Kristův James Bond

5
(2)

„Boží pašerák“ dokončil svou pozemskou misi

Anne van der Bijl, holandský misionář a zakladatel misijní organizace Open Doors, který byl známější pod jménem Bratr Ondřej (Brother Andrew), zemřel 27. září ve věku 94 let. Vliv jeho celoživotní služby však trvá dál.

Anne se narodil 11. 5. 1928 jako čtvrté z šesti dětí do rodiny chudého kováře v Sint Pincras, malém městě poblíž Alkmaaru. Během druhé světové války se jako voják holandské koloniální armády podílel na masakru muslimských indonéských vesničanů v tehdejší Holandské východní Indii, kde byl později také zraněn. V průběhu rekonvalescence se začetl do Bible, kterou mu dala maminka, a stal se křesťanem. Po návratu do Německem okupovaného Nizozemska spolupracoval v odboji s Corrie ten Boomovou. V roce 1953 odjel studovat na WEC Missionary Training College do skotského Glasgow, kde se připravoval na život misionáře.

Poté, co se van der Bijl na pátém Světovém festivalu mládeže a studenstva v komunistické Varšavě dozvěděl o nedostatku Biblí v zemích sovětského bloku, založil v roce 1955 misijní organizaci Open Doors (Otevřené dveře). Že o Bible je nouze, mu potvrdili také křesťané v Československu, kam přijel krátce po návštěvě Polska. Cítil, že má reagovat na Ježíšova slova ze Zjevení: „Buď bdělý a upevni to, co ještě zbývá a je na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem.“ (Zj 3, 2) 

Do Ruska, Číny i na Kubu…

Bratr Ondřej začal do zemí za železnou oponou pašovat Bible a křesťanskou literaturu, vyučoval křesťanské vedoucí a mnoha způsoby (včetně finančních) podporoval pronásledované křesťany. Na otázku, zda by se znovu rozhodl být „Božím pašerákem“, pokud by se mohl vrátit v čase, v roce 1995 odpověděl: „Nezačal jsem jako Boží pašerák. Jsem proti pašeráctví. To, čemu říkáte pašování, vyplývalo z několika let služby v komunistických zemích. … Tamní pastoři neměli žádné vzdělání, proto se mě ptali, zda bych jim nemohl při další návštěvě přivézt Bibli. Souhlasil jsem. Žádostí bylo ale tolik, že už jsem je nemohl přivážet otevřeně…“ 

S autem plným Biblí se vydal v roce 1957 přes Jugoslávii do Rumunska, kde ho na hranicích zastavili celníci. Věděl, že je nepřelstí, modlil se k Bohu a několik Biblí vytáhl tak, aby je celníci viděli. Ukázal jim svůj pas a chtěl vystoupit, aby jim otevřel kufr. K jeho překvapení mu však celníci pas po zběžném prohlédnutí vrátili a vybídli ho, ať pokračuje. Od té doby se pokaždé na hranicích modlil modlitbu, které se začalo říkat „pašerácká“: „Pane, v kufru mám Písmo, které chci dát tvým dětem. Když jsi chodil po zemi, otevíral jsi oči slepým. Nyní tě prosím, abys zavřel oči vidoucím. Ať celníci nevidí nic, co by vidět neměli.“ V témže roce dojel se svým bledě modrým Volkswagenem „Brouk“, který byl napěchovaný Biblemi a literaturou a který se později stal symbolem Open Doors, až do Moskvy. 

Své aktivity Bratr Ondřej neomezoval pouze na střední a východní Evropu. V polovině 60. let minulého století (tedy během tzv. Kulturní revoluce, která rozvrátila ekonomiku, zničila kulturní dědictví a přinesla smrt milionům nevinných obětí) navštívil komunistickou Čínu. Právě v této zemi dosáhlo v červnu 1981 pašování organizované Open Doors svého vrcholu. Dvacet pracovníků společnosti v noci zakotvilo u čínského pobřeží, aby čekajícím čínským křesťanům předalo milion Biblí rozdělených do 232 balíků. Tuto akci, které se říkalo Operace Perla, nazval časopis Time největší operací svého druhu v historii Číny a australští novináři hovořili o jedné z nejúspěšnějších pašeráckých akcí dvacátého století. Bratr Ondřej také poprvé v šedesátých letech přivezl Bible na Kubu, kde v té době už vládu v rukou pevně držel Fidel Castro. 

V roce 1967 vyšla jeho prvotina God’s Smuggler, autobiografická kniha o jeho působení v zemích sovětského bloku (v češtině ji pod názvem „Pašerákem ve službách Nejvyššího“ vydal Stefanos v roce 2007). Po jejím vydání, které van der Bijlovi přineslo pozornost nejen na Západě, se musel z působení ve střední a východní Evropě stáhnout. Sám k tomu v jednom rozhovoru řekl: „Nemohl jsem se vrátit, abych neohrozil své přátele. Ale nedělal jsem si kvůli tomu zbytečné starosti, protože v té době už tam působilo mnoho jiných lidí, misie tam fungovala a na mnoha místech působí Open Doors stále.“ 

Během svého dlouhého života Bratr Ondřej zdůrazňoval…

Autor: Jitka Evanová
Úvodní foto: StockSnap (Pixabay)

Ukázka z článku, který vyšel v listopadovém čísle Života víry, kde se dále dočtete o tom, jak se  Bratr Ondřej setkal s Jásirem Arafatem nebo proč neměl radost ze smrti Usámy bin Ládina. 

Časopis se věnuje tématu ztráty blízkého člověka. Přestože jako křesťané máme naději věčného života, před smrtí máme respekt a do jisté míry se jí bojíme. Proč? A v čem je tedy křesťanská naděje specifická? Jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka a jak nás Bible učí truchlení? Jak provázet umírající? Nad otázkami se zamýšlejí David Novák, Radka Bužgová a Mark Vroegop; s osobní zkušeností se sdílejí  Dave Patty a Dita Frantíková.

Časopis přináší také rozhovor s Janem a Renee Pospíšilovými o mezikulturním manželství, 
o vážném onemocnění dcery a její ztrátě a o tom, jak tato zkušenost ovlivnila jejich víru v zázraky a v Boží dobrotu.

V časopise dále najdete zamyšlení nad darem úžasu, do historie se vypravíte po stopách athénského oltáře neznámému Bohu, sondu do jiného světa nabídne článek o seriálu z židovského prostředí.

Nechybí ani příběhy čtenářů o modlitbách za lékařku nebo o pokusu o sebevraždu, kreslený vtip Pavla Bosmana, zprávy o dění u nás i ve světě či oznámení o chystaných křesťanských akcích.

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. 

Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 2

Napsat komentář