Jako pastor jsem přišel do styku s nejrůznějšími lidmi, kteří byli horliví zastánci a propagátoři buddhismu, jógy, teosofie, antroposofie apod. Setkal jsem se rovněž s křesťany, kteří podobné směry spatřovali všude, i tam, kde nebyly, a pro něž se zvěstování evangelia jaksi proměnilo v boj proti okultismu všeho druhu.
Co mohu s jistotou říci? Na základě evangelizačních rozhovorů s lidmi praktikujícími jógu konstatuji, že jóga (podobně jako jiné „spirituální“ praktiky bez Ježíše) člověka jaksi impregnuje proti slyšení a přijímání Božího slova. Tito lidé zpravidla „nejsou proti“, ale evangelium je nechává lhostejnými; prostě jim neproniká do srdce.
Zakusil jsem případ, kdy byl muž takto otupělý na slyšení Slova, ačkoli chodil už dva roky do jednoho evangelikálního sboru, v němž o dva roky dříve uvěřila jeho manželka. On ji doprovázel, uvěřily i jejich dvě děti, ale on byl jaksi imunní. Když mě jako rodina navštívili, souhlasil s tím, že zruším vliv jógy. Modlil jsem se za něj a on ještě týž den vydal život Pánu Ježíši Kristu a nedlouho nato byl pokřtěn.
Modlitby v nemocnici
Ještě výraznější prožitek jsem měl v roce 1988. V 80. letech jsem se snažil pěstovat vztah s jedním starším člověkem, u kterého se dalo oprávněně předpokládat, že už se blíží závěr jeho života. Takové lidi jsem provázel až do jejich smrti.
Zmíněný muž bydlel v Praze-Holešovicích, pouhé dva bloky od našeho bytu. Pocházel z jižních Čech, z evangelické rodiny, ale nebyl, jak se říká, „praktikujícím“ evangelíkem. Bylo mu přes šedesát a prodělal těžký infarkt. Tu si vzpomněl, že je evangelík, a protože byl z maninské „farnosti“ (aniž tušil, co to Maniny jsou), zatelefonoval mi a požádal mě o návštěvu. Byl velmi otevřený pro evangelium, pravidelně jsme spolu četli Písmo a modlili se, a to ne na můj, ale na jeho podnět.
Dost jsme se sblížili a já jsem ho rád navštěvoval, zpravidla jednou týdně, výjimečně jednou za čtrnáct dní. Tento muž trávil většinu času na lůžku; po pár krocích se vždy silně zadýchal. Navštěvoval jsem ho takto asi půl roku.
Tvrdil, že je mu lépe, jenže…
Když jsem jednou přišel, sdělil mi, že se seznámil s nějakým lékařem, který se věnuje józe, akupunktuře, homeopatii a podobným záležitostem, a ten že mu nabídl léčbu akupunkturou. Nebyl jsem z toho nadšen a řekl jsem mu, že tyto věci souvisí s okultismem a že bych byl radši, kdyby to nezkoušel. On se mému postoji podivil a říkal, že to určitě s okultismem nijak nesouvisí. Když jsem přišel příště, překvapil mě: „Tak jsem mluvil s tím svým přítelem, a víte, že jste měl pravdu? Řekl mi, že to jsou okultní metody. Ale musím říci, že mi to pomáhá, ulevilo se mi.“
Zajímavé bylo, že od toho dne už nikdy sám nenavrhl, že se spolu pomodlíme. A když jsem to navrhl já, souhlasil sice, ale bez valného zájmu. Začali jsme se odcizovat, a nemyslím si, že by to bylo pro nějakou rezervovanost z mé strany. Tvrdil, že je mu lépe, jenže… zhruba po dvou měsících zemřel.
Duchovní zeď
Nevím, jaké mechanismy jsou ve hře. Nejsem na tyto věci odborník, i když jsem na toto téma přečetl několik velmi zajímavých knížek. Ale pokud s někým hovořím a narážím na jakousi zeď, pídím se po tom, zda daný člověk nepěstuje nějakou formu okultismu. Popsal jsem dva výrazné případy, ale onu netečnost vůči evangeliu jsem zakusil mnohokrát.
Jsem vyznavačem Ježíše Krista a vím, že Ježíš je pro naši záchranu dostatečný. Mohu se modlit za uzdravení kohokoli – ať už jde o uzdravení tělesné, duševní či duchovní. Proto každému doporučuji, aby se podobným věcem vyhnul a spoléhal na Krista.
Zajímaly by vás i další články o okultismu?
Věnuje se mu listopadové číslo mezidenominačního měsíčníku Život víry. Články nejen varují před nelegitimním nahlížením za oponu duchovního světa, ale také ukazují na Boží vítězství nad mocí temnoty. Téma doplňují dva dramatické příběhy čtenářů.
Časopis dále přináší rozhovory, reportáže, zamyšlení a zprávy. Více se lze dozvědět na www.zivotviry.cz. Zakoupit ho lze v papírové, digitální a v nejbližších dnech i v audio podobě.
.
Redakčně kráceno
Úvodní foto: Sofie Zbořilová, Pixabay
Fenomén jógy je v české společnosti hluboce zakořeněn.Pořádáme kurzy Alfa od r.2002 a v každém kurzu se najdou ti, kteří chodí-chodili nebo se chystají chodit cvičit jógu. Většinou jde o ženy. Navíc stejně zakořeněný je názor, že jde přece jen o cvičení, které je zdraví prospěšné. Jednoznačně souhlasím s názorem autora, že zde vzniká duchovní zeď a lhostejnost vůči křesťanství. Je také namístě souhlasit s apoštolem Pavlem, že “náš boj je proti duchovním mocnostem”.
Existují ale i případy, kdy se lidé skrze jógu k víře navratili nebo díky ní pouto s Bohem zpevněnili. Dokonce i někteří faráři cvičí jógu a od slova Božího je to neodvrátilo. Jak se stavíte k tomu?
Dan Drápal, autor článku, odpovídá takto: “Psal jsem o své osobní zkušenosti, resp. o zkušenosti lidí, kteří se věnovali věcem, o kterých jsem psal. Nechci to, co tvrdíte, apriorně popírat, protože jsem s těmi faráři, které jóga posílila ve víře, nepřišel do styku. Ale moc se mi to nezdá.”