažoval o tom, že by si jeho proslov mohl vyslechnout někdo nevěřící. Prakticky chybělo poselství o Ježíši Kristu, které teprve umožňuje pochopit, co to je svoboda a v čem skutečná svoboda je. V jediné větě, která mluvila o Kristu a zasvěcenci ukazovala k jeho dílu, nebyl Ježíš vůbec jmenován. Také poukaz na Ducha svatého musel člověku, který neví o Kristu, zůstat nesrozumitelný.
A jak se Hoškovo poselství obracelo dovnitř církve? Výklad pasáže byl promyšlený a kompaktní, ale na druhou stranu také teoretický, neosobní a tradiční, obohacený jen o sporné souvislosti vzniku první republiky. (V této souvislosti mi vyvstává otázka: Byl Masaryk křesťanem, nebo ne?) Přestože list Galatské, tedy křesťany, volá k pokání, slyšel ke křesťanství se hlásící divák letos v televizi jen obecné výzvy. Pavlova nekompromisní obžaloba Galatských s vlezlou nevybíravou anatomií jejich hříchu zůstala stranou.
Letošní Modlitba za domov byla podle mě kvalitním, hodnotným pořadem, který se ale v tom podstatném minul účinkem – jak na nevěřící, tak na křesťany. Nezachránila to ani závěrečná příjemná civilní modlitba biskupa Václava Malého. Poselství o Kristu v tomhle pořadu zůstalo skryté. Pro mě to byl pořad, kde bylo všechno dobré, ale který se přesto nepovedl.
Na záznam pořadu se můžete podívat v archivu České televize.