Jan Amos Komenský v dobách epidemií

4.7
(26)
Krátký animovaný film o životě Komenského z dílny Staletých kořenů

Za svůj život zažil Jan Amos Komenský nejméně tři morové rány neboli epidemie. Ve dvanácti letech mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče a dvě sestry, zřejmě v důsledku moru. Ujala se ho teta Zuzana Nohálová ze Strážnice. Později Komenský napsal knihu O sirobě, kde ukazuje, jak je možné se vyrovnat se ztrátami blízkých.

V roce 1622 během moru zemřela Komenskému milovaná žena Magdaléna a dvě děti, z nichž malého synka Komenský ani neviděl, protože po bitvě na Bílé hoře se musel ukrývat před pronásledovateli. Nevíme, zda si jeho žena ještě přečetla malou knížku, kterou pro ni s láskou napsal: Přemyšlování o křesťanské dokonalosti, kde ji ve věnování oslovuje: „Klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší…“

V tomto období osobní i národní tragédie Komenský nachází útěchu v Bibli a osobním vztahu s Bohem. Dokonce lze říci, že se z depresí, kterým propadl, „vypsal“. V období několika let napsal deset spisů, jimž se začalo říkat útěšné. Jsou to krásné knihy, v nichž Komenský ukazuje, jak si uprostřed zmatků a životních bouří udržet pokoj. Co Komenskému pomohlo vyrovnat se se ztrátou ženy, dětí, zaměstnání, bezpečí domova a vlasti?

V listu Montanovi to popisuje takto: „Když temnoty zhoustly a zdálo se, že už není naděje na lidskou pomoc ani radu, byl jsem zmítán úzkostmi bez konce a volal jsem v hluboké noci (kterou jsem s několika předešlými prožil beze spánku) k Bohu s velkou naléhavostí. Vstal jsem a začal si číst Bibli a modlil se, aby mi Bůh neodepřel svou duchovní útěchu, když už žádná lidská nestačí. Namátkou jsem v Bibli otevřel proroka Izajáše a se vzdycháním jsem četl dál a dál. Když jsem pocítil, že se zármutek rozptyluje, popadl jsem pero a své předešlé úzkosti a všechny Boží protiléky začal zapisovat.“

Jediná cesta z labyrintu

Vidíme, že Komenský našel útěchu v Boží přítomnosti. A tuto útěchu pak skrze knihy předával dalším, kteří byli podobně postiženi. Skrze víru v Ježíše Krista prožil osvobození z úzkostí, od strachu ze smrti, od obav z budoucnosti a stal se účinným povzbuzením pro mnoho generací Čechů až dodnes. Ještě uvidíme, jak se člověk, který kvůli moru přišel o rodiče, sourozence, ženu i své děti, dokázal postavit dalšímu moru beze strachu z nakažení. Ještě dříve se však podívejme na to, jakou radu nám Komenský dává.

Rok po smrti milované ženy, v dobách nejistoty a ukrývání po různých místech, píše svou nejznámější knihu Labyrint světa a ráj srdce. Co nám v tomto alegorickém příběhu říká? To opět v listu Montanovi objasňuje: „Podobně byla v roce 1623 sepsána kniha velice užitečného obsahu s názvem Labyrint světa a ráj srdce, která líčí bloudění a motání, marnosti a strádání všech lidí (každého věku, pohlaví, postavení, zaměstnání i hodností). Živými barvami pomocí rozmanitých symbolů se tam vykresluje, že nikde není žádný skutečný pokoj, dokud člověk nevpustí do svého srdce Krista a nespojí se s ním oboustranným a neporušitelným poutem lásky.“

Podobenství labyrintu, v němž lidé bloudí, používá Komenský i v jiných svých dílech. Například v knize Hlubina bezpečnosti výstižně popisuje, že hlavním problémem lidí je samosvojnost – člověk chce být sám svým pánem, svým vůdcem, rádcem i bohem. Důsledkem tohoto postoje je zamotání se v labyrintech a zoufalé bloudění. Když už si člověk uvědomí, že zabloudil, stále hledá jiné cesty z labyrintu než tu jedinou, kterou mu ukazuje Bůh. To Komenský nazývá jinudostí. A konečně popisuje stav odevzdanosti, kdy se člověk rozhodne poslechnout radu Boží a nechá se ze všech motanin vyvést. Skutečné bezpečí a štěstí člověk najde jen ve středu všech věcí, to je v Bohu.

Morová nákaza se hromadně šíří

Nakonec musel Komenský svoji vlast opustit, protože byl knězem Jednoty bratrské a ta byla postavena mimo zákon. Jediné dovolené náboženství bylo katolické. Odchází ze země v lednu 1628 a se svojí novou ženou Dorotou se usidlují v polském Lešně. Tam již v roce 1631 vypukne během války mor a nastává kritická situace. Lidé umírají ve velkém a nákaza se hromadně šíří. Nakažení lidé jsou ode všech opuštěni. Poláci a Němci tam žijící nechávají své sousedy umírat bez pomoci, někdy dokonce domy s umírajícími zapálí nebo nakažené vyženou do polí a lesů. Zemřelé buď vůbec nepochovají, nebo jen někde zahrabou, takže psi je zase vyhrabávají a tak se nákaza šíří ještě více.

Češi, kteří tam žili, byli většinou příslušníky Jednoty bratrské a jejich víra jim takové jednání nedovolovala. O nemocné a umírající se starali, ačkoli byli pro tuto službu nenáviděni. Komenský neváhá a hned píše knihu Zpráva kratičká o morním nakažení, kde vysvětluje, proč a jak je třeba o nemocné pečovat. Knihu napsal nejdříve německy a ještě téhož roku byla vydána v Poznani.

O umírající Komenský pečoval a nákazy se nebál. Když uvážíme, že mu mor vzal rodiče, sestry, ženu i vlastní děti, je obdivuhodné, jakou odvahu, víru, statečnost a lásku v sobě měl. Nebyl to však on sám, byl to Bůh, který mu v těžkých dobách dával sílu a vytrvalost. Skutečné odpočinutí ode všech strachů a starostí nalezl v Ježíši Kristu, kterého osobně poznal.

Článek převzat se svolením z webu Staleté kořeny.

Připravuje se také animovaný seriál Labyrint světa a ráj srdce podle Komenského nejznámějšího díla. Měl by být hotový na podzim 2020 k 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského. Více o projektu na webu Staletých kořenů.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.7 / 5. 26

1 komentář u „Jan Amos Komenský v dobách epidemií“

Napsat komentář