Uplynulé měsíce často přinášely víc otázek než odpovědí – a prožitou nejistotu a pochybnosti do své tvorby promítl také hudebník Jon Foreman. Frontman americké rockové skupiny Switchfoot na svět v polovině února přivedl sólovou deskou Departures. Na rozdíl od charakteristického stylu Foremanovy domovské kapely je nové album poněkud intimnějšího rázu. Snoubí se v něm prvky country, folku i vážné hudby, to vše se špetkou jazzové inspirace.
Celé alternativně laděné album by se dalo popsat větou, kterou napsal sám autor na své sociální sítě: „Je to album, které je inspirované cestou, ne cílem.“ V nahrávkách dává Jon prostor rozjímání, pochybnostem i negativním emocím. „Departures je album zrozené ze zmatku a zoufalství minulého i letošního roku,“ řekl čtyřiačtyřicetiletý zpěvák a hudebník z Kalifornie. Název Departures (Odlety) má tak trochu ironický název vzhledem k tomu, že většina z nás v posledních měsících nevystrčila paty z domu. Americký skladatel tím také chtěl zachytit atmosféru desky, ve které se zpívá o tom, že někdy potřebujeme udělat odvážný krok vpřed, abychom „odletěli“ z našeho pohodlí.
Foreman otevírá album epickou orchestrální písní The Ocean Beyond The Sea, která zní jako vytržená ze soundtracku Pána Prstenů nebo jiného fantasy filmu. A to nejenom hudebním pojetím, ale také mysteriózním textem vyprávějícím o místě, kde lidé nachází lék na své trápení, ale mohou ho najít pouze trosečníci, .
Jon Foreman – The Ocean Beyond The Sea
Po mocném začátku se album pomalu stáčí k osobnějším, klidnějším skladbám. Dvě z nich vznikly ve spolupráci s Lauren Daigle, několikanásobnou držitelkou cen Grammy a Dove, a Madison Cunningham, jejíž tvorbu hudební magazín Rolling stone označil jako tradiční východní folk-rock oblečený do nového kabátu.
Kapela Switchfoot, ze které Jon vychází, není považována za tradiční křesťanskou skupinu, přesto je možné její tvorbu vnímat jako kristocentrickou. Málokdy se v textech jejích písní objevuje slovo Bůh, Ježíš nebo křesťanství, v sólové desce Jona však jedno z těchto slov objevíme. Konkrétně v písni Jesus, I Have My Doubts (Ježíši, mám své pochybnosti), která je inspirována rokem 2020. Jon Foreman to vysvětlil v jednom ze streamů na YouTube, kde popisoval proces vzniku nového hudebního počinu.
„Cítím, že moje poslání jako věřícího je vyjádření celistvosti vztahu s Ježíšem, jehož součástí je i pochybnost. Věřím, že když vyjádříme naše pochybnosti ve vztahu s Bohem, vyneseme je na světlo, řekneme je nahlas, naše víra bude opravdová, silnější, bez zbytečných lží. Musíme nechat naše iluze o Bohu stranou, abychom mohli poznat, kým skutečně je,“ popsal myšlenkové pochody stojící za vznikem písně. Jon, který si sám prošel krizí víry, vytvořil skladbu, která rozhrnuje závěsy a boří zdi, poodhaluje to, jaké je to doopravdy žít s Bohem.
Jon Foreman – Jesus, I Have My Doubts
„Když všechno, co je správné, přijde mi jako špatné, když cítím, že všechno, v co jsem věřil, je pryč. A když sílí temnota v mém srdci, můžeš za mnou přijít sem do ticha? Ježíši, mám své pochybnosti,“ zpívá Jon Foreman v písni o zmatcích a nejistotách ve vztahu s Ježíšem.
Desku zakončuje emotivní, silně osobní píseň The Last Words (Poslední slova), která vychází ze zpěvákovy zkušenosti se smrtí, když před pár měsíci ztratil svého otce. Skladba má pomoct lidem vypořádat se se ztrátou a nechat emoce vybublat napovrch místo toho, aby zůstávaly uvězněné pod pokličkou. Je zajímavé ukončit album tak těžkou tematikou, na druhou stranu je to nejenom krásná hříčka slov (Poslední slova doslova), ale také konečné podtrhnutí toho, s jakým záměrem album vzniklo. Přišlo otevírat otázky, spíše než odpovědi přinést popis reality těchto dní v její syrovosti, bez jakéhokoli přikrášlování.
Úvodní foto: Joel Vodell (Unsplash)
Videa: Jon Foreman