ANKETA: Dáváte desátky? Co vás motivuje ke štědrosti?

5
(5)

„Jednou se u nás přede dveřmi z ničeho nic objevil velký balík. Bylo na něm napsáno ‚Od nás pro vás‘ a také, že ho máme otevřít až pod vánočním stromkem.“ „Nikdy se mi nestalo, že by mi nezbylo na nájem nebo na jídlo. A to jsem měla často velmi napjatý rozpočet.“ I takové věty zaznívají v anketě o štědrosti, dávání darů a desátků, kterou během podzimu provedl na svém facebooku časopis Život víry. Zde nabízíme vybrané odpovědi a příběhy, další anketní odpovědi a články na toto téma najdete v prosincovém vydání časopisu.

Anketní otázky

1. Dáváte pravidelně desátky? Proč ano, proč ne? 

2. Podporujete finančně i jiné organizace/projekty/jedince? Jaké? Podle čeho se rozhodujete, koho podpoříte?

3. Co vás motivuje ke štědrosti? Co vám pomáhá v této oblasti růst?

žena, 34 let, Křesťanská společenství

1. Ano, myslím, že z Bible naprosto jasně vyplývá, že si to Bůh přeje. Také mě k tomu odmalička vedli rodiče. Ale mám i zkušenost: Když jsem začala vydělávat a rozhodla se dávat desátky z peněz, které mě stály nějakou námahu, nikdy se mi nestalo, že by mi nezbylo na nájem nebo na jídlo. A to jsem ze začátku, když jsem se od rodičů odstěhovala v prvních letech VŠ, měla často velmi napjatý rozpočet. Když bych sečetla všechny výdaje, těžko bych v porovnání s příjmy vysvětlovala, že jsem koncem měsíce ještě nějaké peníze měla.

2. Ano, podporuju pravidelně některé misionáře, které znám osobně. Pravidelnou podporu posílám také organizaci CitizenGo, což je křesťanská organizace, která působí na poli ochrany života a aktivismu (např. organizuje petice na podporu vězněných křesťanů nebo těch křesťanů, kteří se kvůli svému křesťanskému přesvědčení stali obětí nenávistných projevů či trestných činů). Ráda také pročítám newslettery misijních organizací a posílám peníze, „kam mě napadne“, přičemž věřím, že ty nápady vede Hospodin.

3. Moje motivace je jednoduchá. Naše domácnost si vydělá víc peněz, než potřebuje. Stačí mi podívat se fyzicky kolem sebe a vidím lidi, kteří nemůžou dětem koupit k Vánocům to, po čem touží… Lidi, kteří si nemůžou dovolit pohodlné bydlení nebo třeba dovolenou. Když se rozhlédnu virtuálně, vidím děti, které nemůžou kvůli penězům chodit do školy, nebo ženy, které musí samy sebe prodat do otroctví, aby měly co jíst. Nemůžu změnit celý svět, ale díky požehnání, které mi dává Bůh, můžu změnit svět pro konkrétního člověka.


žena, 32 let, Slezská církev evangelická augsburského vyznání

1. Ne, dávám nárazově, když mě nějaká služba osloví.
2. Ano, nepravidelně (Nehemia), misijní aktivity.
3. Příběhy lidí, kteří píšou o svém osudu. Uvědomuji si, v jakém dostatku, až přebytku žiji, a chci se o to podělit.


žena, 37 let, Římskokatolická církev

1. Ano, protože si nesmírně vážím církve a všech, kdo svůj život zasvětili Bohu a službě bližním.
2. Pravidelně podporuji charitu.
3. Pocházím z ne příliš movité, šestičlenné, a navíc rozvrácené rodiny, kde peníze byly věčným zdrojem hádek rodičů. Častokrát jsme se stěhovali a spolu se sourozenci jsme se snažili znovu a znovu vypořádávat se stále novým odloučením od kamarádů. Vzpomínám si, jak jsme jednou bydleli na okraji většího města a máma byla nešťastná, protože nám chtěla přichystat hezké Vánoce, ale měla sotva na nájem. Jednou se u nás přede dveřmi z ničeho nic objevil velký balík. Bylo na něm napsáno „Od nás pro vás“ a také, že ho máme otevřít až pod vánočním stromkem. Asi se nedá popsat ten úžas a radost, jakou jsem tehdy jako dítě pocítila… Samozřejmě i z dárku, ale především z hřejivého pocitu, že existují lidé, kterým na nás záleží. A to se stalo dodnes mou motivací ke štědrosti. Přála bych si, aby co nejvíce lidí v nelehkých životních situacích mohlo pocítit uzdravující Boží dotek skrze nás – obyčejné lidi.


