S evangelizací je to jako s hudbou. Je buď dobrá, nebo špatná. A už není podstatné, zda se jedná o klasiku, dechovku, blues či rock nebo o písničkářskou tvorbu. Každý žánr má totiž své posluchače, byť by to byla jen malá skupinka fajnšmekrů zaměřená na nějakou hudební specialitku. Zkrátka, dobrá hudba, ať je z jakéhokoliv soudku, si cestu k posluchačům najde. Zato ta špatná, nezáleží na žánru, vyznívá naprázdno a brzo zapadne. Neoslovuje. Buď se o ni pokoušel ten, kterému není dáno, nebo je v ní něco umělého, nepravdivého, krátkodobě efektního, vykalkulovaného, chybí jí autentičnost, přesvědčivost, a proto nezaujme.
Podobné je to se sdílením evangelia. Není podstatné, jde-li o evangelizaci masovou, skupinovou, kreativní, osobní, konfrontační, internetovou či životním stylem. Pokud je dobrá, tj. vychází z lásky ke Kristu, z touhy sdílet evangelium, přitom je citlivá k místní kultuře a projevuje se úctou a láskou k bližnímu, je jedno, jakou podobu na sebe bere. Proto nelze odmítat a kritizovat formy, vždyť každý z nás je oslovitelný jiným způsobem. Stavět proti sobě např. stanovou evangelizaci na sídlišti a osobní sdílení je stejně krátkozraké jako stavět proti sobě klasickou hudbu a jazz. Čím více forem a evangelizačních metod, tím je přece lépe. Duch svatý inspiruje nově v každé době.
Čeho se tedy vyvarovat? Jak evangelium nesdílet? Co se dá považovat za špatnou evangelizaci? Mimo evangelizaci, která je opakem toho, co bylo řečeno, mám za to, že jde o takovou evangelizaci, kdy se křesťané stylizují do následujících rolí:
- Mají postoj vlastníků pravdy, kteří už mají jasno a blahosklonně svědčí a „sklánějí“ se k hříšníkům. Zde sluší připomenout nejkratší definici evangelizace: „Jeden hříšník říká druhému, kde najde chleba.“ (D. T. Niles)
- Myslí to dobře, ale dělají to nepřijatelným způsobem. Zejména nově obrácení jsou často nebezpeční. Než uvěří, jim trvá dlouho, a potom by chtěli během chvilky obrátit všechny příbuzné a známé. Říká se s nadsázkou, že by je měli na tři roky zavřít, aby neudělali víc škody než užitku. Samozřejmě, není to tak vždycky.
- Manipulují, útočí na city a snaží se za každou cenu vyvolat kladnou reakci na evangelizační výzvu. To je spíš cesta do pekel než do nebe. Předávání Dobré zprávy má mít apel a nějakou formu výzvy, ale vždy musí dát prostor pro svobodnou volbu, jak to dělal Ježíš.
Autor: Daniel Fajfr, CB Ústí nad Labem, emeritní předseda Rady CB
Foto: Stormseeker (Unsplash)
Zaujalo Vás toto téma? Přemýšlíte nad tím, jak si poradit s tím, že je dnes vnucovat někomu svůj světonázor považováno za netolerantní? Jak sdílet své svědectví? Jde to beze slov? Jak souvisí Dobrá zpráva s hraním her v kostýmech, punčem na korbě auta nebo kavárnou na nádraží? O tom všem píše letní dvojčíslo časopisu Život víry, které přináší 16 stran čtení navíc a celkem 7 rozhovorů. O tématu píšou např. D. Novák, K. Hodecová, J. Peřtová, J. Unger nebo J. Vejmělka.
O svých zkušenostech s evangeliem v praxi mluví v rozhovorech například J. Oubrechtová, P. Kuba nebo P. Holý.
Rozhovor se Švýcarem Andreasem Boppartem se dotýká tématu nejistoty dnešní mladé generace a toho, jak jí nově předat evangelium, a vybízí k vykročení ze svých osobních i církevních „bublin“. Nejen o Božím mlčení se sdílí Pete Greig, zakladatel hnutí Modlitby 24-7.
Do roku 1980 se v dopise svému mladšímu já vrací Jakub Limr, v článcích dalších zavítáme do pohádek i za misionáři do afrického Čadu.
Časopis přináší ohlédnutí za životem teologa Timothyho Kellera, tři příběhy čtenářů nebo virtuální rozhovor s bojovníkem proti obchodu s otroky W. Wilberforcem.
Prázdninové čtení dotváří fejeton a kreslený vtip Pavla Bosmana nebo soutěžní křížovka. Nechybí recenze, zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. Za pozornost stojí aktuální výhodná nabídka předplatného – můžete získat digitální a audio verzi zdarma.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.