Chvála za časů korony

4.3
(7)

Včera mi jízdní policie v našem příměstském lese vytkla, že nemám roušku. Nevěděla jsem, že les je „veřejné prostranství“. Situaci zachránil můj pes, protože měl náhubek. Obě policistky zřejmě usoudily, že nejsem nedisciplinovaná senilní osoba, a že mě tedy pro tentokrát nezatknou. Oddechla jsem si, to se ví!

Ráno jsem ve sprše chválila Hospodina, Otce, Syna i Ducha, za teplou i studenou vodu, za voňavé mýdlo, čistý ručník a dobrou snídani s ještě lepší kávou, která mě čekala na stole. Je zajímavé, jak nás najednou upoutávají maličkosti. Doma čistá postel, kytky, kterým se daří díky svobodnému používání vody z kohoutku. Lednice, ve které nic nechybí, dostatek zásob i vhodného oblečení. Tak samozřejmé položky, tak samozřejmé konzumování jídla i čisticích prostředků! Napadá mě někdy, že jsou to vlastně dary?

Z nemocnice, kde jsem už půl roku objednaná na dubnovou operaci, mi zavolali a účastně se zeptali, jestli jsem v pořádku. Nabídli mi, že provedou všechna předoperační vyšetření, kdyby selhalo obvodní zdravotnické středisko. Volající paní byla klidná, laskavá a informovaná. Z jejího hlasu nebyla slyšet nervozita ani netrpělivost. Povzbudivá chvíle pro budoucího pacienta, jak naprogramovaná do nejistoty všedního dne.

Napsala mi moje dobrovolná asistentka, která mi pomáhá číst nečitelné papíry a dojít na místa, na která kvůli chatrnému zraku sama netrefím. Má prý pro mě audioknížku, kterou mi koupila těsně předtím, než se zavřela knihkupectví. Tahle paní o sobě říkává, že nemá talent na dárky. A přece – zdá se, že za časů korony nám nápady přicházejí naproti. A nejsou to vždy nápady ledajaké.

E-mailem jsem obdržela ze dvou míst nabídku doma vyrobených roušek od jiných dobrovolníků, kteří myslí na to, že těžce zrakově postižený člověk si sám roušku nejspíš neušije. Jsou tak vstřícní a laskaví od „přírody“, nebo je to vnuknutí od Pána chlebů vezdejších?

Mívám problémy s dýcháním, zejména v noci. Problém se nyní zjevil i ve dne, protože s rouškou se dýchá hůř. Na procházce jsem si v duchu prozpěvovala písničku od Voskovce a Wericha z časů válečných o tom, že je divný svět, divná láska, když se mají dva rádi, ale když jim při líbání plynová maska vadí.

Jsem na tom dobře i v roušce. V lese sice aktuálně k líbání nikdo vhodný není, ale za chvíli budu doma a roušku si sundám, třeba i kvůli láskyplnému políbení. Hlavně neztrácet hlavu a myslet pozitivně, doporučují psychologové.

Psychologické rady nejsou univerzální, já vím. Ale v poslední době, za časů korony a roušek, jsem si už nejednou vzpomněla na zcela poslední, avšak jedinečný verš Bible, který v překladu Viktora Fischla zní takto: „Vše, čemu dech byl dán, nechť chválí Hospodina. Haleluja!“

Úvodní foto: cdd20 (Pixabay)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.3 / 5. 7

Napsat komentář