Démoni jsou jako infekce v ráně

3.2
(5)

říká biskup AC Martin Moldan

Začněme osobně: Mohly se vaše děti dívat na večerníček o Krakonošovi nebo číst Harryho Pottera?

To je opravdu otázka na tělo! Naše děti vyrůstaly v 90. letech a my jsme jako rodiče byli striktní a řadu věcí jsme si nepřáli. Krakonoš tam tedy nespadal, na toho jsme se dívali i my rodiče. Harry Potter byl u nás na černé listině, ale když děti dospívaly, film viděly. Právě v dospívání jsme jako důležitější než zákazy vnímali rozhovory s dětmi o tom, co je na tom špatného.

Zdaleka ale nejde jen o Harryho Pottera. Někdo má problém s nádobím s čínskými draky, jiný třeba s africkými bubny a maskami, někomu vadí kameny a krystaly, „meditační“ (nebo naopak metalová) hudba… Dá se nějak jednoduše rozlišit, co je duchovně nečisté, a co ne?

Do značné míry je to individuální. Záleží, jak je kdo citlivý, a je to i otázka svědomí a duchovního zrání. Vyrostl jsem v době, kdy se na tyto věci pohlíželo velmi přísně – pamatuji si, jak jsme rozbíjeli květináče s čínskými draky nebo jsme likvidovali vinylové desky s rockovou hudbou…

Jsou tady ale i objektivní ukazatele. V jádru okultismu stojí modloslužba. Pokud někde jde o přímý kontakt s duchovními silami, je to jasné. Pak je tu ale jakási šedá zóna, do které mohou spadat různé symboly a obrázky. Jsem v tom spíše opatrný. Pokud vím, že nějaká věc do určité míry souvisí s okultismem, raději se tomu vyhýbám.

Jednou jsem byl na Filipínách a fotil jsem si nějaké tradiční pohřebiště. V noci jsem pak ale měl sen a na základě toho, co jsem viděl a prožil, jsem fotografie raději vymazal. To jsou ale věci mezi mnou a Hospodinem.

Pak je tady i oblast, do které spadají filmy jako např. Harry Potter. Já s tím nesouhlasím, ale na druhou stranu to nepřeceňuji. Nemyslím si, že je hřích, když se na ně někdo dívá. Nějaké díly jsem viděl a dokážu si představit, že tyto filmy můžou člověka uvést do světa okultismu, zájmu o čarování apod.

I v Bibli vidíme různé přístupy. Na jedné straně měli Izraelci zničit posvátná návrší, kde se provozovala modloslužba, na druhou stranu žalmista říká, že bohové národů „nic nejsou“ a vysmívá se jim, že „mají oči, ale nevidí“…

Že bohové nic nejsou, to je jeden pohled. Druhý pohled nám dává apoštol Pavel v První Korintským 10, kde jasně píše, že za těmito bohy stojí démonické síly. A píše: „Nechci, abyste vešli do společenství s démony.“

Kde už jde o uctívání, kde něčemu dávám význam a svěřuji tomu kontrolu nad svým osudem pomocí modlitby, rituálu – tam jde o modloslužbu a je to velice tenký práh, přes který se člověk může dostat do kontaktu s démonskými silami.

Jak je to s jógou? Je nutně spojená s duchovní nečistotou, nebo lze cvičit jógové pozice jen jako tělocvik?

Asi to někdy možné je, mezi moderními křesťany se s tím setkávám. Osobně s tím nesouhlasím a varoval bych před tím. Před svým obrácením jsem se víc než tři roky jógou zabýval. Bylo to období, kdy jsem dospíval, duchovně jsem hledal, a v době komunismu nebylo mnoho příležitostí. Skrze jógu jsem poznal, že nežijeme jen v materiálním světě, že existuje i duchovno. Když jsem potom uvěřil v Ježíše, nemuseli ze mě vymítat ani mě rozvazovat… Ale zájem o jógu poznamenal můj pohled na duchovní věci a na Hospodina. U jógy totiž nejde jen o tělesné cvičení, je s ní spojená celá filozofie, která s sebou přináší vlastní koncept spasení a pohled na člověka, a sice že člověk a bůh jsou jedno. Zatímco v křesťanství člověk hledá zdroj spásy v Bohu, který existuje mimo něj. Východní náboženství nás vedou k tomu, hledat boha uvnitř. To jsou zásadní rozdíly.

