Knowbody: „Když jsem začal tančit, můj vztah s Bohem vyrostl“

4.4
(5)

Rozhovor s Brandonem KnowbodymGreathousem

Jsi rapper, tanečník, hudební skladatel, producent…
Ještě bych k tomu přidal DJ. Věnuju se hudbě od roku 1998 a miluju to. Je to pro mě dobrý nástroj, jak se spojovat s lidmi a jak pracovat na Božím díle.

Jak lidé můžou ve tvé hudbě a tanci najít Boha?
Snažím se, aby můj život odrážel Boží lásku. Nevysvětluju hned lidem, že jsem křesťanský rapper, ale řeknu jim, že rapuju. Pokud jsou schopni slyšet, uslyší to.

Jak jsi ty sám „uslyšel“ a našel cestu k Bohu?
Co se pamatuji, vedl můj dědeček sbor. Vybudoval ho a já jsem byl jeho součástí, ještě než jsem se narodil. Vyrůstal jsem v něm a pozoroval jsem dědečka. Chodit do sboru pro mě byla naprosto běžná součást života. Nebylo to ale moje rozhodnutí, spíš jsem tam musel být, pospával jsem v lavici. Nebylo to opravdové až do té doby, než jsem začal tancovat. Celá moje rodina umí zpívat, až na mě. Chvály mám opravdu rád, ale neumím zpívat, a tak jsem stál vzadu a najednou se začal hýbat. Tančil jsem stále víc a častěji, zlepšil jsem se a začal jsem se setkávat s dalšími tanečníky. Jednou přijela do našeho sboru v Sacramentu skupina Victory Outreach z Havaje, měli skupinu rapperů a skupinu tanečníků. Viděl jsem, jak jeden tanečník udělal hiphopový swipe – otočil se nejméně třikrát. Bylo mi 12 a věděl jsem, že tohle chci umět, úplně mě to nadchlo. Doma jsem si pak způsobil mnoho modřin a škrábanců, jak jsem to stále dokola zkoušel. Nasměroval mě to v tanci sice trochu jiným směrem, ale byly to chvály, které mě inspirovaly k pohybu. Můj vztah s Bohem potom rostl, protože jsem ho začal uctívat tancem. Když Boha uctíváte, nemůžete necítit jeho přítomnost.

Nechtěl jsem být křesťanský rapper

Někteří z těch, kteří vyrůstají v církvi, pak během dospívání od Boha (na čas) utečou. Byl to i tvůj případ?
Neprošel jsem si žádnými drogovými úlety, nic takového. Byly chvíle, kdy jsem věděl, co bych měl dělat, ale neřídil jsem se tím. Moje neposlušnost mi život kolikrát zkomplikovala.
Od šestnácti, od roku 1996 až do roku 2010 jsem jezdil po celé Kalifornii a rapoval jsem na různých mládežnických setkáních apod. Pořád jsem byl na cestách, nedělal jsem žádnou jinou práci. Bavilo mě to, věděl jsem, že to mám dělat, ale v roce 2010 jsem se rozhodl skončit, protože jsem už nechtěl být součástí křesťanského hip-hopového světa. Nelíbilo se mi, co se v něm děje.

Co se v něm dělo?
Hodně korupce. Ti lidé rapovali o Bohu, ale nežili podle toho. Nechtěl jsem se už nazývat křesťanským rapperem. Chtěl jsem být raději rapper, který miluje Boha a ukazuje na něj svým životem. Začal jsem se soustředit na tanec, otevřel jsem taneční školu, začal jsem učit děti a nechal jsem Pána Boha, aby na ně skrze mě působil. Bylo to období, kdy mě Bůh hodně proměnil.

Chceš být slavný?
Ne, nechci.

Proč?
Spíš bych chtěl být respektovaný. Mám kamarády, kteří jsou slavní, a ti si nemůžou v klidu dojít ani nakoupit. Lidé je zastavují na každém kroku. Být respektovaný je cennější než být slavný. Dostane se vám stejného uznání, máte vliv, ale lidé vám maximálně řeknou „vážím si toho, co děláte“ a jsou dál.

Hříšný tanec?

O čem jsou tvoje písně?
O životě. O mém životě. V roce 2017 jsem se k hudbě veřejně vrátil. Nikdy jsem ji nepřestal tvořit, jen jsem ji s nikým nesdílel. V roce 2017 jsem vydal album a první festival, na kterém jsem vystoupil, byl český United.

Myslíš, že lidé tvoje tanečně-hudební vystoupení považují za chválu, uctívání?
Doufám, že ano. Je tam hodně zábavy a momentů, kdy komunikuju s publikem, ale… Líbilo se mi, jak jeden umělec říkal, že nejde o hudbu, ale o člověka. Mojí touhou je dodat lidem sebejistotu, radost a pokoj. Mladí lidé – nejen v Sacramentu, ale kamkoliv přijedu – bojují s nedostatkem sebevědomí, nemají pokoj, nevědí, jak být šťastní a radostní. Proto chci publiku předávat radost, chci, aby pocítili Boží lásku.
Hudba, která je teď populární, je často dost depresivní. Docela mě to děsí, protože věřím, že slova mají moc. Tahle hudba má velmi depresivní tóny i slova, v jedné písni se např. zpívá o sebevraždě a je to píseň ohromně populární, mladí ji po DJ často chtějí zahrát. Já nejsem úplně klasický DJ. Můj mladší bratr je pravděpodobně nejlepší DJ v oblasti, kde žijeme. Vím, jak dělat dobře DJ. Já jsem s tím ale začal, protože jsem slyšel, co mladí poslouchají. Jako DJ mám možnost jim do toho jejich oblíbeného repertoáru vsunout lásku, radost, dobrou hudbu. Jejich hudba jejich duším nepomáhá, spíš naopak.

Někteří křesťané zastávají názor, že tanec je hříšný, že by křesťan neměl tancovat. Setkal ses s tím? A co na to odpovídáš?
Ano. Lidé, kteří mají tento názor, jsou přesvědčeni, že budou spaseni, když budou žít podle nějakých pravidel. Ta sice nejsou biblická, ale oni si z nich utvořili měřítko své svatosti. Místo abych na ně byl naštvaný, snažím se o tom s nimi mluvit. Král David tančil… Našel jsem v Bibli spoustu tance.     

Rozhovor byl natočený na festivalu UNITED ve spolupráci s Radiem Proglas.   
Foto k článku: Lucie Vlasáková

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.4 / 5. 5

Napsat komentář