Bývalý mafián: Pistoli jsem hodil do Rýna

5
(2)

Pocházím z italské mafiánské rodiny. Můj otec se zabil střelou do hlavy, když mu bylo osmatřicet a mně rok. Ve třech letech jsem ztratil i matku, která podlehla, rovněž v osmatřiceti letech, srdeční chorobě. Nicméně vyrůstal jsem dál, vychovávali mě příbuzní. Svou ženu jsem poznal, když mi bylo sedmnáct. Bůh nás obdaroval čtyřmi nádhernými zdravými dětmi, které velmi miluji.

Tenkrát jsem ale miloval víc svět a to, co bylo ve světě. Neuvědomoval jsem si, že jsem spoutaný a zajatý temnými silami. Peníze, zlato, velká auta a další věci mě zcela ovládaly. Byli to moji bohové. Pociťoval jsem ale v srdci prázdnotu, která se ničím z toho nedala zaplnit. Navenek jsem žil, jako by bylo vše skvělé, mé srdce však bylo prázdné a každým dalším hříchem sklíčenější. Čím víc mě ovládaly hříchy, tím víc jsem ztrácel radost ze života.

Jednoho dne jsem se rozhodl, že svůj život ukončím. Neviděl jsem v něm už žádný smysl a mé hříchy mě vytrvale mučily – především ty vůči mé ženě. Měl jsem tu nejlepší manželku, jakou jsem mohl mít, přesto jsem jí ale nebyl věrný. Tato muka mě jednoho dne donutila z celého srdce křičet k Bohu, kterého jsem vůbec neznal: „Pokud tam nahoře někde jsi, tak mi teď pomoz! Vezmi to ode mě, pokud to dokážeš! Pak budu žít jen pro tebe! Jinak svůj život ukončím, udělám totéž, co udělal můj otec!“

Bůh křik mého srdce slyšel. Náhle jsem musel plakat a srdce mi tlouklo tak silně, jak jsem to ještě nikdy nezažil. Nechápal jsem, co se to se mnou děje. Zřetelně jsem ale vnímal, že mě Bůh vyslyšel. Cítil jsem, že skrze něj přišlo něco neobyčejného, co můj rozum absolutně nedokázal pochopit. Břemeno, které jsem nosil a které tolik tížilo mé srdce, bylo v jediném okamžiku pryč, úplně zmizelo.

Před bílým křížem

Příštího rána jsem se rozhodl nechat svůj bezbožný život za sebou a začít úplně znovu. Stále jsem však ještě nechápal, co se vlastně stalo. Žil jsem v prostředí, které mělo k tomu křesťanskému hodně daleko.

O několik týdnů později jsem se s Bohem setkal znovu. Oslovil mě, když jsem stál před jedním velkým bílým křížem, na kterém visel Ježíš. Zaslechl jsem jeho hlas tak zřetelně, jako by se mnou mluvil člověk: „Můj synu, dal jsem ti, oč jsi mě prosil. A nyní mi ty dej, cos mi slíbil.“

V tom okamžiku jsem poprvé v životě skutečně poznal Boha. Odpověděl jsem mu: „Bože, ty jsi opravdový. Prodám svou zbraň.“ Tu ke mně tentýž hlas promluvil znovu: „Když ale někdo někomu touto pistolí ublíží, budeš za to zodpovědný ty!“ Na to jsem odpověděl: „Ano, Bože, teď tomu rozumím!“ Šel jsem domů, vzal svou pistoli, rozebral ji a hodil do Rýna. To se stalo v únoru 1993. A od tohoto dne se vše v mém životě změnilo…


Ukázka z autobiografické knihy „Pistole na dně Rýna“ Ricarda Wolfa, který je dnes pastorem sboru nedaleko Drážďan. Píše v ní o podivuhodných způsobech, jakými Pán Bůh v různých situacích jednal s ním i s jeho blízkými. Koupit si ji lze v internetovém knihkupectví Nakladatelství KMS.

Prodávat se bude také 5.–7. července na Křesťanské konferenci v Praze, kde bude Ricardo Wolf jedním z hlavních řečníků.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 2

Napsat komentář