Jak najít své povolání
Je mi deset let, jsou Vánoce a já vím, že pod stromečkem určitě najdu něco s lékařskou tematikou. Plastových fonendoskopů už mám celou sbírku. Od první třídy mě rodiče tímhle způsobem utvrzují, že si mou budoucnost představují jasně: „Z našeho kluka jednou bude doktor!“ Dlouho jsem přejímal jejich obrázek zrzavého mladíka v bílém plášti. Krátce po maturitě jsem ale uvěřil v Boha, a tak jsem se začal ptát jeho, jak mě vidí a kde mě vidí. Navzdory různým sofistikovaným definicím přesně takto rozumím slovu vize. Dívat se s Bohem. Na něj, sám na sebe, na život.
Na začátku jsem si myslel, že Bůh mi svůj obraz o mojí budoucnosti předá prostřednictvím nějakého vnuknutí či vidění (nakonec, vidění a vize jsou synonyma). On mě ale jednoduše vedl k tomu, abych se s ním podíval na oblasti, o kterých jsem dosud moc nepřemýšlel, ale pro Boží nasměrování jsou klíčové.
„Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ Slova ze žalmu 139,16 jsou pro mě důkazem, že Bůh je autorem příběhu každého z nás. Zná a píše jej s láskou.
Abychom našli a porozuměli povolání od Boha, nemůžeme ignorovat naši životní S.T.O.R.Y.
S jako silné stránky.
Co mi jde, a co mi nejde? Jaké nadpřirozené dary do mě Bůh vložil? A jaké mi dal přirozené talenty? Obojí dostáváme proto, abychom jako Boží vyslanci dělali ze světa lepší místo.
Proč je tedy tak málo používáme? Někteří z nás nevědí, jaké dary mají. Já jsem Boží výbavu objevoval několika způsoby. Modlil jsem se a ptal se Boha. Vyplnil jsem tzv. Dotazník neboli Test duchovních darů (Google poradí, kde ho najít on-line). Zapojil jsem se do služby v církvi a pak se bavil s křesťanskými přáteli a svými vedoucími, jaké vidí ovoce. Prospělo mi zkoušet různé věci, které byly zrovna potřeba, i takové ty „neduchovní“, jako je promítání textů chval nebo pomocné práce v kuchyni na dorosťáckém táboře. Postupně jsem přicházel nejen na to, co mám dělat, ale také na to, co moje povolání není. (A také na to, že na to, abych „vstoupil do mezery“, je potřeba především ochotné srdce, a ani kvůli tomu nemusí zaznít hlas z nebe.)
Ve škole mě nejvíc bavila a nejvíc mi šla čeština. V přírodních vědách jsem pokulhával. Viděno ve zpětném zrcátku, přihláška na medicínu byla absurdní. V průběhu času jsem viděl Boží signály, že mě volá do služby pastora. Stejně jsem se ale hodně bál, že udělám chybu. Není moje trápení na lékařské fakultě dáno nedostatkem disciplíny, nebo prostě leností?
Po několikaletém studiu jsem Bohu řekl: „Potřebuji od tebe vědět, jestli mám pokračovat. Pak zatnu zuby a zkusím to dotáhnout k doktorskému diplomu.“ Bylo to krátce před severočeským večerem modliteb a chval. Věděl jsem, že tam budou lidé s prorockým darem, a přál jsem si, abych skrze některého z nich dostal odpověď. Tenkrát jsem se však nachomýtl ke svému prvnímu vymítání démonů. Tahle služba se protáhla dlouho do noci a mezitím všichni proroci odjeli domů.
Druhý den ráno jsem se zklamaně modlil: „Včera nic, Pane. Kdy se dozvím, co po mně chceš?“ V tu chvíli jsem měl dojem, že slyším Boží hlas: „Opravdu o to stojíš? Řeknu ti to teď.“ Dychtivě jsem přikyvoval. „Odejdi z medicíny a jdi studovat Étéesku (ETS – Evangelikální teologický seminář).“ Myslel jsem si, jak se mi uleví. Ale došlo mi, že změnu studijních plánů musím oznámit rodičům. Nevěřícím rodičům. Náročný rozhovor plný hněvu, slz a drsných slov patří ale do jiné kapitoly mojí story.
T jako téma srdce.
