Když už spolu spíme, proč to měnit?

4.6
(28)

Od narození jsem byla vedena ke křesťanství. Rodiče se s námi modlili, chodili jsme do kostela, na různé programy, tábory a mohla jsem se dozvídat, kdo je Ježíš a co pro mě udělal. Byla jsem z toho nadšená, moc jsem si přála být Ježíšovým učedníkem a dát mu celý svůj život. Strašně ráda jsem se za lidi modlila a chtěla jsem jim o Ježíši vyprávět. Ve dvanácti jsem se nechala pokřtít a těšila se na nová dobrodružství.

Když mi bylo patnáct, museli jsme se přestěhovat docela daleko od města, kde jsme dosud bydleli, a pro mě jakožto dívku v pubertě to bylo velmi náročné. Nastoupila jsem do prvního ročníku gymnázia a snažila se co nejlépe zapadnout. Moc mi to ze začátku nešlo, měla jsem úplně jiné hodnoty než spolužáci a věci, které pro mě byly naprosté tabu, byly pro ně normální.

Tak moc jsem se snažila zapadnout, zalíbit se ostatním, že jsem si ani neuvědomila, že svoji hodnotu už nehledám v Bohu, ale v druhých lidech. Tak moc jsem si přála se někomu líbit, být cool a někam patřit, že jsem začala zkoušet všechno možné.

Začalo to tím, že jsem chodila na různé akce a pila alkohol, i když mi nechutnal. Často jsem se opila, líbala se s různými kluky a připadala si hezká a přijatá. Později už jsem byla ve stádiu, kdy mi přišlo úplně normální spát se svým klukem. Vždyť to dělají všichni. Začala jsem se koukat na porno a moje dřívější hodnoty se válely někde v blátě. Hrdě jsem se ale hlásila ke křesťanství a myslela si, že abych byla dobrý křesťan, chodit v neděli do kostela úplně stačí. Vždyť tam spousta lidí ani nechodí.

Chtěla jsem něco víc

Bůh se to ale rozhodl změnit a zvolil si vážně zvláštní cestu. Jednou mi na facebooku napsal kluk, který dřív chodil k nám na gympl a já ho snad jen zahlédla. Že prý mají nějaký lezecký klub a jestli bych se nechtěla naučit lézt. Řekla jsem si „Proč ne?“ a párkrát se tam ukázala. Pak mi ten kluk napsal, jestli bych s nimi (s mládeží) nechtěla jet na silvestrovský pobyt a já jsem přemluvila svoji mladší sestru, aby se mnou jela na několikadenní akci s lidmi, které vůbec nezná. Najednou jsme seděly ve vlaku se čtyřiceti cizími lidmi a chtěly z něj vyskočit a utéct pryč. Naštěstí se za jízdy skákat nesmí, protože v tu chvíli si začal Bůh tvořit novou Míšu.

Když jsme přijely na místo, překvapilo mě, jak jsou tito lidé veselí, že jsou sami sebou, a ačkoli se velmi dobře znali, přijali nás mezi sebe. Konečně jsem si připadala, že někam opravdu patřím. Fascinovalo mě, že si se zapálením četli Bibli, modlili se a s radostí mluvili o tom, co pro ně Ježíš dělá a co pro ně znamená. Najednou jsem se zastyděla, že si o sobě myslím, jak jsem dobrý křesťan, a zatoužila jsem po tom, co měli oni. Chtěla jsem něco víc, chtěla jsem Ježíše poznat osobně. Jenže jak to udělat?

Rozhodla jsem se, že si začnu pravidelně číst Bibli, kde je toho napsáno dost o tom, kdo Ježíš je a co dělal. A protože ve všech vztazích je důležitá komunikace, rozhodla jsem se, že si začnu s Bohem povídat. Otevřela jsem mu svoje srdce a řekla mu, že bych si moc přála, aby tam mohl být a začít tam uklízet. A Bůh začal pracovat.

Postupně mě začal proměňovat a stavět moje hodnoty na těch jeho. Přestala jsem pít, koukat se na porno, přestala jsem se tolik zajímat o to, co si o mě myslí ostatní. Nepotřebovala jsem už na sobě mít spoustu make-upu, abych si připadala hezká. Připadala jsem si svobodná, svobodná od ostatních. Věděla jsem, že je tu někdo, komu na mě záleží a dává mi hodnotu Božího dítěte. Někdo, kdo mě má rád takovou, jaká jsem. Znovu jsem měla touhu jít za Ježíšem a být mu stále podobnější.

Navzdory mým chybám

Byla tu však ještě jedna věc, které jsem se nechtěla vzdát. Když už jsme s Víťou (mým nynějším manželem) spolu spali, tak proč to měnit? Bůh mi ale stále ukazoval, jak to zraňuje jeho, ale i mě. Jednou jsem sebrala odvahu, napsala to Víťovi na papír a podala mu ho. Stáli jsme před rozhodnutím, zda zůstat, nebo odejít. Zůstali jsme spolu a přestali spolu spát, i když to ze začátku nebylo vůbec lehké. Stanovili jsme si ve fyzické intimitě přísné hranice, což nám velmi pomohlo a ochránilo nás to před případnými pády. Bůh nás v tom všem posiloval a dal tolik upřímné a jednoduché lásky, že jsme se za dva roky nato mohli radovat ze své svatby.

Věřím, že si to Bůh použil i jako pošťouchnutí pro Víťu. Vítek v době našeho rozhodnutí spolu nespat Boha neznal, pouze o něm ode mě slýchával. Tím, že jsme omezili fyzický kontakt, vznikla spousta společného času pro rozhovory nejen o Bohu. Začali jsme jezdit na mládežnické a jiné křesťanské akce a Bůh si skrze to Víťovo srdce připravoval. Několik měsíců nato Víťa odevzdal život Ježíši.

Je opravdu veliké požehnání, že teď můžeme oba znát Ježíše a společně kráčet po cestě za ním. Všechny problémy se řeší lépe, když máte společný telefonní drát k tomu nejlepšímu zdroji. Můj život se díky Bohu hodně změnil a já jsem strašně ráda! I když věcí, které dělám špatně, je stále spousta, vím, že s Boží pomocí jde všechno. A tak se můžu radovat z každého dne, který pro mě Bůh připravil, protože vím, že je v něm se mnou a že mě má navzdory mým chybám rád.

Zdroj: časopis Život víry
Foto: JD Mason (Unsplash)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.6 / 5. 28

Napsat komentář