Jeden z nejpovzbudivějších – a zároveň nejvíce matoucích – biblických veršů najdeme v listu Římanům 8,28: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Všimněte si, jaká slova zde Pavel používá: „Víme.“ Nikoli „doufáme“, „přejeme si“ nebo „rádi bychom“. Použitý výraz vyjadřuje přesvědčení, že je to jisté a jasně se to vztahuje na všechny věřící.
„Všecko.“ Nikoli „něco“, „někdy“ nebo „jen za určitých okolností“. Pavel je přesvědčen, že pravda, kterou sděluje, platí vždy, v každé situaci a ve všech dobách. „Napomáhá k dobrému.“ Zde nacházíme jádro jeho povzbudivého i matoucího sdělení. Pavel věří, že vše, co mi přijde do cesty, je pro mé dobro, budu z toho mít užitek. Události či okolnosti nemusejí být ze své podstaty vždy dobré ani se nemusejí dít se záměrem prospět, avšak konečný výsledek bude pro mne vždy dobrý – pokud Bohu opravdu věřím a miluji ho. To je mimořádně dobrá zpráva!
Mnohým z nás však právě tato slova připadají jako políček do tváře. Když nám někdo tento povzbuzující verš cituje, považujeme ho za falešný slib, za náplast, která ignoruje skutečnou realitu toho, čím procházíme. Jak může Bůh učinit něco dobrého ze situace, která je skrz naskrz zlá?
Všemohoucí Bůh přece mohl…
Emilka, dcera mého přítele, se nedávno připravovala na maturitu na gymnáziu. Jako svědomitá studentka se při přípravě na nejdůležitější zkoušku svého dosavadního života po celé měsíce potila nad seznamem otázek a naučila se obrovskou spoustu informací. Večer před „dnem D“ měla ze stovky otázek nastudováno devadesát osm, byla však už vyčerpaná a neschopná se soustředit. Maminka si její únavy všimla a povzbudila ji, ať důvěřuje Pánu a jde si lehnout.
„Jsi připravená skoro na všechny otázky. Jaká je pravděpodobnost, že dostaneš zrovna jednu z těch, které jsi nestihla?“ řekla dcerce, když viděla její napětí. „Poprosme Boha, aby vedl učitele, až budou vybírat otázky, a aby tě při zítřejší zkoušce posílil. A věřme, že to udělá.“ Dcera s úlevou přikývla. Pomodlily se spolu a Emilka si šla lehnout.
Druhý den byla zkouška tak náročná, jak Emilka očekávala. Otázky z prvních tří předmětů byly těžké, byla však připravena, a když odpovídala, cítila, že se uklidňuje. A pak přišla čtvrtá otázka. Když si přečetla otázku na vylosovaném papírku, Emilce se téměř zastavilo srdce. Bylo to jedna z těch dvou, na které se nepřipravila. Teď, když se projevila její naprostá neznalost, prožívala otřes a zklamání. Učitelé byli laskaví a dali jí trojku, ale bylo jasné, že byla naprosto nepřipravená.
Kde tedy byl Bůh? Proč – pokud svou dcerku doopravdy miluje – dovolil, aby se to stalo? Tolik práce s přípravou, a takový ubohý výsledek. Všemohoucí Bůh přece mohl všechno snadno zařídit tak, aby si vytáhla jednu z těch devadesáti osmi, a ne z těch dvou. „Věřím, že Bůh je svrchovaný,“ řekla mamince, „ale mám teď opravdu problém věřit, že je dobrý.“ Maminka nevěděla, co na to říct – i ona zápasila se zklamáním.
Nedávno mi volal můj soused Pavel a prosil o modlitbu za situaci s vodou u nich doma. Přestala jim fungovat studna a v domácnosti se třemi dětmi bylo obtížné se obejít bez záchodu a tekoucí vody. Oba jsme se za to modlili. Vypadalo to, že se řešení snad nikdy nenajde. Nakonec – skoro po týdnu – Pavel zjistil, že z čerpadla ve studni jenom vypadl konec hadice. Za pět minut byl problém vyřešen. Pokud pro něj Bůh činí vše dobré, proč mu závadu neukázal hned na začátku týdne, ale až na konci?
