Drobeček, který se neměl narodit

Celé to začalo asi před rokem, kdy se rodiče Tomáška dověděli, že jejich roční synáček bude mít sourozence. Měli ohromnou radost do té doby, než těhotenské vyšetření ukázalo těžkou vrozenou vadu: Hydrocefalus neboli vodnatelnost mozku, to znamená, že miminko má tam, kde měl vyrůst mozek, jen tekutinu. Tato vada se vyvíjí tak, že tekutina zvětšuje hlavu a dítě, pokud se vůbec narodí, je odkázané na výživu a péči druhých a do pěti let po narození umírá, aniž by se naučilo vnímat tento svět. Diagnózu potvrdilo vyšetření magnetickou rezonancí v Praze.

Ošetřující lékaři byli jednoznační: Potratit dřív, než zemřelý plod způsobí celkovou otravu těla matky. Nešťastní rodiče volali k Bohu, aby si tedy dítě vzal k sobě, pak se obrátili na radu k pastorovi. Uvážili, že pokud by byl skutečně ohrožen život matky, je potrat přípustný. V této době se sbor začal za tuto rodinku modlit a rodiče dostali první Boží pokyn: „Nezabíjejte to dítě. Vývoj každého dítěte vedu já sám.“ Od té doby věděli, že k potratu souhlas nedají.

Další povzbuzení přijal tatínek dítěte skrze četbu Bible: Právě četl o tom, že Bůh uzdravil člověka s vodnatelností mozku. Někdy v té době se mu dostal do ruky obrázek chlapečka a holčičky na dětské skládance a při pohledu na ty dvě děti slyšel Boží hlas: Tak to bude. Bůh mluvil i k mamince dítěte, která si po odmítnutí potratu od lékařů vyslechla svoje. Nejhorší bylo, že další vyšetření ukázalo ještě horší nález než předchozí: krvácení do dutiny lebeční.

Kapka naděje

V té době se sbor začal modlit a postit. Členové domácích skupinek vytvořili modlitební řetěz. Každý týden se jedna domácí skupinka modlila a postila s tím, že budou pokračovat až do porodu. A při další kontrole dostali rodiče kapku naděje: Krvácení přestalo a tam, kde původně nebylo nic než tekutina, byl první náznak toho, že začal růst mozek. Pořád ještě nebylo jisté, zda dítě bude zdravé – ale byl to obrat k lepšímu.

Takový případ lékaři posílali na pravidelné kontroly do Prahy a lékaři vrtěli hlavou nad nezodpovědností rodičů, kteří riskují život těžce postiženého dítěte. Stejný názor měli i prarodiče. Protože oba rodiče pracují v nemocnici, dověděl se otec dítěte od svých spolupracovníků, že je nezodpovědný fanatik riskující život své ženy.

Když se rodiče dověděli, že lékaři považují za správné vyvolat umělý porod v osmém měsíci těhotenství, opět volali k Bohu a dostali ujištění, že on má vše pod kontrolou. Maminka nakonec proti všemu očekávání přijela z Prahy zpět s tím, že porod proběhne přirozeně. Lékaři s údivem zjišťovali, že chybějící mozková tkáň postupně dorostla a už děťátku chybělo jen spojení obou mozkových polokoulí. I tato vada je závažná, ale ve srovnání s původním nálezem to bylo ohromné zlepšení.

Neobyčejní hazardéři

Malá Hanička se narodila v neděli 19. srpna, přesně v původně stanovený termín porodu. Šťastný tatínek se přiznal, že si ve skrytu duše přál dcerušku, a malou Haničku nám přivezli ukázat na sborovou dovolenou. Dojatě jsme si prohlíželi drobečka, který se vlastně neměl narodit.

Když nás šťastný otec vybídl, abychom jednu listopadovou neděli přišli oslavit to, že Hanička je zdravá a všechna neurologická vyšetření má v pořádku, ráda jsem pozvání přijala. Čekala jsem malé občerstvení, ale šťastní rodiče připravili raut, na jaký budeme dlouho vzpomínat. A tam jsem se také dověděla o službě tatínka Haničky v Teen Challenge. V době, kdy měli, jak se říká, svých starostí dost, nepřerušil Dan službu jednomu narkomanovi. Věnoval se mu – za modlitební podpory své manželky – doslova ve dne v noci, a když to bylo třeba, daroval mu své oblečení. Tým Teen Challenge jim přišel osobně poděkovat a požehnat celé jejich rodině.

Kdybych vám ukázala fotografii lidí ze sboru a dala vám vybrat rodiče Haničky, asi byste neuhádli. Nejsou ničím výjimeční, nejsou to výrazné osobnosti, z hlediska lidí žijících bez Boha jsou i hazardéři. A přece dokázali to nejdůležitější: V těžké životní zkoušce našli Boží vůli, slyšeli Boží hlas, přijali od Boha sílu a věřili tam, kde už nebyla naděje. A navíc dokázali pokračovat v náročné službě. V Božích očích nejsou obyčejní.

Někdy si čteme úžasné příběhy o zázracích v Americe, Africe a jinde. Bůh dělá zázraky i u nás.

Zdroj: časopis Život víry
Úvodní foto: Felipe Salgado (Unsplash)