„Kdybych tak mohla svým dětem zprostředkovat trochu Boží přítomnosti v jejím životě, aby se všeho pořád tolik nebála!“ povzdechla si kamarádka. Ale pak jsme se obě nad tímto tématem začaly vážně zamýšlet. „Myslíš si, že je to vůbec možné?“ ptala se. „A jak to mám dělat?“
„Já“ neznamená pouze duši, ale celého člověka včetně těla. Tělo není pouze lepší či horší auto zapůjčené duši na pár let pozemského života. Tím, že se Ježíš „vtělil“, ukázal na důstojnost a důležitost našich těl.
Možná si řeknete, že dnes má člověk v ruce mobilní telefon, a ne knihu. Klíčové však je, jaký obsah konzumujeme. Pokud průměrný člověk stráví 40 hodin týdně přijímáním informací (čtením), pak by noviny, zprávy, názory, Facebook, Instagram měly představovat pouze 10 hodin.
Krize nastala v roce 2002, kdy se ze dne na den objevily sebevražedné a vražedné tendence. Bojoval jsem s myšlenkami, že se zblázním a nebudu mít svoje jednání pod kontrolou. O to to bylo horší: Navenek jsme byli krásná rodina, a já jsem skoro denně bojoval s těmito myšlenkami.
Já sám nepovažuji špekáčky na ohni za pořádné jídlo a mnohem raději venku vařím něco jiného. Ale přesto na tuto aktivitu nedám dopustit a mám ji rád. Podobně to mám i s chválami. Není to můj nejoblíbenější hudební žánr. Přesto se rád připojím.
Naše myšlenky skutečně mají velikou moc nad našimi pocity a chováním – a tudíž i nad věcmi, které se odehrávají v našem životě. Pokud jste tedy svobodní a frustruje vás to, uvádím zde několik myšlenkových pastí, kterým byste se měli vyhnout.
Akce Pražský hub se koná na přibližně jednou za čtvrt roku již od roku 1990 (s výjimkou covidové pauzy) a každoročně se při něm spojí desítky mládežníků ze sborů Církve bratrské z celé Prahy. Lze ho doporučit každému studentovi nebo mladému pracujícímu, který touží navázat nová přátelství s křesťanskými vrstevníky a nabrat povzbuzení do každodenního křesťanského života.
Digitální technologie v současné době najdeme všude kolem nás – staly se nedílnou součástí našeho každodenního života. Co takhle si od všeho virtuálního na jeden den oddechnout? Právě k takovému „půstu“ vyzývá spolek Ostrava pro život. Iniciativa proběhne už tento víkend.
Chvály jsou odnepaměti součástí bohoslužeb. Rozumíme ale tomu, co děláme? Jak se dnešní církevní hudba mění? Co z hudby v církvi je kulturně podmíněné, a co má nadčasovou platnost? Proč se nám někdy chvály zdají divné? A jsou vlastně „chvály“ jen pro Boha, nebo i pro lidi?
Zdá se, že mnohé věci z oblasti psychiatrie jsou čistě biologickou záležitostí a nejde o démonický útok, nevyznaný hřích ani osobní problém ve vztahu s Bohem. Jak to můžu s určitostí vědět?