Daniela se déle než rok potýkala s chronickými bolestmi břicha. Právě dokončila zdravotnickou školu, prudké bolesti jí však nedovolovaly nastoupit do práce. Veškerou energii musela vynaložit na to, aby dokázala zvládnout svoje utrpení. Je blízkou přítelkyní naší rodiny, a tak jsem se celý rok skoro každý den modlil za to, aby ji Bůh posiloval a aby ji uzdravil.
Po mnohých vyšetřeních lékaři nakonec zjistili, že jde o vzácný případ vyžadující ileostomii (vývod tenkého střeva – pozn. překl.) a odstranění tlustého střeva. Operace se podařila a nyní se už Daniela zotavuje. Také má mnoho otázek: Nač tolik utrpení a proč tak dlouho? Když existovalo tohle řešení a Bůh o něm věděl, proč nám ho neukázal už před rokem? Kde je Boží dobrota?
Nedostatek vody požehnáním?
Uprostřed takových nesnází není odpověď snadná. Co si s Římanům 8,28 počít? Kde je to dobro, které Bůh s takovou jistotou slibuje těm, kteří ho milují?
Písmo musíme vždycky číst v kontextu. Pokud nám některý verš připadá matoucí, měli bychom si nejprve přečíst celou pasáž. V následujícím verši 8,29 Pavlova úvaha pokračuje slovy: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími…“
Pavel nás nenechává na pochybách, o jakém dobru Bůh mluví. Cílem, který Bůh sleduje, je to, abychom byli podobnější Ježíši. Jinak řečeno, to dobro se nestane nám, nýbrž v nás. Pokud Boha milujeme a podřizujeme se jeho vůli, použije si všechny okolnosti k tomu, aby nás změnil, abychom byli víc jako Ježíš. To, co měl na mysli, je naše proměna. Ta je z jeho pohledu cennější a hodnotnější než jakékoli jiné dobro, které by nám mohl prokázat.
Důvod pro tento pohled na věc najdeme v následujícím verši: „které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ Pavel nám připomíná, že naším cílem je nebe, kde nám Bůh přislíbil věčný život a podíl na jeho slávě. Poté, co nás spasil svou milostí (ospravedlnění), pokračuje nyní tím, že nás připravuje pro nebe – a to tak, že nás činí podobnějšími Ježíši (posvěcení). Naše proměna má věčnou hodnotu: Dává nám zde na zemi zažít bližší Ježíšovu přítomnost a dává nám trvalé zdroje, z nichž budeme mít věčný užitek.
Zamyslete se, co pro vás asi bude za několik tisíciletí znamenat jeden ztracený týden nebo jak budete na fyzickou bolest, kterou jste prožívali na zemi, vzpomínat po milionech let strávených v nebi, kde vám byla z očí setřena každičká slza. Přemýšlejte, čím pro vás potom budou známky z gymnázia nebo pár nepříjemných dní bez vody. Tam oceníte a budete považovat za dobro každou zkoušku nebo okolnost, která vás učinila podobnějším Ježíši. Takový výsledek je cenný a trvalý.
Pavel mne před několika dny zastavil a děkoval mi za modlitby. „Ten náš nedostatek vody byl pro mne i pro celou naši rodinu obrovským požehnáním,“ řekl mi s radostným výrazem. „Věděl jsem, že Bůh má vše pod kontrolou, a tak jsem se ho stále ptal, čemu mě tím chce naučit. Použil si tu situaci, aby mi ukázal něco důležitého o sobě i o mně. Jsem vděčný, že mě nepřestává vyučovat a proměňovat!“
Tohle je ta dobrá zpráva z listu Římanům 8,28 pro Emilku, pro Danielu, pro mě i pro tebe.
Pokud milujete Boha, pak víte, že vás povolal podle svého záměru. A když víte, že jedním z jeho hlavních záměrů je učinit vás podobnějším Ježíši, budete v jakékoli situaci hledat tento dobrý výsledek proměny. Budete se ptát: „Milující Otče, jak chceš tuto nečekanou a nepříjemnou situaci využít? Jak se v ní mohu stát podobnějším Ježíši?“
Pokud si budete klást tuto otázku, zjistíte, že „VŠECHNO napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“.
Článek vyšel v březnu 2018 v časopise Život víry.
Překlad: Ivana Kultová
Úvodní foto: Kristopher Roller (Unsplash)