Slyšel jsem o sboru, kde se teď od kazatelny mluví o politice každou neděli. Přestože mi to zní jako zpráva z jiného světa, myslím, že to nebude výjimka. Takové sbory potom volí úplně jednotně. „Cože, někteří lidé z vašeho sboru volili Zemana?“ ptal se mě před pár lety kazatel ze spřátelené církve.
Přemýšlel jsem o tom. U všech členů našeho společenství pochopitelně nevím, koho volili, ale o několika z nich jsem věděl, že ho volili, protože mi to řekli. Vyrostlo ve mně ujištění, že jsem rád, že u nás lidé volí různě. Své bratry a sestry, kteří volili prezidentem Miloše Zemana, mám rád. Ve sboru by mi chyběli. Kdo koho volí, není tak důležité, abychom se kvůli tomu měli rozejít. Líbí se mi, že členy jsou voliči různých politických stran (patrně kromě strany komunistické, a tomu jsem taky rád). Nikdy jsme se proto od kazatelny nevyjadřovali k tomu, koho bychom měli volit. Politická pluralita patří k demokracii, a proč by ji měla negovat zrovna církev?
Je nevyjadřovat se k politice z kazatelny správné? A co němečtí evangelíci za Hitlera? Jen hrstka se jich po válce stydět nemusela. Tehdy totiž přestalo jít jen o politiku. Co by se muselo stát, abychom my, decentní křesťanští vedoucí, kteří máme rádi různost názorů i pestrost, řekli lidem v našich sborech: „Toho nevolte!“?
V posledních dnech kampaně před druhým kolem prezidentských voleb vycházejí najevo věci, ke kterým bychom jako církev podle mého názoru mlčet neměli.
Prezidentský kandidát Andrej Babiš navštívil kostel P. Marie Vítězné a modlil se k sošce Pražského Jezulátka. Na svém twitteru uvedl: „K Jezulátku chodím rád. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Byl jsem tam i den před volbami a poslal mu prosbu. Funguje to.“ Internetový deník Forum 24 citoval 17. ledna jeho čerstvé spontánní vyjádření přímo před kostelem: „Já chodím do kostela svaté Panny Marie už několik měsíců a byl jsem tam opakovaně a nosím s sebou malé Jezulátko pro štěstí a teďka jsem dostal další Jezulátko, tady mám taky modlitbu, mám tady olej a mě strašně mrzí a já jsem tady byl 12. ledna, nikdo o tom nevěděl, nikomu jsem to neříkal, ano, chodil jsem a dával jsem Jezulátku prosby, člověk, člověk musí věřit, že pravda a láska zvítězí.“
Toto chování pana Babiše není nic jiného než modlářství, a důležité je, že se od této „propagace“ jasně distancovali i karmelitáni, správcové kostela.
Dlouhodobě je známo, že Andrej Babiš věří astrologii a průběžně využívá služeb astrologů: viz o tom např. ZDE. To není něco jako přečíst si horoskop v časopise, tohle je aktivní přístup, který s sebou nese vážné důsledky. Tady by podle mě církev mlčet neměla. Nekřesťané totiž většinou neznají důrazná starozákonní varování před astrologií, modlářstvím a dalšími podobnými věcmi. Kdo věří Bibli, nepochybuje, že se k těmto postupům váže prokletí, které se netýká jen jedince, který je provozuje, ale které může poškodit celý národ, zvláště pokud jsou v tom zapojeni jeho představitelé.
Že věštění není jen nevinná soukromá záliba, mohou ale vědět i nekřesťané. Dějiny nám ukazují, že víra v konstelace nebeských těles měla přímý vliv i na politické rozhodování vůdců, kteří jí propadli. Např. Albrecht z Valdštejna zaměstnával své astrology víc a víc. Došlo to tak daleko, že se jich doptával, jestli se má konat to a to politické jednání nebo jestli má jeho armáda vytáhnout do pole. Protože mu radili špatně (i když určitě ne schválně), víra v astrologii tak uspíšila Valdštejnův pád.
Tady už nejde o politické ani ekonomické názory ani o schopnosti vykonávat politickou funkci. U Andreje Babiše se projevuje víra v okultní principy, a to je u vrcholných politických činitelů vždycky velice závažné a negativní. Jsou to Biblí zapovězené cesty, které přinášejí prokletí lidem, kteří jim věří, i těm, které vedou. Proto se snažím odradit každého, kdo uvažuje o tom, že dá hlas Andreji Babišovi, a modlím se za to, aby se předseda ANO nestal českým prezidentem.
Autor: Tomáš Dittrich
Úvodní foto: Youtube kanál ANO