Jak jsem si chtěl vypočítat horoskop

4.5
(10)

Sotva člověk vstoupí do bran dospělosti, nějak cítí, že svět je veliký, nějak uspořádaný, chce v něm nalézt své místo. A tak jsem i já, ve svých dvaceti třech letech hledal to své. Neměl jsem žádnou křesťanskou výchovu, nebyl jsem veden k víře. Člověk je pak otevřený všemu a na vše se ptá, a tak mou rukou prošlo mnoho knih. New age, meditace, čakry, buddhistické učení, akupunktura, Jonáš, léčitel Pfeiffer, až se mi do rukou dostala astrologie.

Bylo to v době, kdy se počítače začaly zavádět teprve do firem a doma měl vlastní počítač málokdo. Měl jsem za sebou studium astronomie, počítač jsem měl k dispozici v práci a probudila se ve mně zvědavost. Co kdybych si naprogramoval výpočet horoskopu? To byla velice lákavá myšlenka, a tak jsem bez velkého přemýšlení začal studovat astrologickou knihu. Nebyla to lecjaká kniha. Byla z roku 1930, byla to pořádně tlustá bichle a byl v ní popis, jak horoskop vypočítat, i se vším naditým výkladem. Jelikož jsem byl knihomol, této staré knihy jsem si vážil.

Čím více jsem studoval, tím více jsem začal přemýšlet o díle, které vlastně dělám. Začal jsem přemýšlet o svém vlastním vztahu k výkladu. Co se stane, až si horoskop vypočtu? Co s tím budu dělat? Budu tomu věřit? Je to nevyhnutelné? V knize se psalo, že ne, že se jedná o dispozice. Že se vším mohu něco dělat. Jenže další čas ukázal, že celá záležitost jednoduchá není. Přemýšlel jsem dál. Jen tak si spočtu horoskop, a pak jej zase opustím? Nebo jej tedy mám brát vážně? A když jej budu brát vážně, to se jako budu ptát holek, v jakém znamení se narodily? Podle horoskopu určitě s některými typy budu v souladu a s jinými ne… A začalo mi to celé skřípat.

Vždyť je to jen tečka na obloze!

Najednou jsem si všiml, že je tu nějaká moc. Že se jedná o celkový pohled na život, že je to světonázor, který buď celý přijmu, nebo celý odmítnu. To jsem nečekal. Začal jsem tedy přemýšlet o důvodech, proč zrovna planeta Venuše je spojena s ženským principem, krásou, tvořivostí, vnitřním sjednocením; Mars zase představuje boha války Area, mužský aspekt, energie, prosazení.

A tak když jsem večer hleděl na hvězdy, říkal jsem si: ‚Jo, Venuše je krasavice, s tím souhlasím. Ale ten Mars je jenom taková tečka. Zdá se mi drsný proto, že jsem si to přečetl, nebo takový opravdu je? A co teprve Uran a Neptun? Vždyť to jsou jen tečičky v dalekohledu. Proč má být revolucionářský a průkopnický zrovna Uran, a ne Neptun?‘

Přestávalo se mi líbit, že bych měl takto uvažovat. Navíc, souhvězdí jsou jen lidmi vytvořené obrazce na obloze; ve skutečnosti jsou hvězdy od sebe daleko a při pohledu z jiného místa v galaxii dostaneme úplně jiný obraz. Proč se šestý dóm vztahuje k práci, ke zdraví, proč osmý dóm souvisí se smrtí a dědictvím, a ne naopak? Najednou celé mé nadšení opadalo.

Foto: Movieshapers, Pixabay

Moc, která se za tím skrývá

Další velkou ranou bylo desatero astrologa, které jsem v knize nalezl. Jeden bod říkal, že správný astrolog sám sobě horoskop nespočte. A to mi začalo vrtat v hlavě. Nedávalo mi to smysl a bylo mi to neskutečně podezřelé.

Poslední ranou byl systém výpočtu dómů. V knize jsem zjistil, že existuje několik systémů, jak si dómy vypočítat. Placidus, Koch, Campanus, Regiomontanus: matematicky jsem měl postupovat pokaždé jinak. A to se mi už vůbec nelíbilo. Představa, že se dopočtu jednoho postavení planety a jejího vlivu, vzala úplně za své. Je-li totiž někde nějaká planeta tzv. hraniční, na přechodu dómů, pak při použití různých systémů spadne do jednoho nebo druhého dómu. A má jiný vliv. Nadšení pominulo, i studium. Docházelo mi, že ani tak neběží o matematiku a přesnost jako o výklad!

Nějakou dobu jsem se horoskopu a jeho výpočtu nevěnoval. A pak přišel zvláštní okamžik. Najednou jsem jasně vnímal onu moc, která za tím vším je. A cítil jsem, že když ji přijmu, bude mít moc i nade mnou. I když jsem byl nevěřící, odmítl jsem to. Pochopil jsem, že teprve díky té moci pochopím, proč je s bohem války ztotožněn Mars, a ne třeba Uran a proč se šestý dóm vztahuje k práci. A to jsem už nechtěl. Došlo mi, že je to věc víry. Až později, jako křesťan, jsem pochopil, jak cenná je pro Boha naše víra. Patří jen jemu, nepatří žádné jiné moci.

Úvodní foto: Patrick Hendry (Unsplash)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.5 / 5. 10

Napsat komentář