Chtěla jsem být ve všech rolích dokonalá

4.6
(13)

Jako školačka jsem se rozhlížela kolem sebe a trápila se, že nejsem na nic nadaná. Vždycky se kolem mě našel někdo, komu šly jazyky či matematika lépe než mně, kdo rychleji utíkal a dále doskočil, kdo pěkně zpíval či maloval. Chtěla jsem být chytrá, šikovná a talentovaná, ale byla jsem jen průměrná a obyčejná holčička. Někdy ani to ne. Můj výkres byl vybrán jako nejhorší obrázek ve třídě.

Když jsem byla teenager, ke své touze po dokonalosti jsem přidala další disciplíny. Přála jsem si být oblíbená, všimnout si, když někdo potřebuje pomoc, chtěla jsem umět lidi povzbudit, potěšit a prostě být po všech stránkách dokonalá. Ale byla jsem jen obyčejný puberťáček, který má spoustu problémů sám se sebou. Přála jsem si být suverénní a sebejistá, ale když jsem seděla ve skupině neznámých lidí a měla se představit, opakovala jsem si v duchu větu o čtyřech slovech stále dokola („Jmenuji se Jana Dietrichová.“) a pilovala ji k dokonalosti.

A pak jsem se vdala. Tím jsem si otevřela další prostor, kde bych mohla vyniknout a vytvořit prototyp dokonalé manželky. Vdávala jsem se s přesvědčením, že kdo umí číst, umí vařit, a protože jsem měla dokonce dvě kuchařky, mohla jsem se považovat v otázce vaření za expertku. Jako dokonalá manželka-kuchařka jsem se nespokojila s běžným receptem, ale vybrala jsem si „Bramborové noky super jemné“. Výsledkem byl hrnec plný odporného rozvařeného blemce, který manžel (novomanžel) s láskou snědl – se slovy: „Jaké by to muselo být, abych to sníst nedokázal!“ Ale pro mě to bylo těžce za hranicí poživatelnosti. Takže i role dokonalé manželky vzala za své.

O výchově jsem měla psát, dokud jsem neměla děti

Po narození jednoho, dvou, třech, čtyřech, pěti dětí jsem mohla ještě obsadit roli dokonalé matky. To se mi po narození prvního dítěte skoro podařilo. Moje první dítě bylo hvězda první velikosti. Šikovný, chytrý, poslušný… prezentující mě jako dokonalou matku. Ale jak stárnul a dětí přibývalo, objevovalo se v mateřské roli mnoho trhlin. Dokud jsem neměla žádné dítě, měla jsem psát knihy o výchově dětí. Tenkrát jsem měla jasnou představu o tom, že pokud matka dělá věci správně, bude mít dokonalé dítě.

Možná je to pravda, ale někde jsem ztratila představu o tom, co je to vlastně správně. Dítě vyčítá: „Ty se o mě nezajímáš, vůbec se o mě nestaráš.“ Jasně, dokonalá matka se zajímá a stará. A totéž dítě pokřikuje: „Dej mi chvíli pokoj a přestaň o mě pořád pečovat!“ (Teď jsem psala trochu s nadsázkou, ale věty typu „Ty se ani nezeptáš“ a „Proč se pořád vyptáváš“ je dítě opravdu schopné říct během jediného rozhovoru.) Dokonalá matka nikdy nebudu.

Můžu dělat chyby

Když jsem v dospělosti uvěřila a přijala Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele, dostala jsem další šanci. Téma tentokrát znělo „dokonalá křesťanka“. Hledala jsem odpověď na to, jak vypadá. Pravidelně si čte Bibli a modlí se. Občas se postí. Miluje lidi kolem sebe a je vždy ochotná pomoct. Nedělá si starosti. Nemarní čas zbytečnostmi. Nesoudí druhé lidi. Nikdy nelže, nekrade a nepodvádí (ani při hraní deskových her). Čím víc jsem četla Bibli, tím víc nároků na mě vyskakovalo. Abych byla dokonalá, musím…

Ale mám ještě jednu nabídku. Jsem Boží dcera. Jediná role, ve které se neočekává dokonalost. Můžu dělat chyby, nemusím být nejlepší. Bůh se nezajímá o mé nadání ani o můj vzhled. Touží po vztahu s nedokonalým dítětem, které stvořil. Naše nedokonalost se skryje v jeho dokonalosti. A my sami se skryjeme v jeho náručí. Nemusím už vzpomínat na to, kdy se mi co nepovedlo, kdy moje špatné rozhodnutí vedlo k fatálním důsledkům. Před Božím trůnem, s jeho odpuštěním, povzbuzením, láskou i nadějí si nemusím každý den opakovat: „Dneska to bylo zase špatně, snad to zítra zvládnu lépe.“ A tak mohu já, nedokonalý člověk, každý den vyhlížet novou milost s pohledem upřeným na dokonalého Boha.

Jak se pozná zralý křesťan a proč se zralost nedá urychlit? Co je vlastně svatost? Jak pozvat Ježíše „do sklepa“ i „na půdu“ svého života?
Tématu „dokonalý křesťan“ se věnuje květnové číslo mezidenominačního časopisu Život víry, kde původně vyšel i tento článek. Časopis je k dostání v papírovéelektronické i audio podobě!

Dále číslo nabízí např. rozhovor s Waltem Heyerem, Američanem, který byl osm let transgenderovou ženou, doplněný o pohled psychologa Marka Macáka; úvodník Davea Pattyho „Pozor na to, co si přejete“; rozhovor s mesiánským židem Talem Robinem nebo článek čerstvého slovenského ministra zahraničí Marka Krajčího.

Úvodní foto: Valeria Zoncoll (Unsplash)

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 4.6 / 5. 13

Napsat komentář