žena, 47 let, Slezská církev evangelická augsburského vyznání

1. Ano, protože v Bibli je, že desátky máme dávat. (Ano, vím, ve Starém zákoně, ale podle mě to platí i pro křesťany. Stejně jako třeba Desatero.) Bohu patří všechny mé peníze a 90 % si mohu nechat. To je výhodná nabídka. 🙂
2. Nepravidelně podporuji projekt Děti Afriky (stojí za ním důvěryhodní lidé z třineckého sboru mojí církve). Občas Armádu spásy. Pravidelně Rádio7 (protože ho poslouchám).
3. Možná je to falešná skromnost, ale nemyslím si, že bych byla štědrá. Desátky nejsou štědrost, a co dávám navíc, dávám z přebytku, což také není štědrost, jen nevím co s penězi.


žena, 42 let, ŘKC

1. Snažíme se dávat něco kolem desátku, protože věřím, že když Bůh dává nám, měli bychom také my dávat. Dokonce si myslím, že i více než desátek. Můj partner to vidí trochu jinak. Asi je důležité, aby to bylo z lásky a ze srdce.
2. Charita – Adopce na dálku a jiné, CSI (Křesťanská mezinárodní solidarita), občas Hlas mučedníků, Hnutí Pro život. U nás v klášterním kostele je kasička pro lidi v nouzi. Většinou se modlím za to, koho a jak podpořit. Těmto organizacím důvěřuji.
3. Upřímně, někdy strach z toho, že nedat ostatním, co potřebují, je závažným hříchem. Někdy proto, že je to potřeba, někdy snad i ze soucitu.

muž, 47 let, Křesťanská společenství

1. Ano, chci být poslušný Bohu, chci to dělat.
2. Ne, zatím nevidím ve svém okolí vhodný projekt. Osobně bych pomohl hendikepovaným, sociálně slabým, atd.
3. V Bohu jsem našel odpuštění, přijetí a lásku, uzdravení. Protože jsem přijal, nemám problém dávat. Několik let jsem byl aktivním dárcem krve, bez nároku na odměnu. Dobrý pocit, když někomu pomůžu. Nejde jen o dávání peněz.


žena, 47 let, Apoštolská církev

1. Ano, dělám to automaticky už skoro 30 let. Ani nepřemýšlím nad tím, že by to mělo být jinak. Byla jsem k tomu od počátku vedená.
2. Ano, podporuji. Pravidelně asi tři až čtyři organizace a jednorázově podle potřeby. Musím mít k dané organizaci vztah, musí mě něčím zaujmout, upoutat mou pozornost. Nereaguju na emociální prosby o podporu, mám radši věcnou prosbu. Musím vidět smysl.
3. Jednou potřebuje pomoci druhý, jednou můžu potřebovat pomoc já. A mně bylo pomoženo vícekrát, tak když nyní mám z čeho, tak je samozřejmé, že pomůžu. Navíc, jak se píše v Bibli, když pomůžeme druhému, jako bychom pomohli Pánu Ježíši. A taky mě to baví. Mám i zkušenost, že darované mi nijak nechybí, jako by ani neubylo. Chtěla bych mít odvahu k větší štědrosti.


žena, 53 let, Evanjelická cirkev augsburského vyznania na Slovensku

1. Ano, myslím, že je to Boží vůle.
2. Ano, podporuji organizace i jednotlivé služebníky. Rozhoduji se i podle toho, zda je osobně znám, a podle toho, kolik mám informací o jejich službě a jestli jim můžu důvěřovat, že peníze nezneužijí.
3. Myslím, že mám dar dávání, protože když někomu něco dám, mám velkou radost. Motivuje mě i to, když vím, že můžu být součástí Božího díla a jeho plánů na této zemi.


Další anketní odpovědi a články na toto téma, najdete v prosincovém vydání časopisu Život víry.

Text: redakce Života víry, úvodní foto: Visual Stories || Micheile, Unsplash

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. 5

Napsat komentář