Když mi někdo nezvedne telefon, jen nerad mu nechávám vzkaz na záznamníku. Mluvit do elektronické schránky, kde nikdo neposlouchá, mi připadá divné. Dostane se vůbec můj vzkaz k tomu, pro koho je určen? Co si pomyslí? Jak zareaguje? Kdyby mě povzbudilo aspoň nějaké to „hm“, ale mluvit delší dobu naprázdno je pro mě těžké. Jednostranná komunikace mě neuspokojuje. Někdy to tak prožíváme ve vztahu k Bohu. Formulujeme prosby, předáváme svou chválu, odkládáme břemena. A… na druhé straně je ticho. Co si o tom myslí? Poslouchá mě vůbec? Mám očekávat nějakou odpověď, nebo si zvyknout nechávat mu delší a delší vzkazy?
Bible kupodivu jasně uvádí, že mluvit s Bohem nesmí být jen jednosměrná komunikace. Ježíš v Janově evangeliu říká: „Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou“ (J 10,27). Později, když zaslíbil Ducha, Kristus prohlásil: „… uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.“ (J 16,13)
Podle knihy Skutků učedníci od Božího Ducha pravidelně dostávali jasné zjevení. Když Filip na cestě do Gazy potkal etiopského eunucha, řekl mu Duch: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“ (Sk 8,29) A když Petra přišlo navštívit několik mužů z Cesareje, Petr o tom uvedl: „Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi.“ (Sk 11,12) Vypadá to, že tato poselství byla jasná a bezprostřední a že nepůsobila jako nejasné dohady někoho, kdo odpověď ve skutečnosti neslyšel.
Jak často slyšíte Boží hlas? Jaké by to bylo, kdybyste ho slyšeli častěji a jasněji? Co můžete udělat pro to, abyste Bohu mohli naslouchat lépe? Tady je několik podnětů, které mohou způsobit velikou změnu.
1. Poslouchejte duchem, ne ušima
Jednou za čas Bůh promluví slyšitelně, ať už přímo nebo skrze anděly. Jde o mocná setkání s Bohem, která nám často mohou proměnit život. Jeho hlas však většinou můžeme zachytit spíš duchem než ušima. Člověk je jediným tvorem stvořeným k Božímu obrazu, a proto nemá jen tělo a duši, ale také ducha. Tato neviditelná část naší bytosti stvořená k tomu, aby žila věčně, a uzpůsobená pro úzké společenství s Bohem je místem, kde jeho hlas slyšíme nejčastěji.
Proto Pavel píše: „Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží.“ (Ř 8,16) A když se Pavel modlí za své duchovní děti v Efezu, prosí opakovaně, aby jim Otec dal „Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého“ (Ef 1,17). Potřebujeme se naučit poslouchat duchem a sledovat, co se v této neviditelné části naší bytosti odehrává. Chce to určitý druh soustředění, asi jako když si dáváte květinu blíž k nosu, abyste ji lépe cítili, nebo když při houslovém koncertu přivřete oči, aby se vám lépe poslouchalo. Mějte na paměti, že váš duch obživl v Kristu. Protože vás Ježíš Kristus vyvedl ze smrti, můžete teď slyšet a reagovat. Učte se být ve svém duchu citliví na hlas jeho Ducha.
2. Vytvořte prostor pro naslouchání
Mluvili jste už někdy s někým, kdo se vždycky na něco zeptal, a pak nečekal, co mu na to řeknete? Za chvíli jste to vzdali – bylo jasné, že chtěl, mnohem víc poslouchat sám sebe než vás. Zajímalo by mě, jak často se takhle cítí Bůh. Když mu položíme otázku, potřebujeme se zastavit a dát mu prostor pro odpověď. Když chceme znát jeho perspektivu, potřebujeme tiše čekat v jeho přítomnosti, prosit ho, aby promluvil, a čekat, že odpoví.
Někdy nás hluk v mysli a zmatek v duši může rušit do té míry, že náš duch není schopen naslouchat. Pokusili jste se někdy si s někým o něčem důležitém popovídat během rockového koncertu? To prostě nejde. I když odejdete ze sálu, jsou vaše uši ještě znecitlivělé a neschopné plně reagovat. Než zase uslyšíte tichý tlumený hlas, musíte chvíli počkat.
