Co může církev udělat pro homosexuálně cítící křesťany

2.5
(2)

1. Nedělejte z toho velkou věc

Všichni máme své zápasy, svá pokušení a všichni musíme Bohu odevzdat celý svůj život. Sex mezi lidmi stejného pohlaví je jedna z množství možností, jak v sexuální oblasti hřešit. Pokušení v tomto směru prožíváme všichni, proto by bylo skvělé vidět v církvi více empatie (všichni jsme na jedné lodi a všichni s tím máme problém) než lítosti ve smyslu: „Chudáčku, ty to máš opravdu těžké, to je mi tě líto…“

2. Nedělejte z toho tabu

Zvlášť u starší generace je vidět, jak je jí nepříjemné, že se o homosexualitě v posledních letech čím dál více mluví. Možná už jste také slyšeli: „Už zase ta homosexualita, to za našich mladých let nebylo.“ Většina starších lidí není vůbec schopná pochopit, že zde vznikla diskuse o tom, zda je sex mezi lidmi stejného pohlaví hříšný. Vím, je to těžké, jak rychle se svět mění. O to více jsme zváni k tomu, abychom v lásce snášeli slabosti jedni druhých a nepohoršovali se.

3. Nehoňte se za senzací

Křesťané, zejména muži, kteří se otevřeně přiznali ke své homosexualitě, se občas dostávají do nelehkých situací. Určitá část křesťanských žen velmi touží po přátelství s homosexuálním mužem. Připadá jim to „bezpečné“ a vůbec si neuvědomují, že tím vlastně danému muži mohou ublížit, protože s nimi vlastně nejednají jako s mužem.

Ještě horší než naivní úmysly těchto žen jsou všudypřítomné klevety. Ono i samotné prohlášení „To jsem si o něm (o ní) nemyslel“ nebo „To mě teda překvapilo“ řečené s negativním podtónem může ublížit. Velká část lidí má navíc tendenci dělat z toho bulvární záležitost a pátrat po tom, jak na to daný člověk přišel a jestli už něco s někým měl. Přátelství takového člověka s lidmi stejného pohlaví se okamžitě ocitnou pod drobnohledem a to, co dříve problém nebylo (objetí, spiklenecké pohledy a další přátelská gesta), začne problémem být. Uvědomte si prosím, že s tímto zápasí asi čtyři procenta populace, a tak možná každý 25. člověk, který vás poslouchá, je takovým chováním osobně dotčen. V církvi je nás opravdu hodně, byť se o tom třeba nešíříme.

4. Nesnažte se hned hledat příčinu

Když vám někdo vypráví své svědectví, nesnažte se hned řešit, proč je homosexuální. Tuto otázku většinou nelze jednoduše zodpovědět. Ve společnosti, církev nevyjímaje, přetrvávají ohledně příčin homosexuality různé stereotypy. Příčina bývá hledána v patologickém vztahu s rodičem stejného pohlaví, znásilnění apod. Pokud se vám někdo svěřuje, dozajista netouží po tom, abyste si ho zařadili do příslušné škatulky nebo aby musel obhajovat příkladnost své rodiny.

5. Nebojte se otevřeně mluvit také o dalších problematických oblastech sexuality

Problémy klasické rodiny nezačaly, když první LGBT aktivisté vytáhly do ulic. Důvody (ekonomické, sociální a kulturní), které v minulosti napomáhaly soudržnosti manželství, odpadly a lidé mohli začít své vztahy stavět skutečně jen na základě lásky, nikoliv životní nutnosti. Najednou se ukázalo, jaké má lidská láska limity, a vysoká míra rozvodovosti v církvi ukazuje, jak málo jako křesťané využíváme možnosti čerpat z nevyčerpatelných zdrojů Boží lásky. Současná dostupnost pornografických materiálů či rychlého seznámení za účelem sexu tomu nepřidává, má radikální dopady na nás všechny. Paradoxně nevidíme, že by byla církev nyní rozdělována otázkou, jak se která denominace staví k pornografii.

6. Vytvořte bezpečný prostor pro otevřenost

V LGBT skupinách je velký tlak na to aby se lidé „vyoutovali“, tzn. veřejně sdělili, že jsou homosexuální, a podpořili tak společný zápas sexuální menšiny za uznání ve společnosti. Jsem velmi ráda, že v církvi nejsme k ničemu podobnému tlačeni. Bylo by to podobně hrozné, jako kdybyste po jednom z manželů chtěli, aby doznal, že zápasí s pokušením svého partnera podvést, či že to snad už dokonce udělal. Na druhou stranu, církev potřebuje příklady lidí, kteří budou ochotni otevřeně hovořit o svých zápasech v této oblasti a jejichž životy mohou být příkladem pro ostatní, kteří procházejí či budou procházet něčím podobným. Věřím, že zejména mladým lidem, kteří se teprve hledají a zápasí o svoji sexuální identitu, by velmi pomohlo, kdyby i v českém prostředí vznikla platforma podobná livingout.org (webová stránka, která sdružuje křesťany se sklonem k homosexualitě a snaží se jim pomoct – pozn. red.).

7. Spolehněte se na Krista

Církve se dnes vymezují vůči homosexualitě, nebo se naopak otevírají novým přístupům k ní. Málokdo však mluví o naději v Kristu. Prosím, postarejte se o to, aby v církvi neznělo pouze: „Je to hřích.“ Ano, sex mimo manželství je hřích, ale stejně jako ostatní hříchy ani tento nemusí být záhubou pro toho, kdo miluje Boha a kdo se drží Krista. Není totiž rozdílu: Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. (Římanům 3,22b–24)

Věřím, že my homosexuální křesťané můžeme svým životem svědčit nejenom tomuto světu, ale i samotné církvi o tom, že náš Pán sám o sobě je skutečným bohatstvím.

Jména autorů byla změněna

Přečtěte si o homosexualitě víc! Další příspěvky k tématu najdete v letním dvojčísle časopisu Život víry. Kromě papírové a elektronické verze Život víry ve spolupráci s Rádiem 7 nově nabízí i zvukovou nahrávku.


Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 2.5 / 5. 2

Napsat komentář