Setkal jsem se s křesťany, kteří tvrdí, že to dokážou odfiltrovat. Neberu jim to. Ale varoval bych před tím, cvičit jógu soustavně. Každá jógová pozice (ásana) má duchovní význam a vede k probouzení vnitřní energie.

Jak byste reagoval na to, když by vaše dítě chodilo do školky a tam se cvičila jóga?

Nejsem aktivista, který by na rodičovském sdružení ve škole protestoval, že moje děti musely při tělocviku absolvovat jeden cvik z jógy. Věřím v Boží ochranu. Ale pokud bych viděl, že se jedná o pravidelnou činnost, která je součástí osnov, domluvil bych se s učitelkou, aby z této věci mé dítě omluvila.

Jak funguje démonizace? Jak se člověk stane posedlým?

U Matouše 12, od 43. verše, Ježíš popisuje lidské nitro jako příbytek. Když odtud vyjde démon, bloudí, a pokud nenajde jiné místo, zase se vrátí, když „dům“ najde čistý a prázdný. To nám ukazuje několik věcí: Jednak že démoni jsou skutečné bytosti, ne jen nějaká diagnóza či stav duše. A také se zde píše o lidském nitru jako o příbytku. V něm může přebývat nečistý duch, nebo Duch Boží. Ale rozhodně je příbytek v ohrožení, pokud je prázdný. Démonizace spočívá v tom, že člověk otevře dveře nečistým silám. Svůj příbytek mohu otevřít jak Bohu, tak i démonům.

Existuje jasná hranice mezi duševními nemocemi nebo zraněními a vlivem démonů či posedlostí?

Démonizace souvisí s duší a hodně se to překrývá – u démonizovaných lidí je často poškozený i jejich duševní život. Pomáhám si takovým obrazem: Když se člověk zraní – řízne se, odře, něco si zlomí – je jednak poškozená kůže či kost, a také zde hrozí nebezpečí infekce. Podobně je tomu i zde: Například může dojít k sexuálnímu zneužití, traumatu, a nebezpečím „infekce“ je démonizace. Tyto dvě věci spolu úzce souvisejí a někdy je v praxi těžké rozlišit, o co jde.

V některých křesťanských kruzích se často zdůrazňuje vliv rodových prokletí, lámou se hříchy otců atp. Má to biblický podklad?

Teologicky mám s tímto učením problém. V praxi se s tím ale skutečně setkáváme (nebo to tak alespoň vypadá) a musíme…

Text: Tomáš Coufal
Úvodní foto: Joshua Jordan (Unsplash)

Život víry 2021/11
Život víry 2021/11

Ukázka z rozhovoru, který v plném znění najdete v listopadovém čísle časopisu Život víry.
Martin Moldan v něm dále mluví o tom, jak se člověk může otevřít vlivu démonů, jaké místo má vymítání v pastorační péči i o tom, jak mít zdravý postoj a „nevidět démony za každým rohem“. Téma Střetnutí s temnotou doplňují zkušenosti David Symona z duchovního boje na misii v Africe, anketa mezi vedoucími sborů o exorcismu v českých církvích a příběhy čtenářů o zkušenostech s okultismem a o vysvobození z jeho vlivu.
V listopadovém Životě víry také najdete rozhovor s Ditou Targoszovou, spoluzakladatelkou a jednou z vedoucích sboru AC Element v Hradci Králové.
V rozhovoru mluví mj. o zakládání sborů, ale také o kreativitě a tvorbě, která se projevila třeba během misijních výjezdů a tvůrčích dílen s ženami v Africe. Ale hlavně o tom, jak nedávná onkologická léčba prověřila její vztah s Ježíšem.

V časopise dále najdete úvodník Michala Klesnila o probuzení a nenaplněných proroctvích, rozhovor s americkou aktivistkou Katy Faustovovou či zkušenosti se setkáním s kurzy Sinčchondži. Nechybí zprávy o církvi u nás i ve světě nebo kreslený vtip Pavla Bosmana.

Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Pokud časopis chcete číst pravidelněji, vyplatí se vám předplatné.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 3.2 / 5. 5

Napsat komentář