Než začnu se snoubenci předsvatební přípravu, zavážu je jakousi „předsvatební“ smlouvou: Nejedná se v ní o jejich majetek v případě případného rozchodu, ale po prvním setkání s nimi pokračuji jen tehdy, když mi slíbí, že v dobách krize, do kterých se jejich manželství téměř jistě jednou dostane, vyhledají odpovídající pomoc a nezůstanou v této krizi sami. Zatím mi to všichni slíbili.
Někdy kolem mých sedmnácti v mém srdci vzrostl soucit s lidmi v částech světa, kde není dostatek jídla. Současně s tím se ve mně probudil odpor ke konzumnímu stylu života; připadalo mi, že si lidé neváží jídla, jedí hodně nebo spoustu jídla vyhazují. Řekl jsem si, že si nebudu dál žít „jako prase v žitě“, omezím se a budu skromný.
Kdo mě zná, asi ti potvrdí, že jsem trochu perfekcionista. Pro tebe je to možná i celkem fajn, protože díky tomu je v Životě víry méně chyb, než kdybych měl tendenci dělat svou práci spíše šmahem a mít detaily „na háku“, ale tuším, že pro kolegy v redakci (o rodině nemluvě) to asi není vždycky snadné.
„Ty jo, to bych teda neměla odvahu, rande naslepo…“ Tak aby bylo jasno, na rande naslepo bych v životě nešla, nejsem blbá…! To přece není žádné rande, jen se jdu podívat, s kým jsem si to včera celý den psala. Rande, a ještě s nějakým cizím klukem! Ani náhodou!
Dnes se s komunálem nedělají žádné štráchy. Bafne se speciálně k tomu účelu vyrobený pytel a cestou okolo popelnic nesmíte zapomenout jednu ruku rozpažit. Toť vše, jak snadné. Jediná nástraha, kterou si dokážu pro dnešní situaci představit, je, že nesete víc věcí, myslíte na něco jiného a pak také něco jiného vyhodíte.
Měla jsem pocit, že po přijímačkách se všechno zlepší a polovina mých problémů se vyřeší. Nevyřešila – i dva týdny po přijímačkách jsem stále nemohla spát a strach z přijímaček vyměnil strach z nové školy. Ačkoliv jsem se na školu dostala, pocity, že jsem neschopná, hloupá a zbytečná, stále přetrvávaly.
Šikana je krutá, ohavná, mrzačící zkušenost, jejíž následky si nesu dodnes. Křesťanská víra hrála ústřední roli jak při jejím vzniku, tak v procesu porozumění a uzdravení, kterým procházím posledních 22 let.
Odmalička mě fascinovaly příběhy misionářů. Cestovat, prodírat se džunglí, žít na hraně a zažívat neuvěřitelná dobrodružství s Bohem při zvěstování dobré zprávy o Ježíši domorodcům. Co může být lepšího? Ve třetí třídě jsem paní učitelku překvapila, když jsem se při volbě cizího jazyka ptala, jestli si můžu zvolit oba. Bohužel to … Číst více
Do Schniewind-Hausu, areálu sesterské komunity v německém Schönebecku, jsem v dětství jezdíval s rodiči a v létě 2012 jsem tam jel se svojí rodinou. Během týdenního pobytu, kdy se střídal duchovní program s odpočinkem, jsme jednoho podvečera řešili se ženou nějaké osobní záležitosti. Manželka prohlásila, že potřebujeme pomoc někoho dalšího. S tím jsme šli na večerní … Číst více
Stalo se před mnoha lety, že jsem dost rychle po sobě přišla o matku, přítelkyni i „schovánka“ adoptovaného na dálku a zároveň o blízkost. Byla jsem už ve věku, kdy se „kácí v našem lese“. Tím se míní, že umírají naši příbuzní a vrstevníci. Cítila jsem se tak osamělá, že jsem … Číst více