Abyste mohli opravdu naslouchat, musíte dát prostor tichu, dokud se vaše mysl a duše dostatečně nepřizpůsobí, aby mohla dát místo duchu. Někdy to trvá déle, než čekáme. Když vystrašený Elijáš prchal před Jezábel, došel po čtyřiceti dnech k Orébu, k Boží hoře. Až tehdy byl dostatečně uvolněn pro setkání s Božím hlasem a k tomu, aby reagoval na jeho povzbuzení a napomenutí. Mojžíš strávil 40 dní na hoře, Ježíš na poušti.
Žijeme v době bleskových odpovědí. Můžeme si velmi rychle posílat zprávy, máme Wikipedii, smartphony a esemesky. Když stojíme pět minut ve frontě na kávu, znervózníme, a když ohřev jídla v mikrovlnce zabere tři minuty, jsme neklidní. Máme rádi okamžitou odezvu, baví nás dělat několik věcí najednou a chceme rychlé výsledky. Čekáme neradi.
Jestli ale opravdu chcete slyšet Boží hlas, budete se muset naučit trpělivě čekat v jeho přítomnosti. Je potřeba vypnout mobil, přehrávač, počítač a televizi. Je čas uvolnit mysl a soustředit pozornost. Někdy k tomu, aby vaše tělesné potřeby ustoupily stranou a duše a duch byly citlivější, pomůže půst. Je na vás, abyste vytvořili prostor.
3. Odstraňte překážky
Co když jste to všechno udělali, a pořád se zdá, že je Bůh zticha? Může se stát, že i to, když neodpovídá, je vzkaz, náznak toho, že něco stojí v cestě. Prorok Izajáš nám připomíná: „Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel, nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.“ (Iz 59,1–2)
Když žijeme ve vzpouře nebo se odmítáme vypořádat s hříchy, které nám ukázal, nebo když neposloucháme pokyny, které nám jasně sdělil, vytváří to v našem vztahu překážku. Když si zacpeme uši pro část jeho sdělení, nemůžeme slyšet ani zbytek. Jsme pak totiž jako farizeové, kteří „slyšeli, ale nechápali, hleděli, ale neviděli“ (Mt 13,14).
Je tedy předtím, než uslyšíme jeho hlas, potřeba dát všechno do pořádku? To by mohlo trvat hodně dlouho! Krása vykoupení je v tom, že cestu k Božímu požehnání čistí pokání a vyznávání, nikoli dokonalost nebo vlastní spravedlnost. Ten, kdo ochotně a pohotově reaguje na usvědčení Ducha a kdo si pružně připomíná to, že potřebuje Kristovu krev, také rychle dostane odpuštění a je rychle oblečen Kristovou spravedlností.
Když naší komunikaci s Bohem něco překáží, nemusíme se snažit vymyslet, co to je. K nejdůležitějším úkolům Ducha je zjevovat hřích. Boží Duch je schopný problém odhalit rychle a velmi jasně. Naše prosba, aby „poznal naše srdce“ a „prozkoušel naše myšlení“ (Ž 139,23), bude vyslyšena vždycky. Na takové prosby Bůh odpovídá rád.
Když se chcete ujistit, že jste schopni slyšet Boží hlas, začněte proto Davidovou modlitbou za prozkoumání srdce. Nebudete tak ztrácet čas ani energii posloucháním za silnou zdí nebo snahou dívat se skrz mlhu. Bůh má hlubokou touhu zjevovat se svým dětem a za otevření cesty k tomu už zaplatil.
O čem k vám dnes tedy má Bůh promluvit? Očekáváte, že k vám může mluvit a že k vám taky promluví? Jestliže ano, potřebujete se učit poslouchat duchem. Musíte vytvořit prostor pro naslouchání a zaměřit se na to, co říká. Potřebujete ho také poprosit o to, aby odstranil vše, co stojí v cestě. Nespokojte se tím, že mu jen necháte vzkaz na nebeském záznamníku. Jestli jste poznali Ježíše, jste jednou z jeho oveček. A jeho ovce ho opravdu slyší.
Úvodní foto: Toa Heftiba (Unsplash)
Zdroj: Život víry