V životě někdy přicházejí chvíle, kdy prožíváme těžkosti a naše víra dostává zabrat. Vy sama jste si v nedávné době takovým temným obdobím prošla…
Víc než rok jsem procházela onkologickou léčbou a ocitla jsem se v údolí, které bych si sama nevybrala. Ten rok mě velmi formoval. Můžu říct, že pokud jsem kráčela s Ježíšem v tak temném údolí, vím, že s ním můžu kráčet i v lehkých rovinkách. V této zkušenosti jsem se naučila o Bohu, o sobě, světě a o církvi spoustu věcí, které posunuly moji víru a vnitřně mě proměnily.
Co se vlastně stalo?
Vraceli jsme se z jedné misijní cesty a já jsem se necítila úplně v pořádku. Říkala jsem si: Asi jsem chytla nějakou bakterii z vody, takový pocit už jsem v minulosti měla. Protože se to nelepšilo, zašla jsem ke své lékařce. Jí se to nezdálo a poslala mě na vyšetření. Ten den jsem se dozvěděla svou diagnózu, bleskově následovaly biopsie a další série vyšetření. Lékař mi řekl, že nádor nejde operovat a budu muset nejprve podstoupit tři měsíce silné chemoterapie. Diagnózu jsem dostala v pátek, a v úterý už jsem byla na první chemoterapii. Bylo to rychlé a nedokázala jsem se na to nijak připravit.
Jak jste prvotní šok zpracovávala?
Zbývaly dva týdny do Vánoc, měla jsem naplánováno kázání a najednou to všechno popadalo. Ležela jsem po první chemoterapii doma a říkala jsem si: „To je exil, to je za trest.“ Vánoce vždycky pro nás byly svátky spojené se světlem, pohodou. Nikdy bych nečekala, že se budu cítit, jako když mě někdo vytrhne z mého domova. Oba s Lukášem jsme procházeli temnotou, každý z jiného důvodu. Lukášovi totiž na rakovinu zemřela maminka v 41 letech a mně v té době bylo 42.
Dovolili jsme si prožít emoce, to bylo velmi zdravé, a začali jsme se nějak zorientovávat. Důležité bylo, že nás neopustil humor. Vždycky říkám, že jsem sice nezdědila pole, les nebo dům, ale po babičce mám humor. Brala jsem jako dar od Boha, že jsem i některé absurdní věci během léčby jsem mohla řešit s nadhledem.
Například?
Po každé chemoterapii jsem se s Lukášem modlila: „Bože, cítím se, jako když proletělo tornádo nebo nastalo zemětřesení, na mé kapličce opadala omítka a já potřebuji znovu vyštukovat.“ Takhle jsme si z toho dělali legraci.
Ano, rakovina se rozlezla v mém těle, ale nemusí se rozlézt v mé mysli, v mém manželství, v každém vztahu, který mám. Byla jsem rozhodnuta jí nedat prostor. Bylo v tom mnoho disciplíny – poddat svou mysl Kristu.
Když opadl prvotní šok, museli jsme udělat praktická rozhodnutí – ohledně manželství, rodiny, církve, služby, financí… Všechno bylo jinak a všechno bylo nové.
Když lidé vážně onemocní, někdy se na Boha zlobí a je pro ně těžké mu důvěřovat. Jak jste to prožívala vy?
První noci v nemocnici a potom doma jsem nemohla spát. A nebylo to proto, že bych byla vynervovaná nebo v depresi, ale byla jsem úplně bdělá – možná to byl adrenalin. Zároveň jsem věděla, že všechno ve mně utichlo. Ani mi hlavou neběžely otázky, neslyšela jsem Boha. Ale…
Text: Kateřina Coufalová
Úvodní foto: Archiv Dity Targoszové
Ukázka z rozhovoru, který v plném znění najdete v listopadovém čísle časopisu Život víry. Dita Targoszová v něm dále mluví o tom, proč odmítala „zaručené“ rady, jak získat uzdravení, jak s manželem zakládali sbor, a také o kreativitě a tvorbě, která se projevila třeba během misijních výjezdů a tvůrčích dílen s ženami v Africe.
Listopadový Život víry dále přináší téma Střetnutí s temnotou: Jak rozlišit, co je duchovně nečisté, a co ne? Jak se člověk stane posedlým? Jaké místo má vymítání v pastorační péči a kdo může vymítat? Nad otázkami se zamýšlí biskup AC Martin Moldan. Misionář David Symon pak přináší zkušenosti z duchovního boje na misii v Africe. Téma doplňuje anketa mezi vedoucími sborů o exorcismu v českých církvích a také příběhy čtenářů o zkušenostech s okultismem a vysvobozením z něj.
Dále zde najdete úvodník Michala Klesnila o probuzení a nenaplněných proroctvích, rozhovor s americkou aktivistkou Katy Faustovovou či zkušenosti se setkáním s kurzy Sinčchondži. Nechybí zprávy o církvi u nás i ve světě nebo kreslený vtip Pavla Bosmana
Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Pokud časopis chcete číst pravidelněji, vyplatí se vám předplatné.