Jaké jsou moje srdeční záležitosti? Co mě přitahuje? Pro co mi hoří srdce? Co mě zvedá ze židle a nenechává mě v klidu? Voláš po nějaké změně v církvi nebo ve svém okolí? Říkáš si: „Takhle to přece nemůže zůstat! Někdo s tím musí něco udělat!“ Není náhoda, že to máš v sobě právě ty. Velmi pravděpodobně jsi součástí řešení a Bůh si právě tebe chce použít.
Pokud tápeš ve svých srdečních záležitostech, zkus si položit následující otázku: Kdyby peníze nebyly problém, tak bych… (Přeskoč sobecká přání typu „koupil bych si dům, auto, loď, vyrazil na cestu kolem světa“.) Kdyby peníze nebyly problém, komu bys pomohl, co bys kolem sebe změnil? Nikde není psáno, že nenastane chvíle, kdy peníze nebudou problém, protože to bude součást Božího záměru s tvým životem.
Po mém obrácení mi rodiče zakázali dávat jakékoli peníze do církve. Uplynulo několik let, a můj tatínek věnoval našemu sboru a naší rodině statisíce korun. Ateista se rozhodl, že bude sponzorovat růst služby v Božím království. Začalo to na jedné narozeninové oslavě, kdy za mnou přišel se slovy: „Co právě teď potřebujete? Peníze nejsou problém.“
O jako optimální podmínky.
Kde a kdy se cítím jako ryba ve vodě? Někdo preferuje pomalé tempo, jiný je spíš rychlík. Někoho láká klid a pokoj, jiný potřebuje vyrazit za dobrodružstvím. Je pro mě přirozené být spíš na začátku věcí, pomáhám je rozjet a pak se vrhnu na další projekt? Nebo je mi vlastní pomáhat věci rozvíjet a udržovat? Pracuji rád v týmu, mezi lidmi, nebo je mi lépe o samotě?
Stát před třídou s referátem nebo recitovat pro tři sta spolužáků na školní akademii, to byly chvíle, kterých jsem se nemohl dočkat. Také své první kázání jsem přinesl ve škole. Přátelství v našem studijním kruhu nefungovalo a já jsem měl za to, že mi Bůh pro mé kolegy položil něco na srdce. Hodiny medicínské latiny se ukázaly jako ideální příležitost. Poprosil jsem paní profesorku o deset minut v rámci vyučování. Svolila a já jsem měl své první půlhodinové kázání v životě. Bůh si to použil. Ledy mezi námi se pohnuly.
R jako relevantní vztahy.
Bůh nás záměrně propojuje s určitými lidmi. Naši přátelé, učitelé či mentoři nás zásadním způsobem formují.
Doporučuji hledat tři typy vztahů. Věřím, že každý z nás potřebuje Pavla – duchovního otce, někoho, kdo nás vede a posouvá dál. Dále Barnabáše – blízkého přítele, kterému na sebe můžeme říct všechno. A také Timotea, se kterým máme učednický vztah.
Y jako Yes!
Pardon, český ekvivalent jsem nevymyslel. Uchyluji se tak k anglickému „ano“ – nadšeneckému zvolání s vykřičníkem.
V čem mi Bůh fandí? Když ve filmu „Ohnivé vozy“ hlavní hrdina obhajuje svou vášeň pro atletiku, říká svojí sestře: „Bůh mi dal rychlost, a když běžím, cítím Boží radost.“ Co je to za chvíle, činnosti atp., kdy prožívám „Přesně pro tohle mě Bůh stvořil. Neumím si představit, že bych dělal něco jiného.“? Kdy prožívám, že Bůh a celé nebe s ním křičí „Jo! To je ono! Do toho!“?
Nemyslím si, že hledání Boží vize a Božího povolání je jednorázová záležitost – jedna chvíle, jedno proroctví, jedna lekce. Je to proces. Je to dobrodružná výprava, na které je dovoleno dělat chyby a učit se z nich. Je to cesta se spoustou milníků. Když je poskládáte dohromady, uvidíte, jaký příběh chce psát Bůh právě s vámi.
Zdroj: Život víry 2022/10
Autor: Jakub Limr
Foto: Benjamin Davies (Unsplash)
Jakub Limr, Dis., je pastorem KS Mozaika Hradec Králové.