Poslední dobou je téměř nemožné si nevšimnout vrcholící kampaně kandidátů na post amerického prezidenta. Tyto volby jsou ve Spojených státech i ve světě velmi ostře sledovány, protože nedochází pouze k volbě „ceremoniálního představitele a kladeče věnců“, jak tomu často bývá v případě kontinentální Evropy. Americký prezidentský úřad v sobě spojuje roli předsedy vlády a hlavy státu. Občané svou volbou nerozhodují jen o osobě prezidenta, ale také o tom, jak bude vypadat administrativa a jakým směrem se bude země ubírat, a to jak na domácí, tak zahraniční politické scéně. Letos se proti sobě utkají úřadující prezident a kandidát republikánské strany Donald Trump s kandidátem demokratické strany a bývalým viceprezidentem Joem Bidenem.
Kampaň vrcholí
Ač jsme křesťané, politika nás velmi často názorově rozděluje. Podobně tomu je i v případě názorů na jednotlivé kandidáty amerických prezidentských voleb. Předpokládám, že stejně jako valná většina čtenářů tohoto článku nedisponujete americkým občanstvím a právem volit amerického prezidenta, přesto však tušíte, který z kandidátů je vašemu srdci bližší a kterého byste šli volit. Imponovat vám může jeho vztah k určité skupině obyvatel, způsob, kterým se staví k jistému společenskému problému, jak jedná s ostatními státy na zahraniční scéně nebo třeba to, že hájí určité hodnoty a brání změnám, které si část společnosti vynucuje.
S vrcholící předvolební kampaní se mnohá z těchto témat výrazně radikalizují a stávají se z nich štěpné linie, které zcela přirozeně polarizují společnost do dvou znepřátelených táborů. A stejně jako se polarizuje společnost, tak se polarizují i křesťané. Dennodenně na sociálních sítích sleduji, jak vyjadřují podporu jednomu z kandidátů a ve svých příspěvcích útočí na druhého kandidáta i jiné diskutující. Bohužel se často vytrácí věcnost, kritický pohled a diskuse a na jejich místě se objevují urážky, nenávist a proklínání.
Není se čemu se divit, když ani moderovaná debata kandidátů v celostátní televizi nenabídne diskusi na úrovni, ale spíše snahu obou kandidátů ukázat voliči, jak špatně dopadne země, pokud v ní bude vládnout druhý kandidát. A to až do té míry, že kandidáti proklamují, že v případě výhry druhého tábora neuznají výsledky demokratické volby a vyzvou k občanským nepokojům, aby zachránili svou zemi.
Fašistický stát proti neomarxistickému svazu?
Otázkou zůstává, zda se opravdu země po vítězství Trumpa či Bidena ocitne v takové krizi, jako je nám prezentováno. Skutečně bude odstraněna demokracie a základní lidská práva a nastolen „Trumpův fašistický stát“ nebo „Bidenův neomarxistický svaz“, jak o tom píší někteří křesťané na sociálních sítích? Osobně se domnívám, že takový stav nenastane. Spojené státy americké jsou přeci nejstarší moderní konsolidovanou demokracií, letos oslaví své 244. narozeniny. Za své dějiny prošly nejednou krizí, dokonce i občanskou válkou, a přesto si vždy uchovaly tvrdě vybojovanou demokracii.
V současné době dochází k radikalizaci republikánské i demokratické strany a k opouštění témat politického středu. Tomu nasvědčuje změna strategií kampaní prezidentských kandidátů: tradičně měla za cíl získat nerozhodnutého voliče středu. V těchto volbách však spíše dochází k prezentaci politické síly kandidáta a mobilizaci radikálnějších voličů. Na druhou stranu mám však osobně velké pochybnosti o tom, že by se středový proud v americké společnosti opravdu vytratil.
Velmi často se též setkávám s názorem, že „správný křesťan“ může volit jen a pouze Trumpa nebo jen a pouze Bidena, jinak není křesťanem, protože zrazuje své křesťanské hodnoty. Ve Spojených státech amerických žije přibližně 205 milionů lidí hlásících se ke Kristu a jeho oběti na kříži. Tito křesťané samozřejmě mají rozdílné politické názory i pohled na prezidentské kandidáty. Je opravdu naivní si myslet, že všichni půjdou jednotně volit Donalda Trumpa nebo Joea Bidena, a ještě naivnější, že v našich očích špatnou volbou přestávají být křesťany.
Úvodní foto: Luke Michael (Unsplash)